Ottův slovník naučný/Přísežníci
| Ottův slovník naučný | ||
| Příseka | Přísežníci | Přískok |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Přísežníci |
| Autor: | Karel Kadlec |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 708–709. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Přísežníci, pomocníci v přísaze, soupřísežníci (conjuratores, cojuratores, consacramentales, Eideshelfer) nazývaly se v právu mnohých národů (nikoli jen v právě germánském, jak někteří tvrdí) osoby, které v soudním řízení přísežně stvrzovaly, že přísaha té či oné soudní strany (žalobce nebo žalovaného) jest pravá. P. nepřísahali tedy, že faktum závažné pro žalobce nebo žalovaného podle jejich vědomí existuje, resp. neexistuje, nýbrž že přísaha soudní strany podle jejich subjektivního přesvědčení jest pravá, čistá (že jest rein und nicht mein, jak se říkalo v právě německém). Proto mohli býti p-íky jen osoby, které přísahajícího dobře znaly, jmenovitě příbuzní a sousedé. Příbuzní přísahajícího měli povinnost poskytnouti mu přísežnou pomoc. K přísaze a pomoci přísežné docházelo teprve tenkráte, když nebylo jiného prostředku důkazního, zvláště důkazu svědeckého. Jen v řídkých případech přísahala soudní strana sama, většinou potřebovala p-íků, a to tím více jich, čím důležitější byl předmět sporu. V řízení trestním vykonávala se obviňovací přísaha obyčejně se sedmi p-íky, nejméně však se třemi p-íky (odtud něm. výraz übersiebnen, usvědčiti). Při přísaze očišťovací byl počet p-íků (zde zvaných očištníky, compurgatores) rozličný. Velmi často bývalo p-íků dvanáct; někdy se počet tento i zněkolikanásobil (až šestkráte), tak že p-íků bývalo až dvaasedmdesát. V právě něm. přísahali p. ve starší době všichni najednou (mit gesammtem Munde), později jeden po druhém. Přísahalo se ve starší době na zbraň, později na kříž, evangelium, ostatky svatých a p. Přísahající sahal na tento předmět; odtud české přísaha. Ženské přísahaly při svých prsích a vrkočích. — Také v právě českém vyskytují se p. a očištníci. Brandl činí mezi nimi rozdíl ten, že očištníci přísahali na pravost přísahy jisté osoby, kdežto i p. přísahali prý na nevinu. Rozlišování toto není po našem mínění odůvodněné. Spíše se zdá, že p. jest slovo všeobecné (značíť přísahájícího ve prospěch žalobce i žalovaného), kdežto očištník značí jen přísahajícího ve prospěch žalovaného (který se má očistiti). Srv. Očištník. -dlc.