Ottův slovník naučný/Pilocarpus

Údaje o textu
Titulek: Pilocarpus
Autor: Josef Dědeček
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 744–745. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Pilocarpus [-kar-] Vahl, mrštnoplod, rod rostlin z čel. routokvětých (Rutaceae) a podčel. Cusparieae, obsahující kře listů vstřícných, střídavých n. po 3 přesleněných, buď dlanitě složených n. lichozpeřených, kožovitých n. bylinných a celokrajných. Drobné pravidelné květy jsou zelené n. nachové, 4–5četné, v úžlabíčkových n. konečných klasovitých n. latovitých květenstvích, kalich jest krátký, koruna kožovitá, nitky jsou šídlovité a prašníky široké uťaté a houpavé. Mezi tyčinkami a plodolisty jest prstenovitý terč. Semeník jest 4–5laločný a 4–5pouzdrý, se čnělkou buď jednoduchou n. u zpodiny 4–5dílnou a s hlavatou bliznou 5laločnou. Plodolisty zralého plodu jsou prosté, 2chlopní a 1semené, semen bezbílečných a děloh tlustých dužnatých. P. čítá 5 druhů v tropické Americe domácích, z nichž hlavně prospívá brazilský P. pennatifolius Lemaire, m. zpeřenolistý. Týž má hustě rezavě chlupaté větve, 1–3jařmé kožovité veliké listy a konečné husté hrozny se stopkami krátkými tlustými a rovnovážnými. Listy jeho obsahují pilocarpin (v. t.). Děd.