Ottův slovník naučný/Nalezinec
| Ottův slovník naučný | ||
| Nález | Nalezinec | Nálezné |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Nalezinec |
| Autor: | Alfred Pulkrábek |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Sedmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1901. s. 1000. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Dětský domov |
|
| Související články ve Wikipedii: Baby box |
|
Nalezinec, ústav, ve kterém opuštěné dítky nacházejí útulek. První takový ústav založen byl r. 787 v Miláně, potom následovaly r. 1070 slavný klášter sv. Ducha v Montpellieru, později v Marseilli, Besançoně, ve Florencii (1317), v Norimberce (1331), Benátkách (1380) a později i v Londýně; mimo to značné množství v Itálii, ve Francii, ve Španělsku a jinde. Způsob, kterým přijímány dítky do těchto ústavů, byl rozličný. Obyčejně odkládány dítky u dveří chrámových do zvláštní kamenné mušle neb na okno opatřené mříží, skrze kterou nemluvně vloženo. Velmi časté pak byly otáčivé jesle (frc. tour, ital. ruota), hlavně v zemích románských, kde místy udržely se až po dnešní den. V Paříži teprve založením hospitu Maison de Couche Vincencem de Paul poměry nalezenecké poněkud se zlepšily. Ale počet přijatých dítek velice stoupl. V tomto ústavě chovány dítky po nějaký čas, davány potom na venek pěstounkám, aby po několika letech (12) vráceny byly do ústavu a z tohoto pak opětně jako odrostlé až do své zletilosti pěstounům mohly býti pronajímány k různým pracím. Způsob tento zachoval se ve Francii do jisté míry až po dnes.
Směrodatnou reformu provedl v oboru nalezinectví cís. Josef II., který založil r. 1784 n. vídeňský, spojiv dítky osiřelé i dítky nemanželské a vloživ váhu na dočasné přijetí dítěte do ústavu a to dítěte, jež narodilo se v porodnici, má právo na jméno matčino a jehož matka sama přidržována jest potom ke službě jako kojná v ústavě. Avšak i tuto jako v jiných oborech revoluce francouzská učinila jistý převrat, prohlásivši ditě nemanželské za majetek státu až do jeho zletilosti. Nemanželské dítky potom přijímány do všech hospitů francouzských na státní náklad. Roku 1811 Napoleon I. snaže se podporovati přibývání obyvatelstva rozmnožil opětně počet otáčivých jeslí u hospitů nalezineckých. Nový směr i jinde povzbuzoval čile k budování n-nců, nemalou měrou podporován i humanními snahami svobodných zednářův. Ovšem že mnohé z nich opětně zanikly, jako v Německu, kdež jich nyní úplně pohřešujeme. Lépe dařilo se oběma velkým n-ncům v Rusku založ. Kateřinou II. v Moskvě r. 1766 a v Petrohradě r. 1770, kamž způsobem tajným přijímána nemluvňata, aby až do své zletilosti ústavem byla zaopatřena. V Anglii a v Irsku nalezenci vychováváni bývají buď v sirotčincích anebo podporami chudinskými. Mimo to jsou vetší n-nce v Londýně a v Dublině. Stokholm ve Švédsku má svůj velký n. od r. 1753 a rovněž i Dánsko v Kodani. — Lit.: Epstein, Studien zur Frage der Findelanstalten (Prag, 1882); Léon Lallemand, Histoire des enfants abandonnés et délaissés (Paris, 1885).
N. pražský. Počátkem XVI. stol. založili Vlaši v Praze usedlí společně s některými Čechy pod Janským Vrškem Menšího města pražského »Vlašský špitál«, t. j. útulnu pro sirotky a dítky opuštěné. Ústav ten byl v Praze dlouho toho druhu jediný, až teprve r. 1763 z odkazu hraběnky Kinské ze Vchynic a Tetova zakoupeno k podobnému účelu několik domů v Soukennické ulici, kamž přijímány i těhotné ženy. R. 1776 sloučeny oba tyto ústavy nejdříve jen správou, později i místem ve Šporkově domě s roční dotací 2000 zl. R. 1789 císař Josef II. věnoval k účelům porodnice a n-nce budovu při kostele sv. Apollináře, která již r. 1363 za Karla IV. podobnému účelu sloužila, a těhotné i nalezenci přestěhováni sem z »Vlašského špitálu«. N. a porodnice přešly r. 1854 úplně do správy a majetku zemského. Ponevadž ošetřovanců stále přibývalo, najímány hlavně pro účely n-nce i některé domy sousední; tak najaty mimo č. 460 v části administrativní budovy blázince ještě domy č. 454. — 456. v ulici na Karlově, které později i s rozsáhlou zahradou koupeny zemí, a vystaveny na těchto místech moderní budovy zemského n-nce. Vedle toho jest ještě filiálka karlínská, kdež dítky ošetřuje řád milosrdných sester Karla Bor. Účel n-nce jest nemanželským dítkám nahraditi pokud možno péči mateřskou; normální doba ošetřovací jest do 6 let, v které době dítky ošetřovány jsou buď v ústavě samém neb u pěstounů na venkově, po šesti letech pak dle potřeby v karlínské filiálce. V největším počtu přicházejí nemanželské dítky, novorozenci, s matkami svými z porodnice a obyčejně bývají i těmito svými matkami kojeny, dokud nejsou schopny, aby vydány byly na venek k pěstounům. Péče o dítky pak jest trojího druhu: buď 1. jako normální bezplatná pro dítky nemanželské matek, jež v porodnici porodily neb alespoň úmysl ten měly a které potom konaly službu jako kojné v n-nci, 2. jako normální za paušalní taxu za dítky nemanželské z platebního oddělení, která obnáší na I. a II. tř. 400 K, na III. tř. 240 K bez závazku služby nalezinecké, a 3. péče dočasná pro dítky mladší cizí tak zv. »zvenčí« za denní plat za dítko do 1. roku v ústavě 1 K 82 h, mimo ústav u pěstounů 44 h; za dítko do 2. roku v ústavě 1 K 12 h, mimo ustav 30 h, a za dítko starší v ústavě 1 K 12 h, mimo ústav 24 h. Mimo ústav ošetřovány jsou dítky buď u cizích pěstounů za plný plat neb u vlastních matek a jejich příbuzných. Pěstounka přijímá dítko v ústavě, vykázavši se vysvědčením vydaným od úřadu farního a obecního a podrobivši se v ústavě lékařské prohlídce, že jest zdráva a — jde-li o kojence — i ke kojení schopna, a béře pak na dítko do 1. roku 12 K, do 2. roku 8 K a od 3.-6. roku 6 K měsíčního platu. Béře-li si matka ať svobodná ať vdova neb její rodiče toto nemanželské dítko s podporou, obdrží na ně 2/3 platu výše jmenovaného a to jen do 4. roku dítěte. Které dítky během normální šestileté péče nebyly vráceny buď pro nemoc, špatné ošetřování nebo že si je matka dříve převzala, ty bývají do ústavu dodávány po 6. roce, aby odevzdávány byly buď matce neb domovské její obci neb není-li to ihned možno, dočasně do karlínské filiálky. Každá ošetřovanka má volnost vyplatiti se ze služby ústavní, která dle potřeby může trvati i čtyři měsíce, složením 63 K do zemské pokladny. Z ústavu vydávají se i kojné do soukromých služeb za taxu 40 K ve prospěch země. Roku 1886 rozdělen n. na oddělení české, kdež umístěna jest česká klinika pro nemoci kojencův a novorozencův, a na oddělení německé s něm. dětskou klinikou. Na obou očkuje se bezplatně v měsících letních a denně se bezplatně ordinuje pro nemoci dítek.
Pražský n. skládá se ze čtyř pavillonů, z nichž dva největší určeny jsou pro české a německé oddělení, každé o 120 dvojpostelích a 30 postelích pro větší dítky, dále jednotného, ale na dvé rozděleného pavillonu isolačního o 20 dvojpostelích pro každé oddělení a budovy správní. V obou hlavních pavillonech jest ústřední topení parou o nízkém tlaku, a ventilace letní i zimní umožňují proměnu vzduchu dvakrát za hodinu. V celém ústavě zřízena podlaha terrazzová a veškeré stěny opatřeny emailovým nátěrem. Prostory jsou takové, že na každou matku a dítko připadá 50 m3 vzduchu a 12 m2 plochy. Postavení a zařízení stálo přes 1,200.000 K. Dr. Pulkrábek.