Ottův slovník naučný/Picek
| Ottův slovník naučný | ||
| Picea | Picek | Picen |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Picek |
| Autor: | Arne Novák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 708. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související na Wikidatech: [[d:Q15831353|Václav Jaromír Picek]] |
|
Picek Václav Jaromír, spisov. čes. (* 13. listop. 1812 v Újezdě u Turnova – † 26. listop. 1869 v Nov. Benátkách). Po gymnasijních studiích v Mladé Boleslavi a právnických v Praze vstoupil do patrimoniálních služeb na panství libínském, r. 1849 přestoupil jako podkrajský kommissař do služby státní a působil na Smíchově, v Příbrami, pak jako »okresní« na Zbiroze, Zbraslavi a v Nov. Benátkách. V l. 1850–52 byl prozatímním redaktorem vládních »Pražských Novin«, tu, jsa opatrným byrokratem a vládním konservativcem, utkal se v řadě polemik s Havlíčkem, hlavně když roku 1850 vydal Politické zlomky o Čechách co příspěvek k ocenění politického a národního snažení Čechoslovanů, krajně opatrné a rozhodně rakušanské, namířené nejen proti radikalismu Sabinovu, ale i vší politice Havlíčkově a Riegrově. Jako básník P. nepronikl dvěma historickými činohrami Vilém Rožmberk (provozována r. 1840) a Král Vratislav na Moravě (v rukopise), které mísíce prosu i verše pohřešují dramatického nervu a dobové charakteristiky a nesou značně ráz melodramatický, nýbrž jako skladatel písní. Jeho Básně (1843, znovu 1856 a 1859) a Písně (3 sv., 1847, 1852 a 1856), poněkud jednotvárné, podávají svědectví o skromném epigonu romantiky, žijícím v době reakce a spokojeného maloměšťáctví. Romantická sentimentalita lásky, klopstockovský kult slz a neurčité ideální věčnosti, Kollárovské mythologisování a zahrávání si národnostními symboly a emblemy vrací se u Picka ve formě titěrné a malicherné. Písně, byvše Pickem vydány s nápěvy od Škroupa, Vorla, Karasa, Zvonaře a j. ve sbornících Písně školní (1854) a Písně české (1861), došly obliby, a mnohé z nich, jako »Písně, dcery ducha mého«, »Já jsem Slovan s duší, tělem«, »Tážete se, proč jsem Slovan«, »Čechy, krásné Čechy mé«, »Bývali Čechové«, »Dříve než jsem Minku poznal«, náležely k nejoblíbenějším písním své doby. AN.