Ottův slovník naučný/Papoušek

Ottův slovník naučný
Paplonskij	Papoušek	Papouškové

Údaje o textu
Titulek:	Papoušek
Autor:	Jaroslav Fikrle
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 187. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Papoušek Jan ze Soběslavě († 1455), r. 1412 bakalář. od r. 1430 mistr svobodných umění. Četl potom na fakultě artistické; po dvakráte (1436 a 1445) byl rektorem university a r. 1448, když poprvé konány zkoušky misterské bez svolení arcibiskupa-kancléře, zastával úřad místokancléře. P. náležel k nejmírnější straně kališnické, jejímž náčelníkem byl starý mistr Příbram a jež toužila po smíru s Římem a úplně přestávala na kompaktátech. P. byl mezi těmi, kteří v lednu 1434 provedli smír university s církví. Těše se přízni katolíkův obdržel po útěku Rokycanově r. 1437 faru týnskou. Ze strany Příbramovy P. nejvíce vzdálil se původní myšlenky husitské a během let víc a více klonil se ke katolicismu. I potom, když Příbram sám smířil se se stranou radikálnější, P. zůstal vášnivým nepřítelem Rokycanovým a radikálnější frakce utraquistické vůbec. Když r. 1446 čeští žáci šli do Míšně pro svěcení, biskup míšeňský z návodu P-škova žádal na nich, aby dříve odpřisáhli se kalicha. P. byl už více katolíkem než husitou. Proto také více než kdo jiný byl od horlivých utraquistů nenáviděn. R. 1448 strana poděbradská žádala od Pražanů mezi jiným, aby P-ška odstranili z fary týnské; a když 2. září t. r. Praha Jiřím z Poděbrad dobyta, P. necítil se tu bezpečným a utekl k pánům z Hradce. Ta událost uspíšila jeho konversi: ještě téhož roku P. do rukou Karvajalových odpřisáhl utraquismus. Pod ochranou pánů hradeckých žil potom až do nastoupení krále Ladislava, který jmenoval jej proboštem litoměřickým. Papoušek žil v přátelských stycích s Karvajalem a Eneášem Sylviem, kterému poskytoval pomůcky k jeho dílu o českých dějinách. Sám sepsal několik latinských traktátů obsahu náboženského: Tractatus de calice. Sermones de tempore. Declaratio super compactata. Quodlibetum pragense. J.F.