Ottův slovník naučný/Papiriové

Údaje o textu
Titulek: Papiriové
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 187. Dostupné online
Licence: PD anon 70

Papiriové (Papiria gens), rodina starořímská, původně patricijská (s přídomky Crassus, Cursor, Maso, Mugillanus); později objevují se P. i mezi plebeji (Carbo, Turdus, Patus). Lucius P-ius Mugillanus r. 427 př. Kr. byl konsulem a již r. 443 censorem. Jednim z nejslavnějších členů rodu je Lucius P-ius Cursor, který vynikl ve válkách samnitských, stal se však známým i pro svou neúprosnou tvrdost; byl pětkrát konsulem a dvakrát (324 a 309 př. Kr. ) diktátorem, vždy se slávou a úspěchem. On zejména pomstil na Samnitech potupu Caudijskou. Jeho syn (t. jm.) byl konsulem r. 293 a 272 př. Kr. a vynikl rovněž jako vojevůdce proti Samnitům (293), Lukánům, Brutským a Tarentským (272). Z plebejské větve prosluli: Gajus P. Carbo, zprvu přítel Tiberia Graccha a jako tribun původce t. zv. lex tabellaria (z r. 131). R. 120 jako konsul vystoupil sice již proti Gracchovi pro Opimia, ale byv obžalován (od L. Licinia Crassa) pro své účastenství ve snahách Gracchových, odešel sám do vyhnanství; dle některých zpráv skončil prý sebevraždou. Jeho syn t. jm. r. 89 jako tribun s kollegou M. Plautiem Silvanem prosadil t. zv. lex Plautia Papiria; r. 82 byl však zavražděn jako stoupenec Sullův. Gnaeus P. Carbo byl naopak stoupenec Mariův; byl třikrát konsulem a r. 82 stál mezi vůdci strany. Poražen od Q. Caecilia Metella a Pompeia, prchl do Afriky a pak do Sicilie, chtěje tam zorganisovati odboj. Zastižen konečně na Cossyře, byl popraven v Lilybaeu.