Ottův slovník naučný/Opatrovnictví
| Ottův slovník naučný | ||
| Opatrovna | Opatrovnictví | Opatrovník |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Opatrovnictví |
| Autor: | Josef Vančura |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 788–789. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Opatrovník |
|
Opatrovnictví jest správa cizích záležitostí, již obstarávati jest někomu uloženo soudním příkazem kromě případu poručenství. Rozdíl mezi o-m, cura, a poručenstvím, tutela, vznikl v právu římském a záležel v tom, že poručenství bylo v nejstarší době právem nejbližších příbuzných, vztahujícím se ke správě majetku osoby nedospělé (tutela impuberum) a osoby ženského pohlaví (tutela mulierum), kdežto o. bylo vždy povinností občanskou, officium; dále se týkalo poručenství záležitostí určité osoby, o. však mělo někdy místo také v případech, v nichž běželo pouze o správu jmění bez ohledu na osobu majitelovu. Hlavní rozdíl však byl ten, že tutor měl t. zv. interpositionem auctoritatis, totiž spolupůsobil přímo při právních jednáních poručencových, doplňuje svou přítomností nedostatek způsobilosti jeho k činům právním, činnost opatrovníkova však omezovala se na správu majetku, administratio, custodia bonorum, a na udílení souhlasu (consensus curatoris). O. dělíme na osobní, cura personarum, a reálné, cura bonorum; k onomu náleží o. zřízené z povinnosti úřední osobám šíleným, blbým a marnotratným a o. zřízené k žádosti osob, které pro vadu nebo chorobu tělesnou, na př. hluchotu a němotu, nemohou vůbec nebo jen s těží své záležitosti samy si opatřiti. V právu římském byla cura zřizována též pro osoby dospělé, ale nezletilé, t. j. pro osoby u věku od 14., resp. při ženách od 12. do 25. roku, minores XXV annis, avšak jen k jejich žádosti. V právech moderních, zejména i rakouském, nevyskytuje se však již tento případ o., neboť poručenství prodlouženo bylo na celou dobu nezletilosti, která se končí z pravidla, t. j. nebyla-li nezletilci léta prominuta, dosažením 24. roku věku. Hlavní případy reálných kuratel jsou: o. majetku osoby nepřítomné a nezvěstné, pozůstalosti ležící, konkursní podstaty a majetku, jenž má připadnouti osobě dosud nenarozené. Kromě toho bývá zřizován někdy opatrovník pro jednotlivé úkony, t. zv. curator ad actum, jako má-li býti učiněna smlouva nebo veden spor mezi osobami, které mají společného poručníka, nebo mezi otcem, resp. poručníkem a dítětem jsoucím v jeho moci otcovské, resp. pod jeho poručenstvím.
O ustanovení opatrovníků, občanské povinnosti k převzetí o. a o omluvných důvodech, dále o právech a povinnostech opatrovníků platí nyní v zásadě stejná ustanovení jako pro poručníky, srv. §§ 280 až 282 rak. obč. zák. O. zaniká buď skončením záležitostí, pro něž bylo zřízeno, nebo tím, že odpadl důvod jeho zřízení, což musí býti, běží-li o osoby duševně choré nebo marnotratné, dle moderních práv soudním dekretem po provedeném vyšetření zvláště prohlášeno (§ 283 rak. obč. zák.). J.V.