Ottův slovník naučný/Pfeiffer
| Ottův slovník naučný | ||
| Pfeiff. | Pfeiffer | Pfeil |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pfeiffer |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 663–664. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pfeiffer: 1) P. Benedikt Jan Nepomucký (* 1783 – † 1834), opat kláštera strahovského v Praze. Za opata byl zvolen r. 1816 a proslul tu svou učeností a dobročinností. Po Bolzanovi v jeho duchu od r. 1820 přednášel na filosofické fakultě v Praze o vědě náboženské. Roku 1825 byl rektorem pražské university.
2) P. Ida, roz. Reyerová, cestovatelka rak. (* 1797 ve Vídni – † 1858 t.). R. 1820 provdala se sice za advokáta Pfeiffera, ale záhy se s ním rozešla a dokončivši výchovu svých dítek cestovala, a to r. 1842 po Palestině a Egyptě, s prostředky s počátku nepatrnými, potom r. 1845 s výtěžkem z popisu cesty prvé po Islandě a Skandinavii; pak v l. 1846–48 byla v Brazilii, Chili, na Tahiti, v Číně, Indii, Persii, Armenii a na Kavkáze. Na cestě této ocitla se ve vážném nebezpečí v Číně, kde zjev osamělé dámy byl tak nevídaný, že chátra bezmála byla by se dopustila útoku na ni; v Indii neohrožená paní súčastnila se honby na tygry a s karavanou pustila se v Malé Asii pustinami do Mosulu. Novou cestu kolem světa podnikla v letech 1851–55 pod záštitou rakouské vlády a přes Anglii jela do Afriky na ostrovy Sundské, kde žila 18 měsíců, načež přeplavila se do Australie a pak do Ameriky. Z cesty této přinesla bohatou sbírku pro císařské přírodovědecké museum vídeňské a byla jmenována čestným členem geografických společností berlínské a pařížské. Roku 1856 přes Rotterdam odplula na Madagaskar, kde zprvu byla přívětivě přijata od královny, ale později zapletši se v dobrodružné plány Francouze Lamberta byla vězněna a posléze vypověděna ze země. Se zdravím podrytým vrátila se přes Anglii do Vídně. Přes to, že procestovala valný kus světa (přes 240.000 km po moři, 32.000 km po souši), mají cestopisy její význam jen podružný, nemělať potřebného vědeckého vzdělání a zůstala jen osvícenou turistkou Napsala: Reise einer Wienerin in das Heilige Land (Víd., 1843, 2 sv., 4. vyd. 1856); Reise nach dem skandinavischen Norden und der Insel Island (Pest, 1846, 2 sv.); Eine Frauenfahrt um die Welt (Vídeň, 1850, 3 sv.); Meine zweite Weitreise (t., 1856, 4 sv.). Její Reise nach Madagaskar, 2 sv., vydal r. 1861 její syn s biografií spisovatelky. Mnohé z těchto spisů přeloženy do angličtiny, francouzštiny a hollandštiny.
3) P. Karl, zoolog něm. († 1852 v Kasselu), byl lékařem v Kasselu, zabýval se soustavným studiem měkkýšů něm a vydal o nich: Naturgeschichte deutscher Land- und Süsswassermollusken (Kassel, 1821–28, s 24 tab.).
4) P. Ludwig, zoolog něm. (* 1805 v Kasselu – † 1377 t.), vystudoval lékařství v Gotinkách a v Marburku, byl praktickým lékařem v rodném městě, r. 1831 byl za povstání plukovním lékařem v Polsku. Zabýval se soustavnými studiemi přírodopisnými, hlavně studiem měkkýšů, za kterýmž účelem též podnikal cesty výzkumné (r. 1838–39 byl na Kubě). Ze spisů jeho o měkkýších uvádíme: Symbola ad historiam Heliceorum (Kassel, 1841–46, 3 sv.); Monographia Heliceorum viventium (Lip., 1848–81, sv. 1.–8.; spolupracovník Philippi); Monographia Pneumonopomorum viventium (Kass., 1852–76, 3 sv. a 3 dod.); Monographia Auriculaceorum viventium (t.,1856); Novitates conchologicae (t., 1854 až 1879, 5 sv.); Nomenclator Heliceorum viventium (t., 1879–81). S Menkem od r. 1846 vydával: »Zeitschrift für Malakozoologie«, jehož jsou pokračováním od r. 1854: »Malakozoologische Blätter«. Z botanických jeho prací sluší uvésti: Enumeratio diagnostica Cactearum hucusque cognitarum (Berl., 1837); Beschreibung und Synonymik der in deutschen Gärten lebend vorkommenden Cacteen (t., 1837); Uebersicht der bisher in Kurhessen beobachteten Pflanzen (Kassel, 1844); Flora von Niederhessen und Münden (t., 1847–55, 2 sv.); Abbildung und Beschreibung blühender Cacteen (s F. Ottem, t., 1843–50, 2 sv., s 60 tab.); Synonymia botanica locupletissima generum, ad finem anni 1858 promulgatorum (t., 1870); Nomenclator botanicus (t., 1872 a násl.)
5) P. Franz, germanista něm. (* 1815 v Bettlachu u Solothurnu – † 1868 ve Vídni). Studoval v Mnichově lékařství a filologii, stal se král. knihovníkem ve Štutgartě (1846), professorem na universitě vídeňské (1857) a členem tamní akademie věd (1860). Napsal: Zur deutschen Litteraturgeschischte (1855); Ueber Wesen und Bildung der höfischen Sprache in mittelhochdeutscher Zeit (1861); Der Dichter des Nibelungenliedes (1862), čímž míněn Kürenberg; Forschung und Kritik auf dem Gebiet des deutschen Altertums (1863); Freie Forschung, drobné spisy o písemnictví a jazyce německém (1867). Pro sbírku »Deutsche Klassiker des Mittelalters«, již založil, upravil několik starých spisů a redigoval od r. 1856 »Germanii«, časopis pro německé badání starožitnické.
6) P. August, lékař německý (* 1848 ve Wiesbadenu), působí jako tajný medicinální rada ve svém rodišti. Zabýval se mnoho studiemi bakteriologickými, tak mimo jiné r. 1883 účinným očkováním luposních tkaní do přední oční komory králíků; r. 1885 zjistil tyfové bacilly ve výmětech tyfosních nemocných. Z jeho prací buďtež uvedeny: Anleitung zur Vornahme bakteriologischer Wasser-Untersuchungen (3. vyd. 1892); Die bacilläre PseudoTuberculose bei Nagethieren (1889); Hygiene und Epidemiologie (1891); Handbuch der Verwaltungshygiene (1895).
7) P. Richard, lékař něm. (* 1858 ve Zdunách v Poznani). Byl nejprve vojenským lékařem, pracoval pak u Kocha v Berlíně a r. 1899 stal se profess. hygieny v Královci. Z významných jeho studií bakteriologických sluší zvláště vytknouti objevení bacilla chřipkového (1892) a pak podrobné studie o povaze tyfu a cholery na základě životních podmínek bacillů nemoci ty podmiňujících. Z lit. prací jeho buďtež uvedeny: Microphotographischer Atlas der Bakterienkunde (spolu s Fränkelem, 2. vyd. 1895); Aetiologie der Influenza (1892).