Ottův slovník naučný/Pasigrafie

Ottův slovník naučný
Pasifaé	Pasigrafie	Pasilalie

Údaje o textu
Titulek:	Pasigrafie
Autor:	Josef Zubatý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 290. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Pasifaé (z řec., »obecné písmo«) slove umění pomocí písma, obrazců, symbol. znakův a jiných prostředků znázorňovati jednotlivé představy, pojmy i celé věty a pod. tak, aby znázornění tomu rozuměl každý náležitě vzdělaný člověk, ať mluví sám jakýmkoli jazykem. P. skutečná existuje jen pro některé osvětové obory: tak v písmě hudebním, mathematickém, v signálech námořních a j.; p. v plném smysle slova, která by možným činila dorozumívati se podobně o předmětě jakémkoli, jest přáním posud nedostiženým. Pokusy o p-ii, nehledíme-li k obrazům, obrazovému písmu a p., zakládají se na užívání písmen, číslic, prostředků notového písma a p. s rozličnými obměnami a přídavky a zdar jejich ovšem předpokládá, že lidstvo aspoň z části si osvojí navrhované prostředky. První o p-ii pokusil se Angličan J. Wilkins (1668), po něm pokoušeli se o ni jiní (u nás prof. Frant. Tilšer), posud bez úspěchu. V Mnichově jest i »Ústř. jednota pro p-ii«, která usiluje o p-ii založenou na užití číslic. Ztý.