Ottův slovník naučný/Papír

Ottův slovník naučný
Papinský hrnec	Papír	Papiriové

Údaje o textu
Titulek:	Papír
Autor:	Josef Pokorný, Antonín Vávra
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 172–187. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Papír

Č. 3011.

Papír je v podstatě plsť z vláken rostlinných, upravená do tvaru tenkých listů. P-u užívá se nejen ke kreslení a psaní, na balení a při tisku, na obrazy, náplasti atd., nýbrž i jako málo které látky jiné na výrobu nejrozmanitějších předmětů denní potřeby, jež namnoze úplně pozbývají rázu suroviny a trvanlivostí, pružností, možností zpracování atd. vynikají nad podobné výrobky dřevěné nebo železné. Není dnes téměř předmětu, který by nebylo lze vyrobiti z p-u nebo z p-oviny. Stavějí se z nich domy, kola, robí se sudy, láhve, bedny, hnací řemeny, prádlo atd. Silný p. sluje lepenka.

Před vynalezením p-u psávali na kameny olovem, slonovou kostí atd. a v pozdějších dobách na kůže zvířecí, kůru a listy stromové, hlavně palmové. Číňané psali na dlouhých tenkých destičkách z bambusu, z nichž jednotlivá deska stačila pro jedinou větu, tak že pro delší text musilo několik desti ček čepy se spojovati. Psalo se lakovou barvou čhi, jíž od nejstarších dob (prvá zmínka z r. 2255 př. Kr.) užíváno k lakování domácího nářadí a obětního náčiní. Později (pol. III. stol. př. Kr. až III. stol. po Kr.) dovídáme se o všeobecném užívání materiálu měkčího a sice svitků hedvábných, jež hotoveny zvláště pro psaní z odpadků hedvábí, a sice suroviny. Čínský znak pro p. (čik) vykládá čínský slovník Suot-wen (100 po Kr.) jako »pletivo z odpadků hedvábí«. »Papír« připravován pěchováním. As od r. 600 př. Kr. užívalo se ku psaní hlavně v Egyptě a zemích sousedních lýkových lupenu z papírovníka (Cyperus paprus, Papyrus antiquorum, odtud také jméno p.), jejichž upotřebení za vlády císařů. římských stalo se všeobecným, tím však i papyrus dražším a vzácnějším, hlavně počínaje V. stoletím. V pol. X. stol. výroba tohoto p-u v Egyptě vůbec zanikla, načež přenesena do Sicilie. Skoro zároveň s papyrusem vešel v užívání také pergamen (kolem r. 200 př. Kr.) a udržel se přes celý středověk. Jak dokazují badání nejnovějši, výroba nynějšího p-u z vláken rostlinných dostala se z Číny do Samarkandu a odtud oklikou přes Arabii a Španělsko k nám. Vynálezcem výroby této v Číně jest vysoký úředník Tshai-Lun z Kuei-yangu, krajského města v Jižním Honanu, od r. 89 po Kr. ředitel arsenálu, od r. 114 markýz Lung thingský, zemř. r. 118 po Kr. Tshai-Lun vynalezl výrobu p-u z kůry stromové, konopí, hadrů a rybářských sítí. Za svůj nález pochválen byl veřejně r. 105 po Kr., od té doby pak zdomácněl i nový způsob výroby »p-u Tshai-Lunova«, jak znám, po celé říši, a vytlačil úplně nepohodlné desky bambusové a drahý poměrně p. hedvábný. Kámen, jehož užíval Tshai-Lun jako podložky při pěchování svého p-u, odveden za dynastie Thengské (618–907) poplatkem k cís. dvoru a uschován v cís. museích, kde snad posud se nalézá. Daleko později vyráběn p. i z nebílených a nebarvených látek konopných, lněných (len přivezl do Číny čínský generál Čang-čhien ve II. stol. př. Kr. z Fergány) a trávových (z Urtica tenacissima, Böhmeria nivea a p.), nejposléze i z hadrů bavlněných. Čínský název pro tyto látky zní pi-pu (pi, vlastně roztrhané šaty, hadry, pu, všecky látky mimo hedvábné a vlněné). – P. ze surové bavlny vůbec nikdy nebyl vyráběn. Tak zvaná charta bombycina ve středověku, jež nesprávně jako p. bavlněný vykládána, má své jméno pravděpodobně od syrského města Mambidže. Přes Koreu, jejíž kokonový p. hrál v Číně vynikající úlohu po celý středověk, p. dostal se do Japanska, kde jej r. 593 zdokonalil mudřec Doněo a později princ Šokotu. V l. 806 až 807 stát zřídil sám papírny, v nichž vyrábělo se pět rozličných druhů p-u, totiž »mafuši« a »mašiši« ze lnu, »kokusni« a »danši« z morušové kůry a »hiši« z vláken Edgeworthia papyrifera. Na západ zanesen byl vynález čínský Araby. Čínskými i arabskými prameny uvádí se jednostejně 7. měsíc r. 751 po Kr. jako rok přenesení výroby p-u z Číny do Samarkandu. Tenkráte poražen čínský vojevůdce Korejec Kas-hien-fu Araby bitvou u řeky Tarázu. Číňany, již při té příležitosti zajati, zanesena výroba p-u do Samarkandu. Persko-arabský název pro p. kágiz zajisté této době náležející uvedl Hirth na cínské ku-či, starší kok-dz, což znamená »p. z kůry moruše p-ové« (Broussonetia papyrifera). Dle zpráv arabských dělán skutečně nejstarší p. samarkandský, zvaný též chorásánský, z travin a rostlin, hlavně rostliny kattán (Linum usitatissimum). Zůstává nerozhodnuto, je-li p. z hadrů, jímž počíná výroba p-u u Arabů, původu čínského či samostatným vynálezem Arabů. (Srv. Fr. Hirth, Chines Studien I., Mnichov 1890.) Jisto jest, že Samarkand stal se východištěm p-u arabského, který zvláště po založení papírny v Bagdádě r. 794, jež kvetla do XIV. stol., odtud dále Araby na západ byl rozšířen a pronikl i do území křesťanského. Nejdříve povstaly p-ny v Tihámě, Jemenu (X. stol.), Egyptě, vlastni zemi lnu (IX. stol., skrovně, hojně již v X. stol.), s hlav. sídlem v Káhiře, v Syrii (Damašek, vývoz již v X. stol., slavná charta damascena), Hamátě (Epifaneia) a v Mambidži (Hierapolis); v Palestině (Tiberias), ve foinické Tripoli, v sev. Africe ve Fésu (na sklonku XII. stol. vrchol, 400 mlecích kamenů), v Andalusii v Šátibě (Chatwa, nynější S. Felice) a dále několik papíren v Katalonii, v Persii v Tebrízu (z r. 1293 po vzoru čínském prvé papírové peníze) a j., v Indii (Deuletábád a j.). Zkoumáním Wiesnerovým zjištěn vedle lněného p-u, jenž tvořil převahu (2/3), p. konopný (1/3), pevnější, ale i hrubší. P. připravován z hadrů zpracovaných a pro výrobu připravených buď v hmoždířích nebo papírových mlýnech, ručních i vodou hnaných; posledních užíváno obecněji ve XII. století. Obojí mylně přičítány Egypťanům, jsouť vynálezem arabským. Po rozemletí následovalo klížení, by stal se p. popisným, a sice škrobem z mouky pšeničné, snad i pohankové a z kořenu asfodélu; jím plněn i p., by dostalo se mu bělosti, tuhosti a i váhy. Z massy hotoven p. pomocí drátěných forem, snad již v VIII. století. Archy s forem sňaté kladly se po čínském způsobu na ohřátou zeď, po arabském na hrubou plsť. Mělo-li se psáti po obou stranách, byl p. slepován. P. byl vždy neprůhledný, formát archu 32 cm:24 cm, teprve později je větší, 25 archů tvořilo t. zv. kaffa, persky dest (ruku – odtud franc. main de papier), 5 knih t. zv. rizma (balík, perské, z toho názvy evropské i něm. rizz, Ries, naše rys). Barva p-u byla bílá, ale i modrá, růžová, žlutá, šedá, zelená. V kancelářích arabských užíváno poprvé p-u r. 794. Srv. J. Wiesner, Mikroskop. Untersuchung der Papiere von el-Faijűm; J. Karabacek, Das arab. Papier, eine historisch-antiquar. Untersuchung; J. Wiesner, Die Faijűmer und Uschműneiner Papiere &c.; vesměs v Mittheilungen aus der Sammlung der Papyrus Erzherzog Rainer, Vídeň 1886 a sl. I.–III. Srv. R. Dvořák, Papyrusy Fajjúmské, »Athenaeum«, 1888, str. 273 sl.; A. Blanchet, Essai sur l'histoire du papier et de sa fabrication (Paříž, 1900). Ze Španělska výroba rozšířila se i do přímořských měst italských a sicilských, tak že na př. ve Fabianu pracovalo v l. 1307 až 1324 podle Zonghiho šest papíren. Dlouhou dobu byl obchod s p-em v rukou Benátčanů. – Papírníci, povolaní Karlem IV. z Italie, založili r. 1370 papírnu v Chebu. Ve století XVI. založeny dále u nás papírny v Trutnově (1505), Benešově u Děčína (1569) a ve Fridlandě (1590). Ve válce třicetileté vzaly sice tyto závody za své, brzo však založeny byly nové v Bělé (1660) a ve Vrchlabí (1667). Na Moravě zřízeny byly papírny v Jihlavě (1530) a v Olomouci (1576). V Dolních Rakousích klášter Heiligenkreuzský zřídil papírnu v Leesdorfu (1616), jež však r. 1683 i s dělníky od Turků byla spálena a r. 1688 klášterem v Medlíku restaurována. Na povznesení papírnictví povolal Karel VI. dělníky z Německa a Švýcarska, účinek se však nedostavil. Marie Terezie r. 1754 vyslovuje se o tom v jedné listině takto: »Konstatujeme, že veškeré druhy p-u, vyráběné v korunních zemích, jsou špatné a že bez ustání dovážeti se sem musí p-y z cizozemska jako zboží draze placené. Příčinou toho je špatná výroba, nedostatečné suroviny, nepořádek a zlozvyky u obchodníků.« V témž roce vyšlo »Nařízení pro obchod s p-em a jeho výrobu«, kde hrozilo se zničením materiálu špatného a uzavřením papíren. V Německu zřízena byla papírna r. 1390 v Gleismühlu u Norimberka pod vedením Ulmanna Strömra. Ve Švýcarsku stála asi první papírna od r. 1411 v obci Praroman u Freiberga, pak druhá papírna od r. 1440 v Basileji. V Anglii John Tate zřidil r. 1494 první papírnu v Stavenagei a druhou r. 1507 v Hartfortu. V Hollandsku Hans z Aelstu a Jean Lupaert založili r. 1586 první papírnu v Dordrechtu, pak r. 1613 Francouz Martin Orges papírnu v Apeldoornu. Zde povstal stroj zvaný holandr, pro rozvoj papírnictví tak důležitý, jejž něm. stavitel Leonhardt Christ. Sturm obšírným popisem r. 1697 učinil obecně známým. V Rusku děje se první zmínka o papírně r. 1576, zařízené Feodorem Savinem, dle níž patriarcha Nikon postavil továrnu na p. v Moskvě. Petr I. seznal papírnictví prakticky sám v Zaardamu a založil dle hollandského vzoru papírnu u Petrohradu. V Turecku zařízena byla první papírna ředitelem sultánských tiskáren Ibráhímem efendim r. 1745. V Severní Americe holl. vystěhovalec William Rittinghuysen ve spolku s tiskařem Bradfordem založil r. 1690 první papírnu Nového světa. Zkouškami, jež podnikl prof. Wiesner na rozličných p-ech orientálních i evropských století IX.–XIX., prokázány na evropském p-u od počátku výroby až hluboko do XIX. stol. tytéž hlavní vlastnosti jako na p-u arabském.

Pravou revoluci ve výrobě p-u způsobil Francouzem Robertem vynalezený papírnický stroj a Berthelotem zavedené bělení chlórem na poč. stol. XIX. Prvního, ovšem primitivního (patent ze dne 18. led. 1798), stroje papírnického užívala papírna v Esconne r. 1799. Zlepšenou konstrukci zanesl majitel tohoto závodu Léger Didot do Anglie, kde značně zdokonalena byla Donkinem. Od té doby stroj papírnický stále se zlepšoval a zavádělo se zároveň klížení v látce místo klížení v arších, klížení minerální místo animálního, plnění kaolinem a hlínou a upotřebení páry skoro při všech manipulacích papírnických. S rozvojem papírnictví nastaly však nedostatek a drahota hlavní suroviny, hadrů, a nalezeny náhražky dobré a laciné v dřevovině, cellulose a slamovině, zase podle čínského vzoru. Tím, jakož i celou řadou novějších vynálezův a zlepšení průmysl papírnický octl se na značné výši. Pracuje se nyní k tomu, aby malé stroje nahrazeny byly konstrukcemi většími a hadry náhražkami, ale tak, aby p. byl s to, by vzdoroval všem vlivům, tak že z p-u budoucnosti poslední zbytky hadrů vymizejí. Kde při lesích je síla vodní, zařizují se továrny na zbroušené dřevo neb cellulosu, jež upraveny na lepenku se 40–50% vody dodávají se jako suroviny do papíren.

Přední surovinou výroby p. u, zejm. lepších druhů, jsou však dnes ještě, zvláště v krajinách hustě obydlených, hadry, především hadry lněné, dávající nejlepší p. Horší jsou p-y z hadrů bavlněných, vlněných a hedvábných, zvlášť poslední dva druhy dávají jen špatný p. a lépe zpeněží se jinak. Opatřování hadrů – hadrnictví – tvoří zvláštní živnost a odvětví obchodní. Hadrníci dodávají hadry do papíren buď v tom stavu, jak je koupili, neb již roztříděné, aspoň na tři druhy, jako hadry bílé, šedé a strakaté. Kromě hadrův a náhražek již jmenovaných užívá se při výrobě p-u také vláken traviny esparto neb alfa (Macrochloa tenacissima), džuty a j. Rozsáhlého upotřebení docházejí v papírnictví také suroviny z říše minerální. Přídavkem látek minerálních zlepšuje se vzhled p-u obyčejné a střední jakosti, p-y stávají se jím neprůsvitnými, jsou-li tenké, a lacinějšími. Nejstarší přídavek k p-u je písku prostá plavená hlína porculánová (kaolinleucin), pak jemně mletá pálená sádra (annaline, pearl hardening). Při čištění hadrův užívá se vápna, sody, žír. drasla, potaše a j.; při bělení chlórového vápna, kysel. sírové, solné, hnědele; při klížení pryskyřice, sody, škrobu, kamence, síranu hlinitého; při barvení ultramarinu, barev dehtových a zemitých atd.

Výroba p-u dělí se na dva hlavní výkony: 1. Výrobu papírné látky, kaše čili papíroviny, zahrnující v sobě třídění, čištění, řezání a rozvláknění surovin, především hadrů. Rozvláknění děje se ve dvou stupních; vyrobí se nejdříve hrubá drť čili polodrť, jež se rozmílá na drť jemnou čili celodrť, která se pak bílí, zbavuje chlóru, mísí, po případě klíží, barví a plní. 2. Vlastní výrobu p-u, jež zase je dvojího druhu: a) ruční, dělá-li se arch po archu; b) strojní, vyrábí-li se dlouhý p-ový pruh, který se na archy rozstříhává. Potom následují práce dodělávací, hlazení, ořezávání, skládání atd.

Třídění hadrů děje se vždy ručně, hadry se při tom z části také rozřezávají a čistí, odstraňují se švy, knoflíky, přazky atd. Stůl, na němž se výkony ty provádějí, má tabuli opatřenou sítem a po straně dělnice připevněn je na něm stojatý nůž tvaru kosy. Stoly stavějí se řadou vedle sebe nebo do skupin, pod každým sítem bývá prachová komora a všechny komory připojeny jsou ke společnému ventilátoru, jenž z nich prach vyssává. Aby dělnice prachem příliš netrpěly, čistí se hadry vyklepáváním někdy také před tříděním. Obvyklejší je suché čištění po roztřídění hadrů. V uzavřeném prostoru pohybuje se rychle jeden neb několik bubnů hřeby pobitých (vyobr. č. 3001.), jimiž hadry se vyšlehávají a vrhají se proti řadě zubů, upravené nad každým bubnem. Hrubý prach propadává dírkovaným zpodkem, jemný prach vyssává se dírkovaným svrškem komory stroje a odvádí se ventilátorem do prachové komory. Hadry aspoň částečně zbavené prachu rozřezávají se na strojích, aby při následujícím čištění cestou mokrou prach a nečistoty byly přístupnějšími. Řezací stroje jsou buď rotační (vyobr. č. 3002.), s noži upravenými ve šroubovicích na otáčejícím se bubnu, anebo jsou stoupové, stavěné na způsob nůžek přímoběžných. Čištěním za mokra odstraní se veškeré nečistoty na vláknech pevně lpící, zároveň s nimi do jisté míry i barvy a uvolní se také vlákna. buď se hadry prostě perou ve vodě, neb se macerují nebo se čistí chemicky. V čisté vodě odstraní se pouze prach a některé látky rozpustné, lze tudíž tímto způsobem čistiti pouze hadry nebarvené, dosti čisté. Zahnívání nebo macerování je laciné, vlákna se však snadno porušují více než třeba a je pak větší odpadek. Chemické čištění děje se za varu v alkalických louzích a v nádobách uzavřených, tedy při teplotách vyšších než 100°C. Silně rozředěných roztokův (aby se neporušila také vlákna) sody, žíravého natronu a vápna užívá se při tom nejčastěji, buď každého pro sebe neb dvou z nich zároveň. Vyvářeče konstruují se tak, aby hadry při varu přišly také do pohybu, styk louhu a vláken byl intensivnější a tvořící se emulse rychle se odplákla. Vařáky jsou buď válcovité neb kulovité a zase buď nehybné nebo točivé. V novější době užívá se nejčastěji vařáků kulovitých pro plnění 500 až 3000 kg (vyobr. č. 3003.). Hadry vyvařené oplakují se čistou horkou vodou, nejčastěji ve vařáku. Nečistoty pevně usazené v pórech a záhybech hadrův odstraňují se praním buď při rozvlákňování v holandru pro polodrť aneb ve zvláštním holandru pracím lišícím se od holandrův obyčejných (vyobr. č. 3004.) hlavně tím, že dno pokryto jest as do polovice dírkovanými plechy, kterými nečistoty propadávají. Hadry vyvařené a nejhrubších nečistot zbavené upravují se nejčastěji na holandrech na polodrť, roztrhávají se totiž v hrubší vlákna, tak aby se dobře nechala běliti; vlákna ta třeba rozkládati ještě dále, až nabude se vláken zcela jemných, dávajících kaši papírnou, celolátku nebo celodrť.

Holandry jsou nejdůležitější stroje papírnické, protože na nich závisí jak množství, tak i jakost drti papírné. Skládají se z vany (vyobr. č. 4.) podlouhlé, na obou koncích zakulacené, v níž podélnou stěnou, nedosahující až k čelům vany, vytvořen je žlab bez konce, o dvou ramenech nestejné šířky. V širším rameni umístěn je válec čili buben, opatřený as 38–48 noži. Dno žlabu před bubnem zvolna stoupá, pod ním je kruhovité, za ním tvoří hřeben a klesá pak pod úhlem as 45°. V sedle takto vytvořeném upraveny jsou pod bubnem šikmo k jeho ose nože zpodní (zpodek), jež společně s noži bubnovými vlákna vyškubávají, ale neřežou. V druhém rameni umístěny jsou válce odvodňovací p₁ p₂, jichž síťovým pláštěm voda špinavá vniká dovnitř, zde plechovými žebry se zvedá a do dutého hřídele se vylévá, kterým odtéká do odlévek o₁ o₂. Rychlým otáčením bubnu vtahují se hadry mezi nože zpodku a bubnu, vyškubávají se z nich kusy a vlákna, jež vrhají se přes hranu hřbetu, tak že se dostanou do oběhu a druhým ramenem vždy zase před válec se vracejí. Na počátku práce postaví se válec tak, aby mezi ním a zpodkem byla přiměřená mezera, hadry se více perou než rozvlákňují. Postupně se pak válce pouštějí vždy níž, aby s praním nastalo i rozvláknění. Voda, ač vyvářená, ve vyvářeči se zašpiní a pění a třeba ji stále nahrazovati čerstvou. Rozvlákněním hadry pozbývají vzhledu tkaniny, mění se v cupaninu, vodou silně prostoupenou, jež dle okolností je hrubší neb jemnější. Nad válcem upraven je příklop, aby látka účinkem odstředivé síly neodletávala. V rozích příklopu upravena jsou šikmo síta z mosazných drátků, jimiž při praní voda prošlehává, vlákna se však zadržují. Když dopráno, zastaví se stálý přítok vody čerstvé, před prací síto vsune se plná deska a hadry se dle potřeby domílají na hrubo. V náběhu sedla umístěny jsou ventily k₁, k₂ a k₃ a před bubnem dvě jímky; jednou odstraňuje se písek, druhou hřebíky a jiné hrubší předměty. Vana holandru dělává se ze dřeva, plechu, cementového zdiva, v nejnovější době nejčastěji celá z jednoho kusu a z litiny. Válec nožový bývá dřevěný, litinový neb z litiny a dřeva. Nože jsou bronzové neb ocelové. Pokud se konstrukce týče, neliší se holandry mnoho od sebe. V novější době sestrojili Debié Granger a Pasquier, Umpherston, Hoyt, Cresmann a j. nové holandry konstrukce poněkud pozměněné, hlavně aby se uspořilo síly hnací. Při holandru Umpherstonově vana jest užší, poněvadž se cirkulace děje kanálem pod sedlem (vyobr. č. 3005.). Na 100 kg p-u denně počítají se 4 hrubé holandry. Dle jakosti hadrů trvá práce v holandru pro hrubou drť as 2 hodiny; urychlí-li se, je to vždy na úkor jakosti výrobku.

Po rozvláknění na hrubo vypouští se voda z holandru a látka zbavuje se před následujícím bělením pokud možná vody, a to buď v odkapních skříních nebo pomocí lisův a centrifug. Nejlépe vyhovují centrifugy; lisy vyžadují mnoho místa a jsou poměrně drahé, v odkapních skříních odvodňuje se látka, rozložena na pletivu, velmi nepravidelně a odvodnění trvá příliš dlouho, 2–3 dni při hadrech bavlněných, 6–8 dní při hadrech lněných a 8–10 dní při hrubých hadrech.

Bílý p. vyrábí se dnes z hadrů nejpestřejších a nikoliv jen z hadrů bílých. Odbarvování, prováděné roztokem chlórového vápna, děje se v mnohých továrnách hned za rozvlákněním v tomtéž holandru, tím však trpí značně kovové součásti. Výhodnější proto je, běliti ve zvláštních holandrech pro bílení, opatřených jedním neb i dvěma bubny a dvěma odvodňovacími válci. Chlórové vápno rozpustí se a přidává se ve třech stejných dílech. První díl nechá se působiti as hodinu, druhý as 1/9 hod., třetí as 1–5/4 hod. Chlór uvolóuje se přidáním rozředěné kyseliny. Racionálnější než bílení za mokra je bílení plynným chlórem za sucha. Dobře odvodněná a zkypřená drť bělí se proudem chlóru ve zděných neb olověných komorách. Plyn proudí pomocí exhaustoru z komory do komory, aby se ho lépe využitkovalo. Zdivo těchto komor provádí se z nejlepších pálených cihel, vycementuje se a natírá se uvnitř dehtem neb olovem. Podlaha jest asfaltová a na ní spočívá rošt laťkový, tvořící stupňovitou řadu polic pro hrubou látku. Bílení trvá 14–16 hodin, při plnění komory as 5000 kg. Některé továrny užívají obou způsobů bílení. Když doběleno, chlór se vypírá. Na pevnost p-u má vliv jen tenkráte, trvalo-li chlórování příliš dlouho a nebyl-li chlór odstraněn přidáním sody neb jiných chemikalií do lázně prací. Vypírání provádí se v holandrech pro celodrť před úplným rozvlákněním, ve velikých p-nách zase ve zvláštních holandrech pracích.

Když praním odstraněny všecky škodlivé součásti, rozemílá se drť nadobro, tak aby tvořila úplně stejnorodou kaši bez zřejmých vláken. V menších závodech lze užiti jedné konstrukce ke mletí hadrů na hrubo i nadobro, větší p-ny užívají však pro každý z těchto výkonů zvláštního holandru. Holandr pro mletí na hrubo má tupé nože a válec neblíží se k nim příliš a koná menší počet obrátek (as 150), holandr pro mletí na jemno má ostřejší nože, pohybující se s větší obvodovou rychlostí (5–8 m), odpovídající 180–250 obr. za min., a jak na válci tak i na zpodku větší počet nožů. Dobře rozemletá látka tvoří úplně stejnou kaši, při vylévání nevidíme v ní uzlíků a rozředěna vodou dává mléčnou kapalinu.

Kromě holandrů drtí se surovina též rozličnými mlýnci deskovými odstředivými a kuželovými, jichž se však málo užívá.

Přes pečlivé bílení není kaše nikdy čistě bílá, má vždy nádech do žluta, jehož hledíme se zbaviti modřením. Před domletím přidává se k látce ultramarinu (na 100 kg suché látky as 0,5–1,5 kg), pařížské modři, indiga, kobaltu atd.

Tak jako modření provádí se obyčejně i klížení v látce před úplným domletím. P. klížený lépe vzdoruje vlhkosti a vlákna nezplstěná se přilípnou a nevadí při psaní. Před vynalezením papírného stroje p. klížil se výhradně klihem zvířecím (gelatinou) a v arších po dohotovení. Se stoupající spotřebou p-u žádaly se vždy více p-y lacinější a většího formátu, klížení v arších stalo se obtížnějším a zavádělo se klížení v látce a klihem rostlinným. Klih rostlinný je rozpustné mýdlo pryskyřičné (kalafuna) s přídavkem kamence a škrobu, kterým se podporuje suspensace tělísek pryskyřičných. Přidává se do holandru po modření. Při klížení v arších ponořuje se do roztoku obyčejného truhlářského klihu arch po archu, načež se archy suší. Také se užívá klížení mýdlem vegetabilně animálním, složeným z obyčejného klihu, škrobu, pryskyřice a kamence. Místo klížení pryskyřici doporučuje se také klížení albuminem ammoniakovým, jenž povstává spojením kaseinu s ammoniakem. Ke klížení v látce obyčejný klih se nehodí, poněvadž snadno zahnívá dříve ještě, než p. je hotov.

Aby se vyplnily póry p-u, plní se látka přídavky zemitými, p. stane se tím bělejší, snáze se hladí a je pak také lacinější. Plnění nesmí však nikdy překročiti jistou mez, přes 20–25% je již na ujmu jakosti p-u. První látka plnicí je bílá, písku úplně prostá, plavená hlína porculánová, v obchodě známá také jménem china-clay, barvy poněkud žlutošedé. Nejlepší druh této hlíny vyskytuje se v Čechách. Nepůsobí na vlákna, ani na mýdlo pryskyřičné, ani na kamenec, přídavek do 15% neškodí a barvy na p-u takovém dobře se otiskují. Nehodí se však na tisk jemných stočků dřevěných, pro mědirytiny a lithografie. Bez obavy možno vzíti na 100 kg suché látky 50 kg kaolinu s 25 kg škrobu, 12 l vody a 8–12 kg kamence. Však mnoho z těchto látek se na stroji papírném odplaví. K hlíně přidává se i parafin, aby se výrobku dodalo většího lesku. Jasná běl získá se přídavkem annalinu (rozemleté pálené sádry), jenž se však nerozdělí tak jemně jako kaolin.

Plnění provádí se zároveň s míšením látky obyčejně ve zvláštních holandrech mísicích a jest s obchodního stanoviska výkonem z celé výroby nejdůležitějším. Závisí na něm nejen jakost p-u, ale i výnosnost závodu, poněvadž za nynějších poměrů není možno vyráběti p. ze surovin nejlepších. Žádá se nyní vždy určitá pevnost, tažnost a jen jisté množství popela, při čemž stanoví se hned cena, a jest věcí kalkulace vyrobiti p. žádaných vlastností a při tom vydělati. Podle toho sestaví se lístek, jenž se vyvěsí v holandrové síni a udává způsob úpravy celolátky.

Také úprava suroviny ze dřeva a slámy je pro moderní p-ny důležita. Ze dřeva upravuje se surovina buď mechanicky (zbroušené dřevo, v. Dřevovina), neb chemicky (v. Cellulosa) z mladých smrků, jedlí, pak vrb, javorův a lip, zřídka topolův a buků. Zbroušené dřevo je křehké a zpracuje se na p. jen s přísadami, cellulosa zpracuje se i bez přídavkův.

Výroba zbroušeného dřeva provádí se buď ve spojení s papírnou, nebo se zařídí továrna na dřevovinu v krajině lesnaté a do papírny dopravuje se polovýrobek. Po náležité úpravě zbrušuje se dřevo na defibreuru (v. t.), vyobr. č. 3006.. ve zbrušovacím stroji, jenž se skládá z kamene k, na jehož obvodě upraveno je 5–6 komůrek pro dřevo, s přitlačovacím ústrojím. Zbroušené dřevo smývá se s povrchu kamene proudem vody, svadí se na třídič sestavený dle Voitha ze tří sít (vyobr. č. 3007.), z nichž hoření zachycuje třísky nehodící se k dalšímu semílání. Dřevovina od síta druhého a třetího svádí se do nádržky s mísidlem, zvedá se pumpou na raffineur, mlýnské složení se svislým železím, odkud zase přichází na třídič a odvodňuje se konečně na 50–60% na válcovém stroji papírném (vyobr. č. 3008.). Někdy se dřevo před zbroušením vyvařuje, zmenší se tím práce, avšak dřevovina zahnědne a hodí se pak jen na výrobu p-u balicího a lepenky.

Při výrobě buničiny čili cellulosy zavařují se třísky získané na stroji řezacím v kotlech buď s louhem žíravého natronu (cellulosa sodnatá) neb s louhem siřičitým (cellulosa sulfitová). Pak vybírají se suky, nebyly-li odstraněny před rozřezáním dřeva nebo před vařením, cellulosa se vypírá, rozvlákňuje na stoupách, roztíracích strojích a mlýncích za přítoku vody, třídí v zachycovačích uzlíků, bubnových a odstředivých třídičích s mosaznými síty a odvodňuje se po vybělení a vyprání podobně jako dřevovina.

Sláma zpracuje se na slámovinu tím způsobem, že se nejdříve rozřeže na řezanku, jež se na stroji proudem vzduchovým roztřídí a zbaví kolének a těžších kousků, pak sype se do vařáků buď válcovitých nebo kulových, neb se před tím nejdříve louží ve zvláštním kotlu. Ve vařáku rozvaří se sláma na stejnorodou kaši, jež se rozemílá na mlýnském složení neb na kolových mlýncích, vařila-li se zároveň také kolénka. Dovařená slámovina se vypírá a bílí. Náhražky se v papírně opětně rozmělňují a přidávají se dle potřeby po putnách k látce papírné v holandru mísicím.

Vlastní výroba p-u z papíroviny takto připravené děje se v novější době skoro výhradně strojně, jen některé zvláštní druhy p-u hotoví se dosud ručně. Stroje papírné jsou se sítem buď rovinným nebo válcovitým, tohoto se však užívá jen při výrobě některých p-ů a při výrobě lepenky.

Papírný stroj vyrábí zcela samočinně papírový pruh až 3000 mm široký s rychlostí as 100 m za min.; vyrábí-li se p. novinový, také s rychlostí větší, jež se mění podle druhu p-u a podle tloušťky. Z té příčiny má moderní papírný stroj značné množství sušicích válců, stroj Füllnerův vystavený r. 1900 na svět. výstavě pařížské a pracující s maxim. rychlostí 130 m za min. měl jich na př. 22, z nichž však druhá polovice, s prvou stejná, pro zkrácení obrazce byla v tabulce vynechána. Pohon jednotlivých částí papírného stroje děje se při stroji na vyobraz. v příloze jediným lanem bez konce; starší způsob pohonu od hřídele rovnoběžného se strojem, s převody k jednotlivým dílům, dnes již se opouští, aby se obešla ozubená kola a zajistila se bezpečnost chodu, poněvadž způsob výroby moderního p-u vyžaduje nerušený chod papírného stroje po celé týdny ve dne v noci bez přestávky.

Dle toho, jak silný p. se má vyráběti, rozřeďuje se kaše papírná v zásobní nádržce vodou a přivádí se pak na stroj regulátorem, zaručujícím stálý stejnoměrný přítok, nezávislý na měně výšky v nádržce a rychlosti stroje. Je-li nádržka zásobní nad strojem papírným, přítok reguluje se ventily neb kohouty, jinak na př. pumpou s kulovými ventily, kolem naběracím atd. Než kaše papírná přijde na síto, přeběhne dvě zařízení třídicí, z nichž jedno odstraňuje písek, druhé uzlíky a součástky ne zcela dobře rozemleté. V jímce na písek odstraňují se hrubší přimíšeniny vlastní vahou tím, že se rychlost toku mírní, v jímadle na uzlíky zachytí se lehčí, hrubší a nerozemleté součástky na sítech neb děrovaných pleších, na nichž se volný průchod udržuje rychlými otřesy. Uzelníky jsou bud. rovinné neb válcové, také se však obě soustavy spojují a papírovina čistí se nejdříve strojem válcovým, pak rovinným.

Přepad pro papírovinu z uzelníku na síto je při nových strojích přilit k rámu stroje, při starších dřevěný a přidělaný. K přepadu připojuje se zástěra, jež provedena je při starších strojích z telecí kůže, při novějších z hnědého kaučuku, a těsní tím, že tlakem papíroviny přiléhá k sítu.

Síto skládá se z jemného, úplně stejnoměrného drátěného pletiva bez konce, hoření čásť pohybující se od přepadu nesena je kromě válce prsního řadou měděných dutých válečkův a tvoří tím stůl neb formu dokonale vodorovnou, kdežto vracející se čásť zpodní vedena je přes několik válců větších, z nichž jeden je napínací. Pro p-y luxusní bývá síto velmi jemné, pro p-y obyčejné, tiskací a novinové dosti hrubé. Kromě pohybu postupního dostává síto ještě proměnlivý třesavý pohyb se strany od hnacího excentru. Tím způsobuje se zplstění vláken, jež je tím dokonalejší, čím déle voda na sítě se udrží. Výška vrstvy dána je zachycovači pěnovými, 3–4 příčkami při vtoku, jež kromě toho zamezují vlnění látky papírné na sítu. Po stranách síto ohraničeno jest, aby látka s něho nestekla, pruhy kaučukovými, vedenými přes kladky. Pohybují se rovnou rychlostí jako síto a jejich vzájemnou vzdálenost, tedy i šířku p-u, lze měniti.

Kromě třesavým pohybem síta odvodnění látky urychluje se úpravou ssacího apparátu pod sítem (vyobr. č. 3009.), pomocí něhož se voda vytlačuje působením tlaku ovzduší. Odvodňovací skříň, přes niž síto těsně běží, naplněna je z části vodou a má pohyblivé postranní stěny, tak že se nechá přizpůsobiti šířce p-u. Voda ze skříně stále odtéká tou měrou, jak se sítem procezuje, působením částečného vakua a tlakem ovzduší. Aby vyssávání učinil účinnějším, Körting připojuje ke skříni své ejektory. Čištění síta děje se proudem vodním na zpodní části vracející se k prsnímu válci.

P. na sítu se utvořivší má ještě malou pevnost a prochází proto mezi válci tří lisů, aby se voda z něho z části vytlačila a vlákna lépe k sobě přilnula. První lis, t. zv. kaučovací, má válce potažené plstí, poněvadž by se na válcích kovových pruh papírný porušil. P. vede se od kaučovacích válců v celé t. zv. mokré partii na soukenném pasu a společně s tímto mezi lisovními válci přitlačovanými k sobě buď závažími nebo šrouby, jež působí na ložiska. Jeden z obou lisovních válců přichází přímo ve styk s p-em a do jisté míry jej také uhladí. Aby i druhá strana vydána byla stejnému účinku, přestupuje mokrý p. na sukno druhé a prochází na něm druhým párem lisovních válců. Voda z p-u vytlačená protéká suknem a stéká po obou stranách zpodního válce do žlábků, kterými se odvádí. Odlupky a kousky zemité stírají se s hořeního válce škrabáky, zpodní válec dostává nyní obyčejně povlak z tvrdé gummy. Druhý lis, t. zv. suchý, mívá někdy zpodní válec dutý, vytápěný parou.

Za suchým lisem začíná se partie sušicí, sestávající z velikých litinových dutých bubnů, vytápěných parou teploty as 130°C. Nejmenší stroje mívají 3 válce, větší 6 i více válců, dle velikosti stroje a rychlosti, se kterou se má pracovati. Válce uspořádávají se buď vedle sebe neb nad sebou také ve dvou etažích neb dvou a třech skupinách. Musí se sušiti velmi pomalu a stejnoměrně; na válcích příliš horkých by se p. smršťoval, měnil vzhled a pevnost. Válce sušicí spojeny jsou s válci přitlačovacími a položena jsou přes ně silně napiatá sukna, mezi nimiž a válci p. prochází a jež se na válcích menšího průměru suší a zbavují tím vody, kterou do sebe nassála. Po každém válci běhá škrabák, jímž se povrch udržuje čistý a zamezuje se navinutí p-u na válec, kdyby se pruh přetrhl.

Při přechodu na stroj hladicí p. poněkud se navlhčuje jemně rozprášeným proudem vodním nebo parou, aby se při hlazení netvořily záhyby a odvedla se elektřina třením na válcích povstalá, která způsobuje, že archy nelze pak dobře od sebe odděliti. Kalandr sestává z několika válců nad sebou umístěných, z nichž pohyb dostáva nejzpodnější a třením béře válce hoření s sebou. Materiál válců bývá nejčastěji p., jemuž lisováním dodáno značné tvrdosti. Na válec 1 m dlouhý spotřebuje se 18.000–20.000 archů p-u, z něhož se vykrájejí kotouče, nastrčí na hřídel a slisují. Pruh papírný se za kalandrem rozstříhává kružními nůžkami na pruhy užší, které se navinují na strojích, stříhají v archy, skládají atd.

Stroje papírného se sítem rotačním (vyobr. č. 3010.) užívá se skoro výhradně jen při výrobě lepenky, p.ů hedvábných a cigarrettových. Síto je z části ponořeno do kaše papírné a pokrývá se na straně vystupující vrstvou této látky, voda protéká, mokrý p. se válcem k sítu volně přiléhajícím slisuje, sejme se na sukno, provede se na něm dvěma lisovními válci a převádí se pak na další lisy a na válce sušicí.

Navinutý p., jde-li o výrobu p-u lepšího, hladí se ještě dodatečně na strojích satinačních či hladicích, podobných kalandrům, při nichž nad sebou bývá uspořádáno obyčejně pět válců střídavě papírových a dutých ocelových, vytápěných parou. Stříháni na podélné pruhy děje se vždy na stroji připojujícím se ke kalandru a navinovači, stříhání napříč provádí se na zvláštních strojích, z nichž nejznámější je stroj Vernyho. Aby se dosáhlo nejvyšší míry lesku a hladkosti, kladou se archy jednotlivě mezi zinkové plotny 1,5 až 2 mm silné, až se utvoří vrstva asi 20 archů a 21 ploten, jež se pak protahuje mezi válci stroje válcovacího. Při hlazení velice jemném překládají se archy několikrát.

Výroba p-u ručního vyžaduje papíroviny stejně dobře připravené jako výroba strojní, je však obtížnější a zdlouhavější. Kaše z holandru mísicího pouští se do kádí látečných, zde se rozřeďuje dle potřeby vodou a nabírá se formou, ručním sítem, zastupujícím síto výroby strojní. Forma sestává z rámu, síta a víka, jež k rámu těsně přiléhá, určuje rozměry archu a výškou svojí množství nabrané látky a tedy i tloušťku p-u při určitém ponoření (vyobr. č. 3011. a 3012.). Síto musí býti dokonale rovné a tak jemné, aby vlákna nepropadávala. Tvořeno je velikým počtem tenkých drátků. Obyčejnou poštovní neb žebrovou formou vyrábějí se jen p-y méně cenné a prostřední jakosti, na formě velínové jen p-y jemné, úplně hladké. Při formě velínové je síto vyrobeno na způsob kepru, tak jemně, že na cm² připadá 350–450 okeniček. P. z forem obyčejných jeví průsvitné čáry odpovídající osnově a útku síta formy, p. velínový jest úplně stejnoměrný. Síto opatřuje se tovární známkou z tenkých drátků, jež pak na hotovém p-u je znatelna ve světle procházejícím jako t. zv. vodní tisk neb vodní znak.

Káď naběrací je kulatá, as 1,6 m v prům., 0,7 m vysoká, neb obdélná a tak postavena, aby hoření okraj byl as 1 m nad podlahou (vyobr. č. 3013.). Na jedné straně S₁ stojí dělník, zaměstnaný nabíráním, naběrač, na straně druhé S₂ dělník, který snímá, snímač. Na kádi leží napříč před naběračem prkénko, zvané veliký můstek, jenž opatřen jest opěrou pro odkládání formy. Menší můstek položen jest od stanoviště naběrače k velkému můstku a slouží k tomu, aby forma rychle a pohodlně mohla se posunouti k opěře. Káď látečná bývá dřevěná, vytápí se mírně, aby nabírání bylo příjemnější pro dělníka a voda lépe odtékala z formy. Vytápění děje se buď ohněm nebo parou přímou nebo nepřímou. Káď plní se až na 100 mm od okraje látkou, naběrač vevádí formu do ní šikmo, staví ji v určité hloubce vodorovně, vyjímá ji v této poloze ven, zatřepe s ní zvláštním způsobem, aby se vlákna stejnoměrně rozložila, zplstila a voda rychleji odtekla. Potom naběrač sejme víko, posune formu po malém můstku na můstek veliký a podá ji snímači na opěru. Snímač přeloží přes mokrý arch na formě plsť, hrubý, lehce tkaný vlněný kepr, k němuž má p. větší přilnavost než k sítu formy, a sejme na ni p. se síta. Pak položí plsť s mokrým p-em navrch před sebe na nízký stůl, dá přes to zase kus plsti a podá prázdnou formu na můstek naběrači. Pracuje se pomocí dvou forem, užívaných střídavě naběračem a snímačem nepřetržitě, tak že možno vyrobiti denně 4000–6000 archů střední velikosti.

Když vytvořena přiměřeně vysoká vrstva plstí a p-u, snímač s naběračem slisují je šroubovým lisem umístěným v blízkosti kádě látečné. Toto mokré lisování trvá 3–4 min., zvláštní dělník potom bílé archy s plstí snímá, znovu je vrství, však bez vložek, a lisuje, při čemž čásť vody se odstraní, hlavně však p-ová látka zhustí a urovná. Při lepších druzích p-u lisuje se bílý p. 2–4krát a překládá se před každým lisováním. Po posledním lisování archy vyvěšují se k sušení na půdách nebo v komorách jen mírně vytápěných na niti z koňských žíní po dvou až čtyřech přes sebe, aby se ušetřilo místa. Následuje úprava, klížení, čištění, lisování za sucha a hlazení. Při klížení archy se ponořují do vlažného klihu animálního. Dělník vezme slohu sestávající z 60–80 archů, ponoří ji do klihu, pohybuje jí sem a tam, nechá klih po vyjmutí odkapati a položí slohu stranou. Když navlhčeno klihem asi 2000 archů, lisují se mírně šroubovým lisem, aby se vytlačil přebytečný klih a zbývající stejno měrně se rozdělil. Archy se pak překládají a znovu lisují. p. se pak vyvěšuje po 2–4 arších k sušení. Psací p. klíží se obyčejně dvakrát, tiskací a balicí jen jednou v slabém klihu (p. poloklížený). Při čištění spojeném s tříděním odstraňují se cizorodá tělíska, uzlíky, vlasy atd. do p-u náhodou se dostavší a p. klade se do sloh po 10 arších. Následuje lisování za sucha, aby se urovnal povrch, čímž některé druhy p-u jsou již dohotoveny, jiné musí se ještě hladiti stejným způsobem jako při výrobě strojní.

Jakost p-u a jeho cena jsou velmi rozmanité. Čím více výroba p-u se zdokonalovala, tím více jevila se snaha, vyvolaná také dobou, vyráběti p. laciný, často na úkor trvanlivosti a jakosti. Vyrábí-li se strojní p. z týchže surovin jako p. ruční, není jakosti horší. Často však nesprávně vedená, urychlená práce při mletí, chlórování a vypírání zaviňuje, že strojní p. je horší, než ruční. Také nelze upříti, že starý způsob klížení v arších a sušení na vzduchu byl výhodnější, než jak se to nyní obecně provádí.

Aby se vyšetřila cena p-u, stanoví se jeho vlastnosti jak kvalitativně, tak i kvantitativně, především pevnost, tažnost a trvanlivost, pak hladkost, stejnoměrnost struktury, barvy, tloušťky, klížení atd. Pevnost p-u zkouší se přetržením stelně širokého pruhu p-u. Zkouší-li se p. strojový, vystřihuje se jeden pás ve směru délky, druhý ve směru šírky a z výsledku vypočítá se arithmetický střed. Síla potřebná k přetržení pásu p-u nahrazuje se vahou stejného pásu p-u takové délky, při které by se pás svisle zavěšený utrhl. Vypočítaná délka zove se délkou průtržnou. Přetrhne-li se na př. pás papírový 15 mm široký vahou 5000 g a váží-li p. 75 g na m², je délka průtržná 5000/75.15 × 1000=4444 m.

P. pod 2000 m průtrž. dél. je špatný

» 2000–2500 » » » » prostřední

» 2500–3000 » » » » prostřední

» 3000–4000 » » » » dobrý

» 4000–5000 » » » » velmi dobrý

» 5000–6000 » » » » výborný

Dále béře se v úvahu váha p-u, jeho obsah popela a tažnost. Vyplňující látky, kterými p. nabývá hladkosti, úhlednosti a levnosti, určují se vážením p-u a stanovením množství popela. Poněvadž složení p-u stále se mění, mizejí víc a více rozdíly mezi jednotlivými druhy a zavedeny byly pro snadnější posouzení dle vlastností a požadavků, nevyhnutelných pro p-y určité jakosti a určitého upotřebení, zvláštní normálie, dle nichž p. se určuje.

Tabulka normálních p-ů:

Třída	Druh p-u	Obsah popela v %	Střední prodloužení pásu v % délky	Váha m³ v g	Délka průtržní
1	P. dokumentní a na obchodní knihy	1,0	4,0	100	5000
2	Týž klížen vegetabilně	2,0	3,5	100	4000
3	P. kancelářský a listovní	2,0	3,0	90	4000
4	P. konceptní	2,0	2,5	70	3000
5	P. tiskací klížený	2,0	2,5	70	3000
6	P. pijavý	0,4	1,5	60	1000

Vyšetřování p-u dle těchto normálií je dosti obtížné, vyžaduje zručnosti a celé řady přístrojů, jež si opatřiti může sice pokusná stanice, nikoli však konsument.

Dle upotřebených surovin různí se p. co do jakosti v tyto třídy: 1. p. ze lnu a konopí; 2. p. z bavlny alfa, džuty a kopřiv; 3. p. z cellulosy a slámy; 4. p. ze zbroušeného dřeva; 5. p. z vlny, chlupův a hedvábí. Čím více p. v složení svém vzdaluje se od p-ů lněného, klíženého animálně, tím je horší.

Jednotlivé druhy p-u přicházejí do obchodu v arších různého tvaru, jež při výrobě ruční určují tvar a velikost formy. Nejužívanější jsou dosud tato označení formátů:

_{šířka mm výška mm}

veliký elefant..........1028 . . 675

malý »..............900 . . 633

colombier..............821 . . 590

imperial...............766 . . 554

veliký regal (veliký royal) 736 . . 529

super regal............688 . . 487

střední regal...........657 . . 498

malý regal (regal royal)..621 . . 487

lexikový (emoisin)......590 . . 462

velký median..........578 . . 444

střední ».............542 . . 444

úzký ».............529 . . 420

malý » (register)...511 . . 402

úzký ».............487 . . 396

střední register........475 . . 383

propatria (dikasteriál)...450 . . 371

malý formát........402-432 320-371

pandekty.............371 . . 268

V novější době zavádí se místo tohoto velikého počtu normálních formátů číslování desetinné s těmito rozměry:
čís.. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
výška..34 36 37 40 42 46 48 50 54 57 cm
šířka.. 42 45 48 50 52 59 62 70 76 78 »

Dříve třídil se p. v obchodě na knihy (psací p. 24 archů, tiskací 25 archů), 20 knih tvořilo rys, 10 rysů balík. Nyní prodává se p. v rysech po 1000 arších a čítá se v balíku 10 rysů, v rysu 10 knih, v knize 10 složek a ve složce 10 archů. P. psací přichází do obchodu také ve složkách po 5 arších.

Dle způsobu výroby, surovin, upotřebení a původu rozeznáváme veliký počet druhů p-u. Zvláštní ráz mají p-y čínské a japanské, vynikají značnou pevností, jemností a malou vahou. Vyrábějí se většinou přímo z vláken rostlinných, nikoliv z hadrů. Vlákna rozmílají Číňané na stoupách a formování p-u provádí se ručně. Síto foremnení drátěné, nýbrž z nití bambusových, napojených olejem. P. nesuší se na plsti, nýbrž na šikmých plochách sádrou omítnutých a vyhlazených kamínek. Suché archy se na sebe složí a silně slisují, klížení se neprovádí. p. japanský vyrábí se nejčastěji z lýkových vláken rostliny Mitsuma, klížení provádí se extraktem kořene rostliny Tororo. Látka v kádích je silně rozředěná a nabírání k témuž archu děje se třeba na třikrát. Formát bývá veliký, forma těžká, naběrač po nabrání formou netřepe, nýbrž kývá, sám snímá mokrý arch a lisuje na dřevěné desce. Klade pak na sebe arch po archu bez vložek plstěných, sevře vrstev mezi prkénka a odvodňuje lisováním. Z vrstve kladou se jednotlivé archy na hladké sušicí plotny, přitlačují se k nim kartáči, suší se na slunci neb v komorách, opětně se lisují, ořezávají a balí. Nejdůležitější jsou p-y psací, buď žebrované, vyrobené na sítu z tenkých rovnoběžných drátků, neb velínové, vyrobené na sítu z jemného drátěného pletiva. Nejhorší druh p-ů psacích zove se konceptní, lepší poněkud je p. kancelářský, k nejlepším náleží p. poštovní a velínový, nejlepší a nejpevnější je p. dokumentní, nejsilnější p. notový. P-y psací mají býti hladké, dobře klížené a neužívá se při jich výrobě zbroušeného dřeva neb slámoviny. P. dopisní má býti trvanlivý a nepříliš těžký, p. na dokumenty velice trvanlivý a pevný, musí se tedy hotoviti z nejlepšího materiálu, dobře klížiti a nesmí obsahovati mnoho popela.

P-y tiskací, buď klížené nebo neklížené, jsou ještě rozmanitější než p-y psací, vždy však horší jakosti než tyto. Rozeznáváme tiskací p. konceptní, druh nejhorší, tiskací p. kancelářský, druh střední, tiskací p. poštovní, žebrovaný, tiskací p. velínový, nejlepší druh, různě jemný tiskací p. notový, zvláště silný p. pro měditisk, silný, vždy velínový tiskací p. na text a k illustracím, z nichž nejhorší je p. novinový, vyrobený většinou ze zbroušeného dřeva.

P. na obchodní knihy nesmí obsahovati dřevovinu, materiál musí býti nejlepší, poněvadž je to p. dokumentový. Většina tiskacích p.ů vyrábí se z vláken bavlněných, s přídavkem buničiny, jen málo se klíží a hladí. P. illustrační potahuje se vrstvou kovových solí a jeví po vyhlazení pěkný lesk, nebo se opatřuje povlakem z běloby nebo křídy, rozpuštěné ve vodě za přídavku vyziny a gummy, a nazývá se pak křídovým. P. na reklamy, prospekty, obálky časopisecké je často t. zv. p. přírodní, vyrobený z hadrů téže barvy, nebo se barví v látce; obsahuje vždy zbroušené dřevo a má malou cenu. Na měditisk béře se p. čínský a japanský nebo p. z bavlněných vláken, který se před tisknutím vlhčí, aby změkl.

P. kreslicí, aquarellový, pastelový je buď hladký nebo drsný, vyrábí se z lněných hadrů někdy s přídavkem buničiny. Značná pevnost žádá se zejména při p-ech na výkresy tovární, strojní a stavební. Drsnosti nabývá se lisováním válci a podle tvaru zatlačených nerovností zove se i p-em zrnitým, pyramidovým atd.

P-y balicí mají býti značně pevné a ohebné. Jsou různě silné a různých barev, buď přírodní nebo barvené. Hnědý p. balicí hotoví se na př. z provazů, cupaniny nebo hnědého zbroušeného dřeva, žlutý p. ze slámoviny; červené a modré p-y z červených a modrých hadrův. K p-ům balicím náležejí také p-y konservující, užívané za tím účelem, aby různé hmoty dlouho se udržely v původním svém stavu, tedy chránily se na př. kovy před rezavěním a naběhnutím, tuky před žluknutím, tabák před vyčichnutím atd. Vyrábějí se tím, že se p. přiměřeně silný napájí roztokem látek konservujících. P. po vysušení se hladí, leští a zabaluje. p. na balení másla je dobře vysušený tenký p. filtrační, napojený roztokem 10 dílů soli a 20 dílů salnytru ve vyšlehaném bílku z 20 vajec. Žehlička, kterou se vysušený p. hladí, potírá se občas voskem. P. na balení jehel a jemných ocelových předmětů je hadrový p. klížený, barvený kampeškou, k níž přidán jemný prášek grafitový. Téhož druhu jsou různé jiné p-y chránící od rezavění. Praeparují se minerálnými oleji a nepropouštějí ani vlhka ani mastnoty. P. salicylový hotoví se dle účelu z různých druhů p-u. Na med, mléko, smetanu béře se bílý angl. p. filtrační nebo pijavý, na máslo, čerstvé maso, ovoce, zeleniny p. méně měkký, však vždy co možná nesatinovaný. P. napojený roztokem kyseliny salicylové, k němuž se přidává Glauberova sůl, bórax a glycerin, suší se na místě studeném a lisuje se mezi deskami z lepenky. Do p-u voskového balí se látky, jež nemají vyschnouti, na př. tabák, zavazují se jim láhve se zavařeninou atd. Pevný, slabě klížený neb neklížený p. položí se v několika vrstvách na sebe, posype se naškrabaným voskem a přejíždí se pak žehličkou, při čemž vosk vssaje se do p-u. Při výrobě ve velikém odvinuje se p. z balíku, prochází lázní voskovou, pak mezi porculánovými válci, jež přebytečný vosk vymačkaji, klade se potom volně na sebe, nechá se několik hodin schnouti a stříhá se na konec v archy. Podobně vyrábí se p. parafinový, parafin možno však nanášeti také rozpuštěný v benzinu, terpentinovém oleji, petroleji. P. na balení stříbrných věcí impregnuje se tak, aby uhlovodík a kyseliny vázaly se na př. roztokem kyslič. zinečnatého neb olovnatého v žíravém natronu nebo drasle. Nepromokavý p. získá se plněním p-u roztokem bóraxu a jistého množství šelaku ve vodě nebo kamencem, mýdlem, arabskou gummou a klihem. Také natírá se p. vodním sklem na podklad z klihu, běloby zinkové nebo vápna a dle okolností také petrolejem, pryskyřicí, parafinem, lněným olejem atd.

P. pausovací hotovil se dříve ze lnu a slámy, jež samy o sobě dávaly tenký p. průsvitný. Nyní vyrábí se z jemného p-u velínového, jenž se napouští vysýchavými oleji nebo lépe fermežemi. P. kopírovací opatřen je na jedné neb obou stranách barevným povlakem, jenž pouští, přejíždí-li přes kopírovací p. hrot. Je-li p. kopírovací natřen po obou stranách, položí se na psací stůl nejdříve p. obyčejný, pak p. kopírovací, na tento p. hedvábný a píše se na př. tužkou na p.íře přeloženém přes p. hedvábný, na němž se pak otisk čte na zadní straně. Na výrobu kopírovacích p.ů rozdělává se barva (ultramarin, pařížská modř, indigový karmín atd.) zeleným mýdlem a natírá se na tenký pevný p. tvrdými kartáči.

P-y barevné vyrábějí se buď z hadrů již barvených neb se barví v látce (p. přírodní) anebo se barva nanáší kartáči na p. nebarvený. P-y kropené a mramorované napodobuji vzorky jevící se na broušených kamenech a mramorech. P-y tyto jsou velice rozmanité a vyrábějí se skoro výhradně strojně. JPok.

P. dvojlícný, jenž má po každé své straně jinou barvu, vyrábí se teprve novější dobou a jest barven v látce a nikoli na obou površích svých. Hotoví se tím způsobem, že dvě různě zbarvené kaše p-né brzy po sobě vpustí se na síto stroje p-ného a zde, zachovajíce své vrstvy, zcelí se v jeden list p-u po obou stranách různě zbarveného. AVra.

P. na přetisky snadno se rozmočí a potahuje se po jedné straně vrstvou lepku neb arabské gummy. Obrazce na tomto p-u natisknuté přetiskují se po rozmočení p-u a vrstvy lepidla na jiné předměty.

Přetiskový p. na fládry jest oblíben k získání laciných imitaci dřev. Na isolační vrstvu ze škrobu, mouky a tragantu na p. nanesenou tisknou se v barvách vodních neb olejových dessiny přirozeného dřeva, jež se pak přetiskuji. Stářím p. pozbývá schopnosti pouštěti barvu.

P. pergamenový je dvojí. Na jednom lze psáti inkoustem a pérem a písmo lze zase smazati. P. tento silně se podobá p-u křídovému, jen že povlak z běloby, sádry nebo křídy po hlazení napájí se čistou lněnou fermeží. Také vyrábí se tento p. pergamenový tím způsobem, že silný, hladký p. na obou stranách natírá se lakem. Druhý druh pergamenového p-u podobá se velice pergamenu skutečnému a zove se pergamenem vegetabilním. Naklížený p. ponořuje se do rozředěné kyseliny sírové a mění se tím v hmotu podobnou blanám zvířecím. Tímto pergamenováním p. stává se průsvitným a zvětší se jeho pevnost. Je lacinější než pergamen zvířecí, ve vodě měkne, však nezahnívá tak jako tento. Zove se také papyrin neb membranoid (papier parcheminé, papier parchement, vegetable parchement). Napodobený pergamenový p. vyrobený přímo na stroji zove se pergamen.

P. atlasový je p. kovový, polepený průsvitným p. em hedvábným, tak že jeví na povrchu mírný lesk podkladu.

P. širtinkový je p. zdvojený s řídkou tkaninou bavlněnou. Užívá se ho na výrobu p-ového prádla a pevných obálek. Při stroji p-ném upraví se před válci kaučovacími stůčka širtinku, jež napiata odvinuje se na látku p-nou a s ní prochází lisovními válci, tak že se p-ovina zatlačuje do pletiva tkaniny.

P. grafitový natírá se po jedné straně práškem grafitovým, užívá se ho při kopírování výkresů.

P. gummovaný a lakovaný získá se potíráním p-u po jedné straně roztokem arabské gummy s přídavkem medu a glycerinu nebo lakem při menších množstvích ručně, při větších strojně, práce strojní není však dosud tak stejnoměrná, jako práce ruční.

P. hektografický opatřen je po jedné straně nátěrem massy hektografické z roztoku klihu a glycerinu ve vodě. Na strojích natírá se massou nekonečný pás p-ový a posypává se jemně mletým klouzkem, aby se nechal navinouti. Před upotřebením smeje se klouzek houbou.

P-u modřicího užívá se na modření prádla a pouští barvu lépe než obyčejná šmolka. Je to pijavý p. napojený indigem, indigovým karmínem, pařížskou modří nebo modrými barvami dehtovými.

P. cigarrettový neb tabákový nemá zapáchati, má dávati málo popela a má býti tak pevný, aby navlhčen se nerozmočil. Vyrábí se z vláken lněných a konopných, jež se vaří s vápnem v sodě, rozvlákňují na holandrech a na stroji upravují v tenký p. Aby cigarretta odložená neuhasla, přidává se k p-u uhličitan hořečnatý.

P. klosetový vyrábí se ze slámy a zbroušeného dřeva; je jemný, měkký a pevný.

K p.ům brusičským počítá se p. skelný, smirkový, pemzový. Užívá se jich k hlazení dřeva, kostí a kovův, odstraňování rzi s železa atd. Na výrobu berou se silné p.-y, potírají se klihem nebo jiným lepidlem a posypávají se práškem z jmenovaných látek, jenž se mírně zatlačí. Čím ostrohranější a tvrdší je prášek, tím lépe p. brousí. Velikost ubírání závisí na jemnosti prášku.

Papírové kornouty, pytlíky a pytle hotoví se buď bezprostředně z p-oviny neb se lepí z p-u. Vyrábějí se dnes hromadně a strojně.

Papírové prádlo (límce, manchetty, náprsenky) vyrábí se z p-oviny nebo z p. u širtinkového. Výrobou zabývá se několik továren v Německu, prádlo to jest úhlednější a lacinější než obyčejné, lze je čistiti, nikoli však práti.

Papírové klobouky získají se slepením několika upravených kusů, jež se před tím natírají klihovou barvou slámovou a jimž se lisováním mezi měděnými plotnami dodá vzhledu pletiva slámového.

Papírové roury bývají 1,5 m dlouhé, 5–30 cm v průměru, užívá se jich při plyno- a vodovodech a hotoví se ze širokých p-ných pruhů, jež se protahují roztopenou směsí dehtu kamenouhelného neb asfaltu s křídou a rychle se pak v několika vrstvách navinují na válec. Pak se válejí na plotnách posypaných pískem, opatřují se novým povlakem asfaltu nebo dehtu poněkud hustším a na konec se suší.

Papírové láhve vyrábějí se z impregnovaného silně klíženého p-u, upraveného ve tvar lepenky. Impregnováním v lázni, sestávající ze 60 dílů čerstvé krve, zbavené fibrinu, 35 jemného prášku vápenného, 5 síranu hlinitého, p. stává se nepromokavým. Láhve lisují se ve dvou půlkách, zpodek a svršek s hrdlem každé pro sebe, p. z lisu vyňatý za 5 minut ztvrdne a suší se na vzduchu 6–8 dní. Lisovník a lisovnice se předhřívají, tím se při lisování dosáhne chemického spojení bílkovin v krvi obsažených s práškem vápenným a láhve stanou se úplně indiflerentními vůči vodě a lihovinám. Obě poloviny se pak na okrajích seříznou, sklíží nepromokavým klihem a láhve dále se upravují.

Papírové umělé tabulky břidlicové vyrábějí se z tenké hladké lepenky, jež se opatřuje nátěrem černé barvy fermežové, k níž přidán je jemně rozemletý prášek pemzy.

P. svíticí fosforeskuje v temnu vydán byv před tím na několik hodin účinku světla slunečního, tak že předměty p-em tím potažené, ciferníky, pohlednice atd., ve tmě matně září. Svíticí barvy, kterými p. takový se natírá, obsahují sirník vápenatý nebo barnatý. P. heliografický a fotografický opatřen je po jedné straně proti světlu citlivým povlakem (v. Fotografie, str. 415 sl.).

P-u ohnivzdorného užívá se na důležité listiny ohnivzdorné. Vlákna asbestová nejlepší kvality perou se v roztoku nadmangananu draselnatého a bělí se kyselinou sírovou. Pak se mísí 95% této směsi s 5% p-ové dřevoviny za přídavku klihu a bóraxu v holandru mísicím a zpracuje se na p. Vzdoruje žáru 800°C, musí však ohnivzdorná býti barva, kterou se na něm píše. Podle Mayera p. ohnivzdorný před klížením animálním klíží se ještě vodním sklem. P. takový ani v nejprudším ohni se neporuší a dobře drží barvu.

P. na důležité listiny, akcie, bankovky a jiné cenné p-y, t. zv. p. bezpečnostní, hotoví se tak, aby se co možná zamezilo dělání padělků, zejména padělání písma a napodobení kresby. P. bezpečnostní se barví tak, aby se barva ztrácela nebo změnila zároveň se změnou písma, nebo se p. impregnuje látkami, jež změní barvu, kdyby se někdo pokusil něco na nich měniti. Padělání kresbou znesnadňuje se tím, že se kresba komplikuje, několikrát různobarevně přetiskuje; fotografie však velice usnadňuje padělání takovýchto p-ů. Nejlépe osvědčil se až dosud p. s lokalisovanými vlákny pat. J. M. Wilcox. Při výrobě tohoto p-u padá na pruh p-u na stroji jemný prach modré papíroviny, promíšené modrými vlákny. V p-u následkem toho povstanou modré pruhy, v nichž nepravidelně uložena jsou modrá vlákna, jež lze jehlou vyjmouti. Ručně napodobiti tento p. je velice obtížné a papírný stroj je drahý. Některé státy, jako na př. Anglie, vyrábějí p. na peníze ručně, ač výroba strojní je bezpečnější.

P-y kovové, zlatý, stříbrný pravý i nepravý a j., opatřeny jsou povlaky kovovými buď foliemi nebo nátěrem z prášku anebo povlakem galvanickým. Mezi p. a folii dává se při zlatě podkladek okrový neb rumělkový, při stříbře z běloby zinkové. Kovové p-y natírané vyrábějí se tak jako p-y barevné.

P-ů medicinských užívá se při různých nemocech jako náplastí, k obvazování ran místo bandáži látkových atd. Jsou natřeny neb impregnovány různými látkami léčebnými, jako na př. p. aseptický, antiseptický, fermežový, antiasthmatický, epispastický, hořčičný, obvazový p. a lepenka, hygienické kapesníky atd.

P. pijavý a filtrační jsou p-y silně pórovité, vyrábějí se nejvíce z bílých bavlněných hadrů, neklíží se a zdrsňují se na zvláštních přístrojích. Červená barva oblíbená u p.ů pijavých dodává se jim často odpadky červeného sukna. Aby p. pijavý působil intensivněji, máčí se do roztoku 100 dílů kyseliny oxalové ve 400 dílech líhu, což však pomáhá jen při inkoustech železitých. Filtrační p. musí býti úplně čistý, tak i voda při výrobě užívaná. Některým p-ům dodává se pórovitého vzhledu lisováním.

P. na šablony malířské je dobrý silný a pevný p. ruční prostý přídavků dřevitých a slámových, nechlóruje se a neplní. Kresby se do něho vyřezávají nebo prostřihují.

P. na mouchy, p. muší, má po jedné straně povlak mušího jedu. Vyloučeny jsou jedy škodlivé lidem zaměstnaným výrobou. Neklížený p. protáhne se jednou nebo dvakrát na př. roztokem saccharinu s přídavkem vosku, načež při mírném teple důkladně se suší, před upotřebením však zase vlhčí. Jiné nátěry jsou výtažek dřeva quassiového, rozemletý černý pepř, politý roztokem cukru, směs 24 dílů terpentinu modřínového, 4 ricinového oleje a 4 syrupu.

P. na krysy a myši jsou p-ové koláčky 1/2–1 cm silné, upravené z papíroviny, k níž přidán stejný díl prášku z t. zv. mořské cibule a stejný díl škrobové moučky. Před pohozením ponořují se do roztopeného tuku. P-u naftalinového užívá se tak jako naftalinu proti molům, klade se mezi části oděvu, jež má chrániti. Pijavý p. napouští se na př. směsí 25 dílů kyseliny karbolové, 25 ceresinu, 50 naftalinu.

P-u koženého č. vegetabilní kůže užívá se na výrobu zboží galanterního, laciných peněženek, školních brašen, cestovních kufrův atd. po způsobu japanském. Silný dlouhovláknitý p. nechává se několikrát za sebou svrašťovati, tak že na povrchu jeví stejné kresby chagrinové jako kůže, které se rovná houževnatostí a trvanlivostí a lépe než tato vzdoruje mokru. Když se imituje kůže prasečí, p. kromě svrašťování ještě se sklepává, aby se zhustil Dle druhu a barvy imitované kůže jsou podrobnosti výroby velice rozmanité.

Papírovina upravuje se často místo v tenké papírové listy do nejrozmanitějších jiných tvarů, jimiž se napodobí předměty z jiného materiálu. Vyrábějí se na př. předměty mající ráz předmětů sádrových, z kovového plechu nebo ze dřeva zhotovených. Z papíroviny upravují se masky, hlavičky k panenkám, šunky, ovoce atd., vzhledu téměř přirozeného. Užívá se při tom obyčejně lisování, výrobky zovou se z papier mâché, poněvadž se dříve na výrobu brával výhradně zkašovaný p. již hotový nebo stará makulatura. Také se hotový již p. prostě máčí, silně namočené vrstvy vkládají se do lisovnice, mezi ně dává se vrstva lepidla a lisovník vytvořuje pak pod tlakem žádaný tvar. Vylisované předměty se opatrně suší a upravují, bronzují, stříbří, barví atd. Papírovina plastická bývá obyčejně hrubá, poněvadž se výrobky skoro vždy obkládají, natírají a lakují. Z kaše papírné vytlačí se voda a míchá se do ní, aby se dosáhlo náležité tvrdosti a láce, rozemletá křída, hlína, jemný písek, pak gummová nebo klihová voda, klih s lepkem škrobovým a jiné látky. Na výrobu předmětů jemnějších papírovina jen málo se zahušťuje látkami zemitými. Vyrábí-li se ze staré makulatury, drtí se rozmočená nebo vyvařená makulatura na stoupách a rozmělňuje se dále na holandrech a kolových mlýncích, načež se plní. Lisování děje se ve formách dřevěných, sádrových neb kovových, obyčejně dvojdílných, jež se před upotřebením vytírají olejem, aby se usnadnilo vyjímání. Hotové výrobky suší se mírně na vzduchu, pak vysoušejí ostřeji v píckách, až zahnědnou a ztvrdnou. Některé kusy třeba před úpravou rašplovati, soustruhovati, brousiti, hladiti pemzou atd.

Zvláštní druhy zpracované papíroviny jsou papírové kameny a kůže. Na výrobu papírových kamenů béře se zkašovaný p., rozdělaný gummovou vodou a promíšený hlinou a křídou.

Vulkanisovaná papírovina slouží k výrobě podložek, řemenů, hadic, krytin na střechy atd. P. praeparuje se koncentrovaným roztokem chlórových sloučenin cínových, zinkových, aluminiových, vápníkových neb hořčíkových a pere se pak v čisté vodě, až se veškeré chemikálie vyperou. Pak se činí nepromokavým v lázni koncentrované kyseliny dusičné, trvající 24–48 hodin, a znovu se pere. Také se vulkanisovaná papírovina pergamenuje kyselinou sírovou.

Papírová kola železniční mají nákolek z lité oceli neb železa, náboj a ramena z papíroviny. Papírové kupole a věže na budovy sestávají z 24–30 kusů, získaných nalepováním p-u na dřevěný model. Vysušené kusy natírají se olejem, hladí, asfaltují a skládají, jsou dokonale tvrdé a lehké. Podobně vyrábí Waters (Troy, Amerika) také papírové lodi, až 25 angl. stop dlouhé. Papírové klouzačky vyrábějí se z desek lepenkových, napojených parafinem a fermeží, silně lisovaných a přelepených pergamenovým p-em. Desky kladou se na podkladek cementový a natírají se nahoře zvláštní komposicí voskovou. Papírové sudy vyrábějí se z p-u ze zbroušeného dřeva, jenž zpracuje se hned, jakmile vyšel ze stroje papírnického. P. navinuje se na model, tak že tvoří 30–40 vrstev, model se rozloží a sud se suší v komoře. Pak se na něj natahují obruče z p-u za mokra, jež sesýchajíce se stahují. Kromě obručí zevních vloží se do sudu na obou koncích ještě dvě obruče vnitřní, k nimž připojují se dna, upravená z několika vrstev lepenky. Dno drženo je ještě jednou obručí vnitřní a příčkou dřevěnou nebo také papírovou. Sudy takové opatřují se uvnitř ochranným povlakem neb vyložením, zvenčí nátěrem. Papírové sudy jsou lehké, trvanlivé, úplně spolehlivé, jsou však dražší než sudy z měkkého dřeva.

Literatura: Dropisch B., Handbuch der gesammten Papierfabrikation (Výmar, 1881); Müller D. L., Die Fabrikation des Papieres (Berlín, 1877); Hoyer E., Die Fabrikation des Papiers (Brunšvik, 1887); Hofmann C., Praktisches Handbuch der Papierfabrikation (Berlín, 1891); Schubert M., Die Praxis der Papierfabrikation (t., 1898); Proteaux, Guide pratique de la fabrication du papier (Pař., 1864); Dunbar, The practical papermaker (Leith, 1881); Payen, La fabrication du papier et du carton (Paříž, 1881); Davis, The manufacture of paper (Londýn, 1886). JPok.