Pluh (něm. Pflug) z Rabšteina, příjmení staročeské rodiny napřed vladycké a potom panské, jež se nazývala po hradu Rabšteinu a erbovním svém znamení, pluhu stříbrném na červ. štítě, jenž spojován byl také s větví. Předek jejich Oldřich (1267) sloužil pánům Hradeckým a držel, tuším, Pluhový Žďár (nebo Zžar, odkudž voleno erbovní znamení něm. Schaar). Jeho a příbuzných potomstvo rozvětvilo se hojně po jižních Čechách v několika rodinách, z nichž zbyli do XVI. stol. Vitanovští z Vlčkovic. Oldřich P. byl r. 1312 vladařem u paní Hradecké, přestoupiv pak do služeb královských jako podkomoří (1319–41), dovedl marnotratnému králi získávati nové a nové příjmy, tak že u něho měl nemalou důvěru, a byv od něho učiněn z »chudého boháčem«, naposled stal se i správcem království. Hospodářství na královských statcích zlepšoval a koupiv Rabštein a okolní statky, povznesl zdejší podhradí jako městečko a založil faru. Býval také purkrabí na Křivoklátě, hofmistrem král. dvoru. Synové jeho Oldřich, Hynce, Hanuš a Smil protivili se Karlovi IV., začež měl býti hrad Rabštein zbořen, ale byvše přijati na milost, prodali jej ke koruně. První dva usadili se pak v Loketsku. Hynce neb Hynčík měl napřed drobné statky u Prahy, ale r. 1369 dostal od krále Orlík, kromě toho stal se okolo r. 1382 vladařem na Stornšteině. Roku 1395 směnil si Orlík za Boršengrýn, u něhož po r. 1398 obnovil pustý hrad Kynžvart, také mu Stornštein r. 1395 zastaven. Asi od r. 1399 byl fojtem v Horní Lužici. Zemřel ok. r. 1400. Syn jeho Hynčík vyprodal se z Čech a seděl na Švarcenburce v Bavořích. Znám jest jako protivník husitů, s nimiž bojoval v l. 1426–33. Syn jeho Šebestián držel Švarcenburk. Na sjezdě Domažlickém 18. září 1459 jednal jako posel bavorský. Ok. r. 1466 založil proti Čechům společnost jednorožcovou, k níž r. 1467 přibralo se drahně měšťanův a lidu selského a vtrhli do Čech, ale dne 22. září u Nýrska na hlavu poraženi a do 2000 jich zajato. Přes to r. 1468 s křižáky zase vtrhl do země a pronikl až k Plzni. Synové jeho byli Šebestián a Hynčík, z nichž tento již r. 1467 bojoval v Čechách. Když se r. 1489 utvořil spolek 46 pánův pod znamením lva a proti knížatům bavorským, oba bratří byli v čele tohoto spolku levlářů. R. 1490 přijati pod ochranu koruny České, ale když spolek upadal a Šebestián r. 1492 zemřel, Hynčík v únoru r. 1495 prodal Švarcenburk s Mnichovem nad lesy a v létě potom obdržel od pánův z Plavna zástavu Píseckého hradu a v ty asi časy získal také od nich Bečov. Synové jeho Hanuš, Šebestián, Hynčík, Beneš, Kryštof a Štěpán prodali r. 1509 písecké panství a r. 1517 se dělili. Hanuš držel Bečov, Kryštof dostal Kočov a po něm jej drželi bratří Štěpán a Hanuš po sobě. Štěpán seděl napřed v Sedlci a asi od r. 1526 na Kočově, Hynčík držel Kynžvart v zástavě (†asi r. 1531). Hanuš byl výtečný hospodář, panství své zlepšil, hornictví pilně pěstoval, hrad a město Bečov znova stavěl, také nové město při Slavkově založil. Prodav r. 1527 Kraslice, obdržel r. 1528 zápisem Nečtiny, r. 1530 Tachov, r. 1531 Kynžvart a r. 1535 koupil Chodovou Planou. Přičíniv se r. 1526 platně k volení Ferdinanda I., odměněn za to dotčenými zápisv, byl v l. 1527–35 hejtmanem německých lén, též maršálkem dvorským (1528) a naposled i nejv. kancléřem (1533–37). Zemřel bezdětek 14. srpna 1537 a pohřben v kostele sv. Víta (manž. Kateřina z Hozlau † 1548). Všechno jmění Hanušovo i po otci zdědil Kašpar, syn Kryštofův, a dosáhl takto neobyčejného bohatství. Proti přesvědčení svých předkův století XV. byl víry pod oboji a přívržencem učení Lutherova. Když stavové proti Ferdinandovi I. se zbouřili, přijal od stavů vůdcovství nad vojskem jejich, avšak neodvážil se žádného rozhodného skutku. Po bitvě Mühlberské uprchl do Sas a nejsa tu jist, až do Polska; mezi tím odsouzen hrdla, cti a statků a všechno jeho jmění pro komoru král. zabráno. Získal pak stateček v Míšeňsku, ženil se r. 1572 v Koldicích a obdržev od Maximiliána II. povolení, aby se do Čech vrátil, žil u své sestry, paní Slikové, ve Falknově, kdež r. 1585 zemřel. Poněvadž potomstva neměl, česká pošlost tohoto rodu vymřela. Kromě těchto P-ův žili ještě jiní v Míšeňsku, jejichž spojitost s ostatními není známa. Ti odcizivše se Čechám, docela ani nejmenším nepůsobili na jejich osudy. Od r. 1703 byli říšskými hrabaty a vymřeli v XVIlI. století. – S touto rodinou nesmějí se másti jiní z Rabšteina (v. t.). Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pluhové z Rabštejna