Ottův slovník naučný/Petrović
| Ottův slovník naučný | ||
| z Petrovic | Petrović | Petrovice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Petrović |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 646–647. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Související na Wikidatech: Danilo Alexandr Petrović-Njegoš |
|
Petrović: 1) P. Dimitrij, sochař a řezbář jihoslovanský (* 18. února 1799 v Baji v župě báčské v Uhrách – † 1852 ve Vídni). Osiřev v 15. roce dal se do učení ke kupci, ale podporou příznivce, který poznal jeho nadání, dostal se r. 1819 do Vídně ke Klieberovi a r. 1821 na akademii výtvarných umění, kdož pracoval v atelieru Schallerově. První větší jeho dílo bylo kolossálni poprsí hraběte Františka Kinského, jež bylo 4. října 1830 v cís. voj. akademii v Novém Městě za Vídní slavnostně odhaleno. R. 1831 zařídil si P. vlastní dílnu a zakázky se mu hrnuly. Z prací jeho rukou provedených zasluhují zmínky: dva oltáře pro knížecí Schwarzenberskou hrobku v Třeboni; tři oltáře pro kostely na Třeboňsku; dvě sochy Krista pro knížete Miloše; oltář obrovských rozměrů (42' vys., 48' šir.) pro hlavní chrám bělehradský (postaven 1842); mramorové poprsí bankéře Rothschilda; bronzová socha maď. básníka Al. Kisfaludiho pro pešťské nár. museum (1848) a j. P. sepsal též dílo: Andeutungen über Bildergiesserei nach der Methode der Alten, in ihrem Verhältnisse zur Galvanoplastik und der Bildgiesserei-Methode unserer Zeit (Vídeň, 1845).
2) P. Mirko, vojvoda černohorský, bratr kníž. Danila a otec kníž. Nikoly I. (* 1820 – † 1867), vynikl hrdinskými činy v bojích proti Turkům, zejména v bitvě na Grahovu, kde dne 29. dub. a 1. květ. 1858 tur. vojsko pod Huseinem pašou na hlavu porazil, a rovněž ve válce r. 1862. O jeho činnosti básnické viz Jihoslované, str. 503 b.
3) P. Njegoš Danilo viz Danilo 3).
4) P. Dimitrij, spisovat. srbský (* 1828 v Nov. Sadě – † 1856), studoval v N. Sadě, v Pešti a Prešpurce, r. 1845 odebral se do Prahy studovat lékařství, ale brzo přestoupil na polytechniku a věnoval se později naukám hospodářským. V Praze měl přístup do domu Josefa Jungmanna, jehož mladší dceru Kateřinu, ovdov. Lauermannovou, napotom (1853) pojal za manželku. R. 1852 stal se professorem na novém gymn. v Karlovcích, ale zákeřná choroba sklátila jej předčasně do hrobu. P. byl literárně činným (podpisoval se Slavko Zlatojević), zejm. vydal Glasi srbske vile (v Karlovcích, 1849), sbírku básní Zlatjinstvo (v Praze, 1851) a srbský překlad Rukop. Kralodv., jejž Hanka přijal do své polyglotty. R. 1855 jal se vydávati hospod. časopis »Ratar«, který však po roce zanikl.
5) P. Jovan, spis. srbský (* 1841 – † 1867), byl proff. přírodních věd na gymn. v Novém Sadě a sepsal: drama Milan Toplica (1862); Nauka o životinjama (1867); přeložil ze Shakespearea Kupce benátského a přispíval povídkami a poučnými články do časopisův.