Ottův slovník naučný/Písek (obce)

Ottův slovník naučný
Písek	Písek (obce)	Písemnost

Údaje o textu
Titulek:	Písek
Autor:	August Sedláček, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 778–782. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Písek (město)
Související články ve Wikipedii: Písek (okres Hradec Králové), Hradiště na Písku, Písek (Líšťany), Písek (okres Frýdek-Místek)

Písek: 1) P. král. (někdy i krajské) město rozložené na nerovném prostranství u řeky Otavy (nejnižší místo 365 m). P. skládá se z vnitřního města, Pražského a Budějovického předměstí, osady u kostela sv. Václava. K městu příslušejí též Purkratice, Horní Novosedly, Flekačky a samoty. Obsahuje v 934 domech 13.608 ob., totiž 13.118 Čechů, 326 Němců, 164 jiných (mimo 89 evang. a 395 židů) katolických. P. jest sídlem c. k. okr. hejtmanství a polit. dozorčího obvodu s úřadem stavebním, cejchovním a okr. šk. radou, bern. inspektorátu, c. k. krajského a okresního soudu, c. k. státního zastupitelství, c. k. hlav. berního úřadu, c. k. vrchního kommissařství finanční stráže, c. k. poštovního a telegr. úřadu, velitelství doplňovacího okresu c. a k. pěšího pluku č. 11., velitelství c. k. zeměbraneckého pluku č. 28., c. k. zemského velitelství hřebčinců, c. k. okr. četnického velitelství č. 12. Samoprávné úřady jsou: okresní zastupitelstvo, městský úřad s obecním úřadem, správcovským, stavebním, lesním a policejním. Ústavy vyučovací: c. k. vyšší gymnasium (r. 1778 z Klatov sem přenesené), c. k. vyšší reálka (r. 1860 od obce založená, od r. 1886 státní), vyšší lesnická škola (zal. r. 1899), revírnická škola (zal. r. 1885), rolnická škola (zal. r. 1870), měšťanská škola pro hochy a dívky, obecné školy (3), pokračovací škola prům., pokrač. škola obchodní, opatrovna, židovská škola. Dobročinné ústavy jsou: Špitál pro chudé založ. r. 1404 od Mik. Volynského na místě dřevního špitálu křížovníkův (1351) a obnovený ke sklonku XVII. stol., veřejná nemocnice (1848), okr. nemocenská pokladna a stravovna. Z četných spolků nejstarší jest ostrostřelecký sbor, ze staršího městského vojska r. 1740 jako pěchota, jízda a dělostřelectvo organisovaný a r. 1810 obnovený, ostatní všechny vznikly po r. 1860 (kromě dvou). Z průmyslových závodů vynikají: c. k. továrna na tabák (1897, od r. 1901 v novém stavení), dva pivovary (měšťanský a občanský) a j. V Písku jest elektrárna zřízená z Podskalského mlýna (r. 1511 obci od krále darovaného) a čerpací stanice městského vodovodu, obě nákladně zřízené. Peněžní ústavy jsou: spořitelna (1869), obč. záložna (1860), okr. hosp. záložna (1883). Pamětihodná stavení: 1. Veliký kostel Narození P. M. v prvotním slohu got. s některými starými malbami ještě udrženými. Veliká věž postavena r. 1489 a v l. 1741–43 přistavěna kaple sv. Jana Nep. 2. Kostel sv. Kříže napřed upravený v XVII. stol. ze solnice, jejíž pěkný portál ponechán, a později vystavěný, k němuž v l. 1685–87 přistavěna věž, zároveň vystavěn konvent dominikánů, r. 1787 zrušený (nynější kraj. soud). Starší klášter dominikánů, založený zároveň s městem, stával na místě č. 121, kdež zachoval se starý kostel jeho (na byty rozdělený). Vedle něho (nyní chodba mezi kostelem a č. 121) stával veliký kostel klášterní. 3. Kostel sv. Trojice založený r. 1576, když hřbitov (1549) od děkan. kostela sem byl přeložen. 4. Kostel sv. Václava, založený r. 1695, stojí na místě prastarého kostela Starého Písku a byl do r. 1254 farním. 5. Královský palác, jediný zbytek bývalého hradu, totiž jeho čtverhraného stavení založeného ok. r. 1254, s ozdobně klenutou chodbou. Nejvýše síň, kterou Jindřich z Jenšteina r. 1479 dal vymalovati. (Popis viz »Hrady«, VII., 79.). 6. Radnice, stavení založené v ušlechtilém slohu barokovém a dokončené r. 1766; pěkné hodiny jsou od Šeb. Landspergera, pražského hodináře (1768). 7. Dům obecní č. 1, zvaný dříve »městská kumpanie« a pocházející ze XVI. stol. Přes řeku Otavu postaven kamenný most, podle pověsti nejstarší most v Čechách, v pravdě bezpochyby druhý (po roudnickém), jenž od starodávna pokládán byl za přední klenot města. Na malém rynku jest ozdobný sloup P. Marie s několika sochami (založený r. 1713–15; sochy od Chr. Widemana, sochaře plzeňského, ostatní dílo Fr. Zebera Horažďovského). Z bývalých trojích hradeb a příkopů zachovaly se jen zlomky, zejména zpodek věže Baby (u č. 66) a bašta u Putimské brány. V hradbách bývaly tři brány, z nichž dvě zbořeny před r. 1850 a poslední (k Budějovicům) r. 1862. Erb (vyobr. č. 3141.): Modrý štít a na něm stříbrná hradba s otevřenou branou a zlat. mříží vytaženou. Za hradbou 2 stř. věže, každá s oknem, cimbuřím, cihel. střechou a zl. makovicí, mezi nimi český štítek, nad ním zl. půlměsíc s hvězdou a po stranách věží též po hvězdě. Barvy městské: zlatá, modrá. – Obecní jmění: Městu náleží bývalé panství písecké (na království), hlavně lesy (nad 5845 ha), role (nad 730 ha), louky (nad 131 ha), rybníky (nad 87 ha) a j., z čehož a jiných příjmův vychází ročně nad 657.000 K, více a méně. – Dějiny. Okolí Písku prvotně bylo buď královstvím aneb majetkem klášterů ostrovského (Putim) a doksanského (Oslov). Králové (Přemysl I.) vyvadili tato duchovenství a utvořili z nich panství zvíkovské a písecké. Při kostele sv. Václava stála trhová ves P. s královským dvorem (1243). Přemysl II. založil poblízku na nynějším místě pevnost po západním způsobu tak, že postaviv na skalnatém břehu hrad přihradil k němu podhradí; zároveň vznikl také klášter v stejném pořadí s hradem a farní kostel přišel k obvodu hradeb. Týž král tu nejednou dvorem býval. Zdá se také, že tu založena byla mincovna. Ke konci XIII. stol. P. dostal se do zástavy, ale král Jindřich vybaviv jej slíbil nezastavovati a práva Starého přenesl na Nový P. Král Jan toto podhradí obdařil městskými právy a důležitými svobodami (1327, 1337), zejména aby vozkové světem pracující jezdili na P. a tu mýto platili. Jan hrad zase zastavil, ale kralevic Karel jej vyvadil. Od té doby tu býval purkrabě (r. 1357 Hašek z Lemberka, r. 1391 Racek Odranec z Drahonic, r. 1404 Václav«avák ze Švamberka, r. 1413 Chval z Újezda, vrchní správce, Hrdibor ze Štipoklas, purkr., r. 1418 Bušek, r. 1419 Jan Hájek z Hodětína). Asi v posledních letech krále Jana zřízen v Písku nákladný most. Karel IV. a Václav IV. tu přebývali a město (1348, 1352, 1372, 1392, 1398, 1404) rozličnými svobodami darovali. K těm náležely hlavně sklad soli, sekání dříví na království. Péčí králův stal se P. městem bohatým. Po r. 1415 Písečtí přilnuli k učení Husovu, a když došla zpráva o smrti krále Václava, ztekli klášter, jehož mnichové s listovnou a j. uprchli. P. přidal se k jednotě Táborské, jejíž káď od obcí na udržování vojska nasypávanou měl ve svém městě, a poddal se hejtmanovi Matěji Loudovi z Chlumčan. V březnu r. 1420 sice opanován od královských, ale za nedlouho zase byl v moci bratrstva, při němž věrně stál až do r. 1452. Žižka z okolí sbíral sedláky ke svému vojsku. Mnozí sice odbíhali z Písku k nepříteli, ale konšelé zabavovali jejich majetek a dávali jej svým věrným. Bratrstvo zde mívalo sjezdy, jako na př. r. 1422 a 1426, radíc se tu o dobré strany a zjednání míru. Písečtí účastni byli všech bojů bratrstva, zejména i u Lipan. Až do r. 1437 P. zůstal v moci Matoušově a poddav se Sigmundovi snad obdržel nějakou odměnu. Když potom Táborští, nemohouce uvyknouti pracím míru, vyhledávali nová záští, Písečtí a Vodňanští stáli věrně při nich, jako r. 1439 a 1443 proti Oldřichovi z Rožmberka a r. 1445 a 1447 vnikše s nimi do Rakous holdovali tu daleko. Císař Bedřich byl proto donucen s nimi se smlouvati. (»Pam. arch.«, VIII., 465.) I v potomních bojích Písečtí měli účastenství. Pracím tehdejších náčelníkův podobojí, aby došlo k jednotě této víry, odpírali houževnatě, držíce se výstředností bratrstva; teprve když Jiří Poděbradský Tábora dobyv jim pohrozil (1452), poddali se a zavedli služby boží podle řádu Rokycanova. Král Ladislav potvrdil svobody města a připojil k němu rychtu. Purkrabství dal r. 1454 Janovi a r. 1457 Rackovi z Kocova, ale od r. 1459 po dlouhá léta byl hrad v držení Lva z Rožmitála. On i město horlivě pomáhali králi Jiřímu (r. 1467 dobyli Mladějovic, r. 1469 pokoušeli se o Zvíkov). Sklonek téhož století vyplňovaly časté pře se sousedy, kteří silnice a mýta na sebe potahovali, ale většinou Písečtí vyhrávali a drželi právo své až do XVIII. stol. Moudrým hospodařením, též i milostmi krále Vladislava zámožnost rostla, tak že Písečtí kupovali statky pozemské (r. 1505 Vítkov, později Talinu a j), avšak i zástavu hradu píseckého obětavým přispěním sousedův a poddaných převedli na sebe. Hrad totiž byl r. 1483 zastaven Jindřichovi z Plavna, od tohoto postoupen r. 1495 Hynčíkovi Pluhovi z Rabšteina a od jeho synův r. 1509 prodán obci. Držela tedy obec kromě hradu, království (lesův u Písku a Mirotic) zástavních drahně dědičných vesnic (putimskou rychtu). Se zámožností rostla i osvěta a několik učených lidí se tu tehda rodilo. Stav ten zůstal až do nešťastného roku 1547. Písečtí přidavše se ke stavům, kteří se proti Ferdinandovi I. protivovali, propadli za to všecko jmění, všechny svobody, cla a mýta a zavázali se dávati posudné. Svobody jim dne 24. září navráceny na ten způsob (kr. rychtář, appellač. soud) jako jiným městům a dne 30. září ze statkův ty, které byly zádušní, avšak bez vrchnosti. Čásť ostatních statků prodána, co zbylo, navráceno obci r. 1549 i se cly, avšak bez hradu a království. Tyto lákaly mnohé pány, kteří je chtěli dostati do zástavy; Písečtí cítíce dobře, že by bez království sklesli na venkovské městečko, neustali prositi, až jim království do vůle královy zanecháno (1558). Zase odtud jmění obecní rostlo na jižní straně přikupováním nových statkův. Obec pak pečujíc o potřeby hmotné, starala se i o duševní, tak že P. stal se semeništěm učených lidí. Ale události po r. 1618 uvrhly P. v nebývalou bídu. Když Písečtí se přidali ke stavům, na jaře r. 1619 předměstí vypleněna. Po bitvě Záblatské osazen P. od stavův, ale Buquoi, přitáh k němu, tak jej sevřel, že hejtman Hok dal se v rokování. Mezitím císařští (pro nedbalost některých vojáků a sousedů) na čtyřech místech vnikli do města (26. srpna) a vydrancovali je. Velitelem se tu stal Martin de Huerta, jenž se udatně bránil proti Mansfeldovi; avšak někteří jeho vojínové javše ho v noci s 5. na 6. pros. učinili s Mansfeldem akkord a odtáhli. Po vzetí Vodňan (26. září 1620) přitrhli k Písku kníže Maximilian a Buquoi a učinivše 29. září útok, zastrašili posádku a sousedy tak, že se smlouvali o vzdání. Když rokování začalo, opět císařští slezli hradby a s velikou zběsilostí všechny konšely a mnoho sousedů povraždili (podle pověsti zůstalo jen 12 mužův, tuším proto, že se ostatní rozutekli); při tom město vyhořelo. Velitelem stal se Huerta, jenž samovolně do věcí městských zasahoval. Dne 21. ledna 1623 zastaveno jemu a Filipovi Areizaga veškeré panství Písecké v 110.000 zl., avšak Huerta vyplativ společníka držel je do smrti. Katolická reformace vykonávána přísně, tvrdošíjní trestáni a tak se stalo sousedstvo v brzku katolickým. Huerta chtě klášter obnoviti vyhnal sousedy z klášteřiště a vedlejších domův a usadil v nich dominikány. Násilí, které páchal ve městě, chtěli místodržící kárati, když v tom Huerta zemřel. Po jeho smrti panství od dědičky vyplaceno; něco z toho prodáno a ostatek (putimská rychta s lesy) r. 1642 proti zaplacení jisté summy navrácen; P. sám r. 1641 vřaděn do čtvrtého stavu jako kr. město a svobody jeho potvrzeny. Potom následovalo narovnávání s mnohými věřiteli, neb se byl P. od 40 let uvrhl u veliké dluhy. Obec zůstávala v držení království až do r. 1672. Když však tehda udáno, že v lesích špatně se hospodaří, byly vzaty v sekvestraci. Na mnohé prosby obce císař Leopold konečně r. 1691 dědičně udělil všechno panství, jak bylo do r. 1850. Písku se tím stalo nesmírné dobrodiní a udržel si tím jediné přední místo v kraji prachenském. Avšak sotva pominulo nebezpečí, začalo sočení stran v městě. První roztržky působili řečníci nebo právní zástupcové stran, nemálo rozdmychoval spory K. F. Neubauer, syndikus, jenž pro své zločiny byl sesazen (1704) a později (1711) v Praze sťat. Sousedstvo popuzoval král. rychtář Jan R. du Chardon libovolným zasahováním do obecního zřízení. Na štěstí byla tehda (1706) osvícená vláda, která utiskovati nedopouštěla. Ačkoliv Písečtí cítili se upřímnými katolíky, přece měli stálé spory s dominikány, protože tito zasahovali do městských živností. Když rod habsburský po meči vymřel, Bavoři a Francouzové vtrhli do Čech. Karel Albrecht, kníže bavorský, přibyl 12. list. 1741 do Písku a odtud táhl ku Praze. Po jeho korunovaci Francouzové přezimovali v městě a okolí a nadělali mnohé škody. Když František Lotrinský, vůdce rakouský, k městu se přiblížil (27. pros. 1741), pošel v městě takový strach z možného zkažení, že učiněn slavný slib konati »městskou slavnost«, která posud trvá. Tenkráte Francouzové se ubránili, ale 8. čna 1742 opustili, ustupujíce před přesilou, okolí a malá posádka ve městě po krátkém útoku přemožena. Potom začalo ve městě zlé hospodářství, které čas po čase až do XIX. stol. se opakovalo. Roku 1752 V. Paulin, primátor, svržen a V. Gerl, písař kontribuční, v železích do Prahy odvezen. Pro ty a takové nepořádky podkomořský úřad tlačil na pronajímání obecních důchodů, které bývalo odtud stálé, ale nepořádkům v důchodě neodpomohlo. Avšak chváliti jest snahy předních mužů o umělecké vyzdobení města a vzdělávání mládeže. Rada stavěla novou radnici po tehdejším způsobu skvostně, kupovala obrazy a pečovala o čistotu a bezpečnost. Od r. 1764 jednáno s jesuity o založení gymnasia, později rada chtěla zříditi v klášteře týž ústav ze svého měšce a dominikáni k tomu byli volni. Na štěstí Písku vláda gymnasium klatovské přeložila sem (1778). V ty časy také od vlády učiněny nové pokusy v šachtách v XVII. stol. začatých a brzo opuštěných, zdali by se našly dostatečné průby zlata, ale výsledek neuspokojoval, ač r. 1770 s prací začato. Josef II. zřídil v Písku královský magistrát, potvrdil svobody města, což stalo se i cís. Františkem r. 1793, avšak starodávná silničná mýta a ostatní, co platnému zřízení odporovalo, zrušeno. Hospodářství obecní až do r. 1830 bylo chatrné a vady jeho odkryty obšírným »systemálním vyšetřením«. Proto dosazen t. r. za král. purkmistra Ign. Šurda, muž rázný a výtečný organisátor, který zavedl ve všech oborech dobrý pořádek a držel nad ním bezohledně ruku. Ač svou přísností nejednoho proti sobě popuzoval, přece při jeho odchodu obyvatelstvo nepokrytě na jevo dávalo, jaké dobrodiní městu prokázal. Léta 1848–49 minula v Písku pokojně. Ač český jazyk až do zřízení kr. magistrátu panoval, přece i potom, když němčině přednost dávána, nebyl vytlačen z knih a jednání a od roku 1849 ukazovala se snaha dáti mu přednost, což však nebylo provedeno pro nezpůsobilost řídících osob, vzdělaných v něm. školách. Dne 15. led. 1850 začal úřadovati krajský úřad plzeňský a v Písku byl jen úřad podkrajský. Dne 1. ún. začalo se úřadování komorní okr. správy a sběrací pokladny. Dne 27. květ. začal úřadovati krajský soud (po zrušení kriminálního). Dne 16. čna pominul soud magistrátu a soud návladního nad poddanými a od 17. čna úřadoval c. k. okresní soud. Nově zřízený samosprávný úřad městský chodil po šlepějích svého předchůdce, jsa také v téže závislosti. Měšťanstvo české sice libovalo si v německém nátěru, a ač vynikalo vzácnými ctnostmi, přece bylo neuvědomělé. Proti tomu pracovali mnozí osvícení mužové, jako F. K. Miltner, první krajský po obnovení kraj. úřadu, P. Fr. R. Bezděka, jenž od r. 1841 mimořádně vyučoval češtině, K. Ninger, jenž řečí a písmem budil, dr. J. Pažout a P. Václ. Zikmund, V. Janota, který založil r. 1858 časopis »Poutník od Otavy«. V zastupitelstvu česká strana nabývala vlivu a vedena jsouc Tom. Šobrem prosadila zřízení vyšší reálky. Jejím prvním ředitelem byl J. Krejčí, jenž jí dal praktický směr, a básník A. Heyduk působil tu hned od počátku. Panství němčiny na radnici zlomeno, když r. 1866 Tom. Šobr mladší byl zvolen za starostu. Ten jen tři léta úřadoval, ale činnost jeho byla mnohoplodná a mnohá věc za něho připravena, která se stala teprve později skutkem. Zřízením dráhy Rakovnicko-Protivínské (1874) dosaženo přímého spojení s Prahou. Starosta Frant. Gamisch nestranně řídil osudy obce v l. 1879 až 1885. Již hrozil schodek v příjmech a vydáních, ale na štěstí objeveno v lese u Boudy vydatné množství živce. Za starosty Al. Pakše (1885–99) mnoho činěno k výzdobě města a okolí, zvláště stromovím, převzata vyšší reálka do státní správy a zřízena nová učiliště. Velikého lesku dostalo se Písku přítomností J. V. císaře (1888). Příliv obyvatelstva do útulného a hostinného města byl takový, že o překot se stavělo a P. za půl století více vzrostl, nežli za všechnu dobu svého trvání. Moderním požadavkům vyhovělo se za starosty K. Lukáše zřízením vodovodu, nového elektrického osvětlení (poprvé P. osvětlen elektrickým světlem dne 1. září 1888 a to 25 lampami obloukovitými a 67 žárovkami; r. 1901 elektrárna přestavěna a nově uvedena v činnost 21. pros. 1901) a novým dlážděním. Na konci XIX. a poč. XX. stol. P. předháněl mnohá města, jimž po století býval roven. Znamenití rodáci: V. Hladič Písecký († 1511), Jiří Písecký (c. 1530), Václav Medek z Krymlova († 1567), Jan Kocín z Kocinétu († 1610, narodil se v č. 47), Vít Beránek (†c. 1620) a j. – Srv.: J. Matzner, Král. město P. (1898); t. články v programmech v. reálky v l. 1878–1894; Průvodce po král. městě Písku a jeho okolí (1902). Hojná hist. látka leží v 400 (rovné číslo) knihách a hojných spisech městské listovny. Sčk. – 2) P., ves t., hejtm. Nový Bydžov, okr., fara a pš. Chlumec n. Cidl., 65 d., 498 ob. č. (1890), opodál popl. dvůr Oktavianov. – 3) P., ves t., hejtm. Karlín, okr. Brandýs n. Lab., fara a pš. Stará Boleslav; 99 d., 760 ob. č. (1890). stát. hřebčinec a nedaleko lázeňské místo Houštka (v. t.). – 4) P., také Hradiště na Písku, ves t., hejtm., okr. a pš. Pardubice, fara Kunětice; 23 d., 174 obyv. č. (1890). – 5) P., ves t., hejtm., okr. a pš. Slaný, fara Tuřany; 19 d., 67 obyv. č. (1890). – 6) P., (Pieska), ves t., hejtm. Stříbro, okr. a pš. Touškov, fara Lešany; 18 d., 95 ob. n. (1890).

7) P., ves na Moravě, hejtm. Uher. Hradiště, okr. Uh. Ostroh, fara Bzenec; 262 d., 1443 obyv. č., 42 n. (1890), 3tř. šk., pš., telegraf a žel. stanice Rak. – uher. spol. dráhy (Bzenec (město)-Bzenec-P.), popl. dvůr a myslivna, rolnictví. Připomíná se r. 1526.

8) P., ves ve Slezsku, viz Piosek.