Ottův slovník naučný/Pergolesi
| Ottův slovník naučný | ||
| Pergola (město) | Pergolesi | Pergošić |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pergolesi |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 474. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Giovanni Battista Pergolesi |
|
Pergolesi [-lézi] Giovanni Battista, hudeb. skladatel ital. (* 4. led. 1710 v Neapoli – † 17. dub. 1736 v Pozzuoli u Neapole). V 16. roce přišel v rodišti na konservatoř »dei Poveri«, kde byli mu učiteli Greco, Durante a Feo. Poslední prací ze studijních let jeho bylo biblické drama La conversione di San Guglielmo di Aquitania (prov. r. 1731), jež co do zevního úspěchu sdílelo osud jeho téměř nepovšimnutých prvních oper Amor fa l' uomo cieco, Ricimero a La Sallustia. Na popud kn. Stegliana, jemuž byl věnoval své triové sonáty, P. vyzván byl městem Neapolí, aby složil velikou mši na odvrácení prudkého zemětřesení. Dílo to pro dvojsbor po pěti hlasech a dvojitý orchestr dalo vzrůsti hned druhému s týmž apparátem a učinilo P-a rázem známým. Budoucí paměti zachoval se P. hlavně operou La serva padrona, která sice nežije již v repertoiru, ale ač disponuje prostředky malými, omezujíc se na dvě zpívající osoby s průvodem smyčc. nástrojů beze sborů, v historickém ohledu může pokládána býti za pravzor, z něhož vyvinula se opera buffa. Při slabé tělesné konstituci P. osvědčil pracovnost až úžasnou; malý úspěch jeho oper v Neapoli a v Římě podkopal jeho zdraví, že musil hledati úlevy v mořských lázních, kde skonal v 26. roce, dokončiv několik dní před smrtí Stabat mater, nejproslulejší to svou skladbu (pro soprán a alt s prův. smyčc. orchestru a varhan), kterou objednal u něho klášter San Luigi di Palazzo za honorář 10 dukátův (asi 36 K!) a která novější dobou dočkala se opětných vydání (též ve zpracování Paisiellově s přidanými nástroji dechovými a Aleksěje Lvova pro veliký orchestr). P. je vynikající stoupenec t. zv. školy neapolské, ale repraesentuje přece jen stav jejího úpadku, kdy melodika dospěla nadvlády nade všemi ostatními činiteli aesthetické hodnoty. Mimo práce již vzpomenuté napsal P. opery: Il maestro di musica; Il geloso schernito; Lo frato 'nnamorato; Il prigioniere superbo; Adriano in Siria; La contadina astuta; Flaminio (vesměs pro Neapol) a Olimpiade (1735 pro Řím); čtyř a pětihlasou mší s orchestrem a dvouhlasou s varhanami; žalmy: čtyřhlasé Miserere s orch., dvojí Dixit (pro dvojsbor s dvojorchestrem a čtyřhlasé se smyčc. kvart. a varhanami), čtyřhlasé Kyrie a Gloria s orch., Dies irae pro sopran, alt a smyčc. kvartett, pětihl. Laudate (s orch.), Confitebor a Laetatus sum (a capella), čtyřhlasé Confitebor a Domine, Laetatus sum (pro 2 sopr. a 2 bassy), Laudate pro solový hlas a nástroje, Salve regina (pro solový hlas, smyčc. nástroje a varhany), 7 kantát, mezi nimi Orfeo a Giasone, a 30 trií pro dvoje housle a gen. bass. – Srv. Villarosa, Lettera biografica intorno alla patria ed alla vita di G. B. P. (1831); týž, Memorie di compositori di musica del regno di Napoli (1840); Schletterer, biogr. skizza ve Walderseeově »Sammlung musik. Vorträge«, č. 17.