Ottův slovník naučný/Pád

Ottův slovník naučný
Pačuli	Pád	Pád (řeka)

Údaje o textu
Titulek:	Pád
Autor:	Vladimír Novák, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 9–10. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mluvnický pád
Související články ve Wikipedii: volný pád

Č. vyobr. 2985.

Č. vyobr. 2986.

Pád: 1) P. v mluvnici (přeloženo z řec. πτώδις, lat. casus) jsou rozličné tvary jména, sloužící k naznačení jeho mluvnických vztahů. Viz Jméno a Sklonění.

2) P. ve fysice jest pohyb tělesa působením přitažlivosti země. Rozeznáváme p. volný a p. po šikmé rovině.

1. P. volný jest pohyb tělesa podléhajícího pouze vlivu přitažlivosti země, tak že všechny body tělesa opisují tytéž dráhy jako jeho těžiště. Přísně vzato padají p-em volným pouze tělesa ve vzduchoprázdnu. P. volný jest pohybem rovnoměrně urychleným, urychlení tohoto pohybu jest ovšem na různých místech povrchu zemského různé, v Praze činí $981{\frac {cm}{\sec ^{2}}}$. Rychlost v v okamžiku t vypočte se dle vzorce $v=gt$, kde g značí urychlení. Dráha s v tomto čase t pohybem volného p-u vykonaná dle vzorce $s={\frac {1}{2}}gt^{2}$. Volně padající těleso probíhá dle toho za 1 sec. dráhu 4,9 m, za 2 sec. 19,6 m, za 3 sec. 44,2 m, za 4 sec. 78,5 m, za 5 sec. 122,6 m atd. Dle tohoto vztahu mezi dobou p-u volného a drahou vykonanou lze určiti příbližně hloubku studní, propastí a pod. určením doby p-u.

Stálost urychlení při volném p-u dotvrdil již Galilei (1590) pokusy v Pise provedenými; z toho pak odvodil hořejší zákony p-u volného. Viz Padostroj.

Dráha p-u volného nesouhlasí úplně se směrem svislým; otáčení země způsobuje tu úchylku na východ. F. Reich spouštěl (1832) těžkou kouli v dolu 158,5 m hlubokém a nalezl úchylku na východ 28,4 mm. Zajímavo jest, že pozoroval zároveň malou úchylku na jih (4,4 mm) v souhlasu se staršími pokusy, jež provedli v konci XVIII. stol. Guglielmini a r. 1802 Benzenberg. Tato jižní úchylka uspokojivě vysvětlena nebyla.

2. P. po šikmé rovině jest pohyb tělesa tíži podléhajícího na rovině skloněné k směru vodorovnému, pohyb, při němž není tření aniž jiných překážek a při kterém všechny body tělesa opisují dráhy tytéž. Pohyb tento jest patrně rovnoměrně zrychleným, právě tak jako p. volný, urychlení však závisí na sklonu nakloněné roviny.

Značí-li (vyobr. č. 2985.) AB rovinu šikmou, AC směr vodorovný, α sklon roviny, T těžiště tělesa, g urychlení tíže, jest urychlení g₁ p-u po šikmé rovině dáno výrazem $g_{1}=g\sin \alpha$, dle toho změní se pak výrazy pro rychlost v₁ $v_{1}=g\sin \alpha t$ a pro dráhu s₁ $s_{1}={\frac {1}{2}}g\sin \alpha t^{2}$. Ze vzorců těchto vyplývají dva zákony p-u po šikmé rovině. a) Těleso padající z určitého bodu po jakkoli skloněné šikmé rovině probíhá touže rovinou vodorovnou se stejnou rychlostí. b) Sestrojíme-li nad svislou přímkou (vyobr. č. 2986.) OA kruh, jehož průměr OA značí dráhu vykonanou volným p-em, těleso padající po jakkoli šikmo skloněné rovině probíhá dráhu určenou příslušnou tětivou; na př. OB při sklonu β, OC při sklonu γ atd. nvk.