Ottův slovník naučný/Písař

Ottův slovník naučný
Pisano	Písař	Písař (osoby)

Údaje o textu
Titulek:	Písař
Autor:	Josef Teige, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 776. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Písař

Písař. U klassických národů záhy objevují se jak Písaři úřední (viz Kancelář), tak i námezdní pro potřebu soukromou. Tito sluli notarii, tabelliones, poněvadž i stenografovali, ταζυγράφοι, onino βιβλιογράφοι neb χαλλιγράφοι, librarii, antiquarii (poněvadž znali starší písmo). Soukromé psaní knih obstarávali po pádu říše Římské jmenovitě na západě mniši a to zejména řád sv. Benedikta a kartusiáni, kteří měli ve svých klášteřích často pro to zvláštní místnosti (Tournai ve Francii, Sv. Havel ve Švýcarsku). Hlavním sídlem p-ů-laiků byla Italie, jmenovitě od časů rozkvětu universit. Zde vznikla i celá řada dílen písařských (statio), jmenovitě ve Florencii. V Čechách nejstarší zmínka o námezdních p-ích děje se v klášteře sázavském r. 1097. Jinak máme mnoho zpráv, že nutno bylo knihy zakupovati z ciziny (z Italie, Francie). Řemeslná výroba knih vzmohla se hlavně po založení university pražské. Z r. 1398 máme nejstarší smlouvu o psaní knih; kvintern bible placen po 16 groších. Příklad dílny písařské poskytuje officina Jana Táborského z Klokotské Hory. – Srv. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter (3. vyd. 1896); F. Tadra, Kanceláře a p-i v zemích Českých za králů z rodu Lucemburského (1892). JTe.

P. (scriba, notarius) nazýval se ve středověku v rozličných státech také úředník, který obstarával buď na dvoře panovníkově nebo při rozličných korporacích (zejména obcích) a úřadech písemné záležitosti. Co se týče práva českého, srv. o p-i komorním čl. Čechy str. 506 a, o p-i krajském t. str. 510 b, o p-i menších desk t. str. 507 b, o p-i zemském t. str. 507 b a 501 a.