Ottův slovník naučný/Podlachie
Ottův slovník naučný | ||
Podlaha Antonín | Podlachie | Podlázky |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Podlachie |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1013–1014. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Podlachie (Podlaskie województwo) nazývala se krajina protékaná Bobrou, Narvou, Nurcem a Buhem, rozprostírající se mezi Mazovskem, Litvou a Malopolskem. Poláci, Litvané i Němečtí rytíři činili si právo na zemi, která se stala příčinou četných bojů. Roku 1253 papež Innocenc IV. přiznal P-ii Boleslavovi, knížeti krakovskému, a Kazimírovi, kn. kujavskému, kteří tam první počali šířiti křesťanství. Později Litvané opanovali značnou čásť P. a připojili ji k vojevodství Trockému; ostatní čásť drželi knížata mazovští, pokud z ní nebyli vypuzeni Kazimírem Velikým. Teprve Zikmund I. r. 1520 utvořil z krajů drohičínského, břestského, bělského, kameneckého, mělnického a kobrinského zvláštní vojevodství Podlašské a připojil je k Polsku, což schváleno na sněmě Lubelském. Vojevoda podlašský měly senátě místo hned za vejevodou mazovským. Vojevodství posílalo na sněm 6 poslův a 2 deputáty na tribunál. Po posledním rozdělení Polska větší čásť P. dostala se pod Rakousko, menší pod Rusko. R. 1809 čásť rakouská připojena k vojevodství Varšavskému a s ním se dostala po r. 1815 pod panství ruské. Od r. 1844 tvoří společný správní kraj s gubernií lublinskou.