Pindaros, syn Daifantův, nejpřednější mezi lyriky řeckými (* 522 př. Kr. v Kynoskefalích nedaleko Théb – † 442 ve věku 80 let při jakési slavnosti v Argu). Pocházel ze staroslavného rodu Aigioviců. Mezi jeho učiteli boiótskými jmenují se otčim jeho Skopelinos a básnířky Myrtis a Korinna. V Athénách vyučovali jej hudbě a orchestice mistři Apollodoros a Agathoklés, vedle nichž jmenován též Lasos. V dobách po bitvě Salaminské P. stál na vrchole činnosti a slávy. Města a velmoži řečtí ucházejí se u něho o sborové zpěvy na oslavu významných události, jako na př. vítězství při národních hrách, slavností náboženských a j., kteréžto zpěvy byly přednášeny jeho osobním řízením neb i za jeho nepřítomnosti. Zvláštní úctě těšil se v Delfech, kdež v chrámě Apollonově měl své křeslo a zván byl ústy kněží k náboženským hodům při theoxeniích, kteráž česť vzdávána byla i jeho potomkům. Na Sicilii osobně pobýval u krále Hierona v Syrakusách, navštívil tu město Akragas, jehož krále Therona a bratra jeho Xenokrata rovněž oslavil zpěvy vítěznými, a jiná města ostrova. Snad navštívil též Kyrénu, kdež vládl Arkesilas, od básníka rovněž oslavený ve dvou zachovaných zpěvích. Ačkoli podobně, jako jiní pěvci jeho doby, přijímal odměny za svá díla, přec nikdy se nesnížil k pochlebenství obyčejného básníka dvorského. Z úcty k básníkovi, jenž oslavil předka jeho Alexandra, syna Amyntova, Alexander Veliký ušetřil domu jeho při dobytí Théb. Díla P-rova obsahovala všecky druhy sborové poesie. V 17 knihách byly zahrnuty hymny, paiany, dithyramby, prosodia a parthenia, hyporchémata, enkomia, thrény a epiniky. Z toho všeho zachováno nám čtvero knih zpěvů vítězoslavných (epinikoi, epinikia), kdežto z ostatních básní jen dosti skrovné zlomky. Podle uspořádání Aristofana Byzantského kniha první obsahuje zpěvy na počest vítězů v Olympii, druhá se odnáší k vítězstvím v Delfech o slavnosti pythijské, třetí k vítězstvím nemejským, čtvrtá k vítězstvím o Isthmiích. Náboženský názor P-rův zakládá se sice na podání národním, avšak jest vytříben ve smysle ušlechtilejšího ponětí o božstvu. Básník též hlásá výslovně nauku o nesmrtelnosti duše, kterou čerpal jednak z filosofie, jednak z mysterií. Jeho ideálem člověka jest dokonalost fysická, spojená s mravní. Po stránce politické velebí zákonitost, spravedlnost a mír. Jakkoli zvláště aristokratické zřízení dórské jest podle jeho srdce, přec bez příkrosti a předsudku pohlížel též na obce demokratické. Poesie P-rova, krásně charakterisovaná Horatiem (Carm. 4, 2), jest mohutná, vznešená, plná krásných obrazův a hlubokých myšlenek. Z jiných básníků řeckých lze s ním srovnati zvláště Aischyla. Sloh jeho jest myšlenkově soustředěný a úsečný a tedy i četba jeho nezasvěcencům obtížná a temná. Nářečím P-rovým jest literární dórština, obvyklá v lyrice sborové. Velikolepému umění básnickému odpovídá též jeho umění rhythmické. Ve verši jeho vyskýtá se nejčastěji logaoed a vážná forma daktylo-epitritská. Strofa P-rova jest někdy dosti krátká a jednoduchá, jindy však velmi objemná. Některé zpěvy jsou zbudovány monostroficky, t. j. ze strof veskrze stejných, většina však složena z trojic, strofy, antistrofy a epody. Celá pak trojice taková v též úpravě rhythmické opakuje se celou básní. Základní tóniny hudby P-rovy byly dórská, aiolská a dórská, avšak z melodií jeho nic není zachováno. Vydání: od Boeckha v Lipsku (1821), Bergka (Poetae lyr. gr. I), W. Christa v Lipsku (1896), Pindars Siegeslieder erkl. v. Mezger (Lip., 1880). Překlad něm. od Schnitzera (1865) a j., angl. od Myersa (1874), franc. od Boissonadea (1867). Lexicon Pindaricum od Rumpela (Lip., 1883). Česky vydal L. Scholz Čtvero epinikií P-rových (progr. reál. gymn. v Roudnici, 1889) a V. Veverka Ukázky přízv. překl. P-ra v rhythmech původních (progr. gymn. v Třeboni, 1895). Rozpravy: Leop. Schmidt, P-rs Leben und Dichtung (Bonn, 1862); Ed. Lübbert, P-rs Leben und Dichtungen (t., 1882); A Croiset, La poésie de P-re (Pař., 1886); Mor. Schmidt, Ueber den Bau der pindarischen Strophen (Lip., 1882). Sdk.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pindaros