Ottův slovník naučný/Poručenství

Ottův slovník naučný
Porubník	Poručenství	Poručík

Údaje o textu
Titulek:	Poručenství
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 287–288. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Poručník

Poručenství jest právem uložené obstarávání potřeb osobě jiné, která postrádajíc ochrany moci otcovské není pro osobní nedostatky s to, aby si své záležitosti náležitě opatřila sama. P. dělíme v p. v užším smysle (tutela), jehož byly v právu římském dva druhy: p. nad osobami nedospělými (tutela impuberum) do 14., resp. 12. roku věku, a p. nad ženami (tutela mulierum), a v opatrovnictví (cura), jež mělo místo při jiných důvodech nezpůsobilosti osoby chráněné (srv. Opatrovnictví). Význačnou známkou p. ve smysle techn. byla auctoritatis interpositio, která záležela v tom, že poručník měl osobně účast v právních jednáních poručencových, jež svou přítomností potvrzoval. Při osobách nedospělých poručník měl kromě toho i správu majetku (administratio, gestio), jež byla však zákony císaře Severa a pozdějších císařů omezena potud, že poručník nesměl bez povolení úředního ze jmění poručencova nic zciziti. P. bylo původně právem agnátských příbuzných poručencových, v jejichž zájmu bylo, aby majetek rodový byl zachován, později stalo se občanskou povinností (munus publicum), jež mohla býti odmítnuta (excusatio) jen z důvodů zákonem ustanovených, na př. pro pokročilý věk, větší počet dětí a j. K p. povolávány především osoby, jež držitel moci otcovské jmenoval v testamentě (tutores testamentarii), potom nejbližší agnáti nebo gentiles poručencovi (tutores legitimi), a nebylo-li jich, ustanovoval poručníka magistrát (tutores dativi). Byl-li poručník zřízen testamentem od osoby, která neměla poručence v moci otcovské, nebo byl-li zřízen bez náležité formy, mohl nedostatek tento odstraněn býti magistrátským potvrzením (confirmatio tutoris). Ženy podle staršího práva římského, nebyly-li podrobeny moci otcovské nebo manželské, stály po celý život pod p-m; moc poručníků omezovala se však na auctoritatis interpositio pro některá důležitější právní jednání ženy, jako vstoupení v manželství, zřízení testamentu, vedení soudního sporu, nastoupení dědictví a j. Význam tohoto p. byl již záhy valně seslaben a na začátku principátu sproštěny byly p. ženy, které měly větší počet (3, 4) dětí, t. zv. ius liberorum. V pozdější době císařské p. nad ženami bylo odstraněno zcela.

V právech moderních podstatu p. tvoří obstarávání záležitostí osobě, která pro nedostatečný věk není plně způsobilá k právním činům, na rozdíl od opatrovnictví, jež vztahuje se ke všem ostatním důvodům nezpůsobilosti (§ 188. rak. obč. zák.), a zřizuje se poručník úřadem soudním nejen pro dobu nedospělosti dítěte, ale pro celou dobu nezletilosti, tedy podle práva rakouského zpravidla do ukončení 24. roku věku. Někdy (výjimečně) zřízeno bývá několik poručníků (contutores, Mitvormünder). Srv. § 210. ob. zák. obč.). J.V.