Ottův slovník naučný/Podolí (země)
Ottův slovník naučný | ||
Podolí | Podolí (země) | Podoliby |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Podolí |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1027. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Podolí (země) |
Podolí (rus. Podolja, Podoljskaja zemlja) nazývá se rozsáhlé území v poříčí Dněstru a již. Bugu v Rusku. V IX. a X. stol. žili zde slovanští Uliči a Tiverci, kteří potom kočovníky sem přistěhovalými zatlačeni byli na západ a severozápad a snad se s nimi i smísili. P. nemělo svých knížat; v polovici XIII. stol. dobrovolně se podrobilo Tatarům, v pol. XIV. stol. zavládli zde litevští knížata Koriatoviči, r. 1393 opanoval P. Vitovt, jenž přijal jméno velikého knížete litevského. Potom svářili se o ně Poláci a Litevci až do Lubelské unie (1569), kdy P. připadlo k Polsku. Při prvním dělení Polska (1772) dostala se menší (západní) čásť P. po řeku Zbruč Rakousku, ostatní P. r. 1795 Rusku, kteréž z něho a z vojevodství braclavského utvořilo Podolskou gubernii.