Ottův slovník naučný/Palatín

Ottův slovník naučný
Palatin	Palatín	Palatinatus

Údaje o textu
Titulek:	Palatín
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 88. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Palatin

Palatín (comes palatinus čili comes palatii) nazýval se ve středověku v rozličných státech jeden z dvorských resp. zemských úředníků. (Srv. Falckrabí.) Zvláštního významu nabyl úřad palatinský v Uhrách, kdež p. (slov. kr. nádvorník, maď. nádorispán ze slov. nádvorní župan) vydobyl si záhy prvého místa mezi dvorskými a pak i zemskými úředníky. Úřad jeho sahá do prvých dob království. S počátku p. býval zástupcem královým jen případ od případu, později zastupoval krále v některých soudních záležitostech neustále. Jsa původně úředníkem královským stal se znenáhla úředníkem zemským a jako takový byl strážcem práv země naproti panovníkovi, který by snad zemská práva chtěl rušiti. Původně byl také jmenován králem; r. 1439 král vzdal se práva jmenovati p-y a zůstavil právo to sněmům. R. 1526 úřad p-ův učiněn doživotním. Když moc p-ova stávala se králům nebezpečnou, král vyhradil si r. 1608 aspoň to právo, že mohl navrhovati sněmu 4 kandidáty (2 katolíky a 2 protestanty), z nichž si sněm jednoho mohl vybrati. Velikou moc p-ův paralysovali králové také tím, že někdy po dlouhá léta úřad palatinský neobsazovali, což zavdávalo podnět k protestům sněmův. V dobách novějších dosazovali za p-y členy svého rodu (arciknížata).