Ottův slovník naučný/Pindarus

Ottův slovník naučný
Pindaros	Pindarus	Pindemonte

Údaje o textu
Titulek:	Pindarus
Autor:	Robert Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 751. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Pindarus Thebanus

Pindarus Thebanus zove se metrický výtah z Homérovy Iliady o 1070 hexametrech, pocházející z I. stol. př. Kr., asi z doby vlády Juliovců. Zdělán jest velmi nestejnoměrně; neboť kdežto první knihy excerpovány jsou obšírněji, odbyty knihy další stručněji a povrchněji. Jak se podobá, byla tato Ilias latina již ve staré době knihou školní, měrou daleko větší užíváno jí ve školách za středověku. V nejstarších rukopisech jest výtah ten ve spojení s jménem Homérovým (psánoť tam Homerus de bello Troiano) a také ve středověku označován za spis Homérův. Teprve od konce XI. stol. nachází se Pindarus seu Homerus jako jméno jeho spisovatele. A toto jméno Pindarus přešlo též v mladší rukopisy a odtud v starší vydání, kde přidáno nad to Thebanus. Jak jméno P-rovo přišlo ve spojení s Iliadou touto, nevysvětleno dosud. Na základě dvou akrostich, zachovaných na začátku a konci básně, soudilo se, že epický básník Silius Italicus (žil 25–101 po Kr.) jest původcem památky této a že v mládí ji sepsal. Srv. R. Döring, Ueber den Homerus latinus (Štrasburk, 1884); týž, de Silii Italici epitomes re metrica et genere dicendi (t., 1886). Avšak různé věci odporují té domněnce, tak že otázku tu nemůžeme pokládati za rozřešenu. Celkem není památka tato plodem jen nepatrným a bezcenným. Jestiť dosti slušně psána a jeví důkladnou znalost básní Vergiliových a Ovidiových. Vydal ji: Wernsdorf, Poëtae lat. min. 4, 551; H. Weytingh (Lejda, 1809); Baehrens, Poëtae lat. min. 3, 7; zvláště pak F. Plessis (Paříž, 1885). RN.