Ottův slovník naučný/Očistník

Ottův slovník naučný
Očistky	Očistník	Očisty

Údaje o textu
Titulek:	Očistník
Autor:	Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 613. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Očistník, (lat. expiator, compurgator) nazýval se ve starém českém právě ten, kdo v civilním řízení očišťoval svou přísahou přísahu pohnaného, t. j. přísahal, že pohnaný (žalovaný) koná přísahu řádnou. Původ (žalobce) o-ů nepotřeboval, pohnaný neměl jich míti více ani méně než dva. O vlastnostech o-ových vyslovuje se Všehrd (II. 27. 1.) takto: »Za právo se drží, že o. má býti člověk dobrý urozením a zachováním, má na zemi míti, má býti člověk nenarčený, ne psanec, ne Němec nebo jiný cizozemec, ne lehký člověk, ne služebník toho, kohož čistiti svú přísahu má, ne přítel, ne svědek, ne ten, ježto by prvé od pohnaného při na soudě vedl; a jinak všemi obyčeji má býti člověk zachovalý a dobrý, dobrotou běžnou a obecní.« O-íci přísahali beze zmatku, t. j. přísaha jejich platila, i když se při ní, odříkávajíce ji po menším písaři, zmátli, přeřekli. Někdy rozumějí se slovem o-íci t. zv. přísežníci, pomocníci v přísaze (conjuratores, consacramentales, Eideshelfer). Ač oba pojmy jsou příbuzné, nelze jich přece směšovati. Srv. Přísežníci. -dlc.