Ottův slovník naučný/Poëta laureatus
| Ottův slovník naučný | ||
| Poëta | Poëta laureatus | Poetika |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Poëta laureatus |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1041. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Poëta laureatus (lat.), korunovaný básník. Obyčej korunovati básníky byl znám již Řekům, od nichž jej přejali Římané. Od těch přešel zvyk ve XII. stol. k Němcům, kde císařové zavedli název p. l. Korunován tu zvláště historik Jindřicha V. a za Bedřicha I. mnich Günther. Neobyčejně skvělá byla korunovace Petrarkova na Kapitolu římském. V Anglii zavedl hodnost korunov. básníka (poet laureate) Eduard IV. P. l. dostává (od dob krále Jakuba I.) roční důchod. Povinnost, k níž korunovaní básníci dříve bývali zavazováni, by totiž skládali officiálně ódy k slavnostem dvorským, pominula r. 1810. Naposledy byl v Anglii korunovaným básníkem Alfred Tennyson (od r. 1850 do r. 1892) a po něm jest od r. 1896 Alfred Austin. Srv. J. C. Wright, The poets laureate, from the earliest times to the present (Lond., 1896). – Také v Čechách o Šimonu Lomnickém bylo podání, že byl korunován Rudolfem II.; ale to jest pouhá smyšlenka.