Ottův slovník naučný/Phlebektasia
| Ottův slovník naučný | ||
| Philoxenus | Phlebektasia | Phlebitis |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Phlebektasia |
| Autor: | Duchoslav Panýrek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 683–684. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Phlebektasia, řec., roztažení žíly, nazýváme rozšíření žíly pomíjející či trvalé. Žíla může pak býti roztažena do délky neb do šířky neb do délky i do šířky. Je-li zvětšena šířka žíly, shledáváme vakovité rozpětí stěny; přibylo-li žíle délky, jeví se nám jako hadovitě točený útvar v kůži. Obyčejně nalézáme v průběhu žíly celou serii míst roztažených a vedle toho ještě hadovitě točených, tvořících hrbolatá pásma v kůži různě široká a rozmanitě mohutná. P. je následkem toho, že se krev staví v obvodu příslušné žíly, která je buďto sama roztažena nebo jejížto větev je roztažena. Poněvadž při roztažení žíly chlopně, jež mají brániti tomu, aby krev vyssátá ssavou činností srdce neřinula se tíhou svojí zpět, s počátku nepřiléhají, později podléhají úbytu, po zánětech žíly docela vymizejí, uniká krev nazpět, stéká níž a níže a roztahuje žílu víc a více, čímž také chlopně víc a více se oddalují a nedomykavými se stávají. Že při tom stěny žíly, beztoho mnohem tenči a mnohem méně pružné, než u tepen, značně trpí, je samozřejmé. Změny stávají se trvalými a stále rozsáhlejšími. Přistoupí-li poranění nějaké, jak na končetinách, kde ph. se vyskytuje, často se stává, onemocní žíla zánětem (viz Phlebitis).
Příčiny ph-ie jsou mnohé. Především je tu stížený odtok žilné krve, jaký nastává (zvl. u žen, u nichž jsou ph-ie nejčastější) vlivem svírajícího oděvu (podvazků, korsetu), dále vlivem těhotenství nebo nádorů břišních. Jsou však případy, kde nevysvětlíme tímto způsobem vznik ph-ie. U mužů, kteří jsou nuceni mnoho státi (zvláště sklepníci) nebo choditi, vystačíme sice také s tímto vysvětlením. Ale známe ph-ie u osob, které nestojí a nechodí mnoho a přece už od mládí trpí ph-ií. Tu se právem předpokládá vrozená odchylka skladby stěn žilných. Byloť pozorováno, že v některých rodinách zjev ten je dědičný a častý. Mnohem více zamlouvá se výklad, že tu předcházejí vleklé záněty stěn žilných (viz Phlebitis), po jejichž příčině však ještě zbývá pátrati. Ale i v případech, kde stižený odtok krve zdá se dostatečně vysvětlovati vznik ph-ie, nutno předpokládati ještě jeden důležitý moment, t. j. chabost stěn žil.
V pozdějším průběhu ph-ie dochází ke změnám v okolí. Okrsek v sousedství je beztoho špatně živen (vinou špatného oběhu) a po sebe menším poškození (třeba pouhém škrábnutí) dochází k zánětu. Z nepatrné oděrky utvoří se vřed, zánět přejde na žílu, v ní může dojíti ke sražení krve (thrombosa). Vnikl-li do rány zárodek hnisání (na př. streptokokky nebo staphylokokky), může sraženina krevní v nitru žíly hnisati; do oběhu dostanou se pak zárodky hnisání a není v podobných případech talovitost krve (pyaemie) žádnou zvláštností. Jindy sraženina krve se organisuje, přemění se ve vazivo nebo do něho ukládají se soli vápenaté a vznikají t. zv. phlebolithy. Žíla je pak na místě tom ucpána, krev musí bráti se jinými směry (menšími pobočními větvičkami), čímž stav okrsku postiženého znova se horší. Záněty se opakují. Vřídek se třeba zahojil, vznikne však jiný v sousedství, zvláště v okolí kotníku. Nemocní špatně se léčí, volí ne vhodné prostředky, které jim kdo poradil (třebas i petrolej) a které kůži beztoho již špatně živenou a oteklou ještě více poškodí. Nejsou vzácné případy, kde je končetina taková pokryta 20–30 vředy. Také růže častěji postihuje takové končetiny a ráda se vrací. Konec může býti ten, že celé bérce mohutně zduří, zduření nepomíjí a končetina trvale znetvořená, třeba dvakráte i třikráte objemnější, nežli bývá za poměrů normálních, jeví význačný obraz elephantiase Některé místo může se zvrhnouti v rakovinu. Takto z nepatrných počátků, nebyly li v čas a vhodně opatřeny, vyplývají konce pro celistvost těla velmi osudné. Také stává se mnohokráte, že ph. praskne, z čehož pochodí krvácení více méně závažné.
Pro úplnost obrazu sluší připojiti, že roztažení účastní se nejen hlavní kmeny žil pod koží, nýbrž i nejmenší žilky, třebas pouhým okem neviditelné, čímž kůže nabývá zbarvení modravého až violového a také žíly hluboko probíhající, které nejsou zevně viditelné.
Dosud jsme líčili ph-ie na dolní končetině, které chirurgům nejčastěji se vyskytují a zovou se obyčejně městky (varices). Jiný druh ph-ie jsou haemorrhoidy (zlatá žíla), o nichž už na jiném místě pojednáno (viz Haemorrhoidy). Dále jsou častější p-ie v obvodu žil v šourku provázejících provazec chámový (viz Cirsocele). Při sevření velikých břišních žil, žíly duté dolní a vrátnice, dochází také k roztažení žil, které vedou krev jinými cestami (v náhradu za ucpané).
Co se příznaků týče, stěžují si nemocní na pocit tíhy, napětí a tlaku v končetinách, zvláště po dlouhém chození a stání. K večeru končetina zvláště v okolí kotníkův otéká. Zánět ohlašuje se všemi svými příznaky, z nichž padá do očí především bolest a zrudnutí zanícené krajiny. Zhnisání ph-ie ohlašují třesavky a horečky, nejednou vysoké, s blouzněním a ostatními příznaky, jež ohlašují pyaemii. Jinak ph-ie mají průběh příznivý, zvláště při vhodném ošetřování a léčení.
Toto hledí především k příčinám a k okolnostem, jež vznik ph-ie usnadňují a udržují, a snaží se je odstraniti. Podvazky nahradí se elastickými pruhy na pasu zavěšenými. Korset budiž odložen neb aspoň nebudiž těsně utahován. Nemocný nemá dlouho státi nebo choditi. Bohužel bývají ph-ie údělem osob, jejichž povolání vyžaduje státi neb o choditi mnoho. Tu třeba aspoň varovati se zranění, neškrábati kůži, která v obvodu městek svědí a tím ke škrábání láká. Přísná čistota údu a celého těla je nezbytna. Bohužel bérce už vředy postižené nesnášejí vody. Tu je pak nutno příslušné léčení léčivými obklady nebo mastmi, po případě náplastmi, jež je věcí lékaře. Při tom nemocný musí ležeti. Dobře se osvědčuje nošení flanelových obinadel, hladce, ale pevně přiléhajících, nikde však netlačících, která se před opuštěním lože přiloží na končetinu přes noc splasklou, večer pak se odloží. Bandažisté doporučují gummové punčochy, které však nemají výhod dobře přiloženého obinadla, nepropouštějíce výparů kožních, neodpovídajíce tvaru nohy, jenž je v každém případu jiný a vždy více či méně tísníce nebo zase na některém místě třebas málo přiléhajíce. Novější dobou zavádí se operativní léčení městek. Pnrk.