Ottův slovník naučný/Odkaz
| Ottův slovník naučný | ||
| Odjedy | Odkaz | Odklad |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Odkaz |
| Autor: | Josef Vančura, František Kropsbauer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 628. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Legatum |
|
Odkaz (legatum, Vermächtnis) jest poslední pořízení, kterým zůstavitel poskytuje někomu (odkazníkovi, legatáři) na základě posloupnosti dědické jistou majetkovou výhodu; též tato výhoda sama zove se o-em. Předmětem o-u mohly býti dle práva římského netoliko jednotlivé věci a jiná práva majetková, ale i celá pozůstalost neb aliquotní čásť její (t. zv. universální fideikommiss). Vzhledem k tomu vlastní rozdíl mezi o-em a sukcessí dědickou nejevil se v předmětě, nýbrž v té okolnosti, že dědic byl přímým, odkazník pak vždy pouze nepřímým nástupcem zůstavitelovým (v. Legatum). Při každém o-u súčastněny jsou tři osoby, totiž: zůstavitel jakožto jeho zřizovatel, dále osoba o-em obtížená (onerát), jíž mohl býti při legátu jen dědic testamentární, při fideikommissu však každý, kdo na účet pozůstalosti obdržel něco věnováním na případ smrti, a osoba o-em obdařená (odkazník, honorát). Též některému ze spoludědiců lze kromě jeho podílu dědického zůstaviti o., jenž zove se pak praelegátem a jest účinným jen, pokud připadá k tíži ostatním spoludědicům. Co se týče zřízení, mohly o-y již dle pozdějšího práva římského býti zůstaveny nejen v testamentu, závěti, ale i v kodicillu, dovětku, a nejen vzhledem k posloupnosti testamentárni, ale i intestátni. O. může býti zůstavitelem kdykoliv odvolán (ademptio legati) nebo změněn (translatio legati) a pozbývá účinku mezi jiným též, nedožije-li se odkazník smrti zůstavitelovy nebo splnění podmínky k o-u připojené (dies legati cedens).
Z o-u vzniká pro odkazníka právo věcné (actio in rem), byla-li odkázána vlastní věc zůstavitelova, jindy jen nárok oblígační proti onerátovi (actio ex testamento).
V právech moderních není pro pojem o-u rozhodujícím moment nepřímé sukcesse, nýbrž ta okolnost, že předmětem jeho mohou býti jenom jednotlivé části majetkové, ne však celá pozůstalost anebo aliquotní čásť její; zakládá tedy o. nyní vždy toliko sukcessi singulární (srv. §§ 535, 653, 656 rak. obč. zák.), liše se tím od posloupnosti dědické, jež zakládá sukcessi universální u veškeru pozůstalost jakožto jediný celek. Omezení volnosti zůstavitelovy co do míry o-ů ve smysle zákona Falcidiova v novějších právech se nevyskytuje (srv. §§ 801, 802 rak. obč. zák.). J.V.
O. alternativní v. Alternativní odkaz.
O. ročních dávek (renty, lat. annuum legatum), jehož zvláštním druhem jest o. alimentů (v. Alimentační povinnost), je vlastně souborem o-ů plynoucích z jednoho a téhož ustanovení zůstavitelova. Každý z o-ů těch napadá a ku placeni dospívá zvlášť, a to vždy na počátku lhůty platební (tedy roční), poněvadž o. takový jest vlastné náhradou alimentův. Dle práva rak. jest zde obdobně užiti předpisů §§ 672, 955, 1418 a 1480 ob. obč. zák. Nastane-li tedy pochybnosť, sluší za to míti, že o. má působiti po dobu života oprávněncova. Od o-u rentového lišiti jest o. lhůtový, jímž se ustanovuje, že dědic nemusí zaplatiti odkázané summy oprávněnému najednou, nýbrž že má na vůli plniti v několika částkách, splatných vždy za jakousi dobu. Kr.