Ottův slovník naučný/Passát

Ottův slovník naučný
Passaro	Passát	Passátní prach

Údaje o textu
Titulek:	Passát
Autor:	František Augustin
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 297. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pasát

Passát (špan.) jest stálý vítr, vanoucí v tropech směrem k rovníku na sev. straně od sv., na jižní od jv. Anglický název tradewinds značí větry, dodržující svůj směr, francouzský název vents alizés značí větry pravidelné. Oba p-y vanou s větší pravidelností a silou nad mořem než nad pevninami, kde bývají často přerušovány nerovnostmi půdy a jejím nerovnoměrným oteplováním. Z příčin těchto jsou p-y pravidelnější v zimě než v létě a má jv. p., jenž vane přes rozsáhlejší hladiny vodní, větší sílu než p. sv. Poněvadž rovníkový pás kalmu (viz Bezvětří), oddělující p-y, postupuje se sluncem, posunují se též oba jejich obory dále k s. neb j., podle toho, na které straně rovníku slunce mešká. Nad Atlant. okeánem vane sv. p. v březnu od 3° až k 26° s. š., v září od 11° až 35° s. š., jihovýchodní p. sahá v onom měsíci od rovníku až k 25° j. š., v tomto od 3° s. š. až k 25° j. š. Nad Tichým okeánem jest severových. p. v březnu omezen 5° až 25° s. š., v září 10° až 30° s. š., jihových. Passát v onom případě 3° s. š. až 28° j. š., v tomto 7° s. š. až 20° j. š. Sev.-vých. p. má prům. šířku nad Atlant. okeánem 23°, nad Tichým 20°, jv. p. nad oběma okeány celkem 24°. Šířka pásu kalmového činí v průměru nad Atlant. okeánem 5½°, nad Tichým okeánem 2½°. Poněvadž pás kalmový vyskytuje se po celý rok na severu rovníku, přechází nad oběma okeány jihových. p. přes rovník na severní polokouli, kde se stává ponenáhle větrem jižním až jz. Nad Indickým okeánem, sevřeným na s. rozsáhlými pevninami, střídání se ročních dob má na posunování p-ů daleko větší účinek nežli nad okeány ostatními. Stálým jest zde po celý rok pouze jihových. p. mezi 10° až 25° j. š., kdežto p. sev.-vých. stává se v létě jihozáp. monsúnem. V teplejší době roční rovníkový pás kalmový nad Indickým okeánem zmizí, nejvyšší teplota s nízkým tlakem nalézá se na 30° s. š. a sem proudí vzduch nejen od rovníku, ale i z jižní polokoule až od 20° j. š.

Již Halley označoval největší oteplování vzduchu na rovníku za příčinu vzniku p-ů a Hadley byl první, jenž vysvětloval správně jejich směr otáčením země kolem osy (1735). Kde má vzduch největší prům. teplotu, tam vystupují plochy téhož tlaku nejvýše, dostávajíce spád směrem k teplotě nižší, a odchází vzduch po obou stranách vyvýšených ploch. V tropech pozoruje se ve vyšších vrstvách atmosféry stálý odtok vzduchu od rovníku k točnám. Poněvadž se tím dole nad rovníkem tlak vzduchu zmenšuje, ve vyšších šířkách naproti tomu přítokem vzduchu shora zvětšuje, dostávají při povrchu zemském vrstvy vzduchové opačný spád od nižší teploty k vyšší; vzduch zde proudí z vyšší zeměp. šířky k rovníku. Působením slunce vykonává vzduch v tropech úplný oběh; vystupuje blíže rovníku do výše a odcházeje směrem k točnám, klesá následkem zúžení rovnoběžníků ve vyšší zeměp. šířce k povrchu zemskému, podél něhož se vrací nazpět k rovníku. Ježto rotace země odvádí všechny proudy vzduchové od přímého směru na sev. polokouli v pravo a na jižní v levo, dostávají dolní p-y na severu rovníku směr severovýchodní, na jihu jihovýchodní a horní p-y neboli antipassáty, od rovníku k severní točně vanoucí, směr jihozápadní a na jižní polokouli směr severozápadní. Pás největšího oteplení, ve kterém se vzduch rozřeďuje a vystupuje do výše, jakož i oba pásy zaobratníkové, nad kterými klesá opět k zemi, vyznačují se bezvětřím nebo slabými větry různého směru. – Z literatury viz: Coffin, Tables and charts of the winds of the globe (Washington, 1876); A. Buchan, Atmospheric circulation (Challenger Report); Hann, Lehrbuch der Meteorologie (Lip., 1901); Deutsche Seewarte: Atlas Atlant. okeánu r. 1882, atlas Indic. okeánu r. 1891, atlas Tichého okeánu r. 1896. Mimo to srovnej publikace a mapy hydrogr. ústavu ve Washingtoně, v Londýně, meteorolog. ústavu v Utrechtu atd. Ag.