Móda (franc. mode, z lat. modus, t. způsob; angl. fashion) značí souhrn zvyků, mravův, obyčejů, krojův a vůbec životních forem, pokud nebývají určeny národními tradicemi neb rozumnou rozvahou, nýbrž proměnlivým rozmarem a časovým vkusem. M. může se týkati kterýchkoli oborů společenského života (m. v nábytku, v účesu, ve strojení slavností veřej. i soukromých, i v četbě a spisovatelích atd.), po výtce však týká se m. kroje (v. t.). Dějiny módy jsou podstatnou částí kulturních dějin vůbec a moderní Evropy zvlášť, projadřujíce i smýšlení své doby charakteristickým způsobem v zevních proměnlivých formách životních, jako na př. škrobená m. španělská, volný šat v dobách třicítileté vojny, nádherný kroj za dob Ludvíka XIV., půvabně frivolní za Ludvíka XV. a občansky prostý za amerických vojen za svobodu a pod. Kterak módy vznikají, možno dovoditi jen velmi zřídka, třeba že často mnohé anekdoty o tom kolují. Příčinu má m., zvláště krojová, ve snaze po zdokonalení, jen že tohoto cíle nedosahuje vždy přímo, nýbrž oklikami tak, že často nabývá vrchu touha po drahocennosti a bizarrnosti, ba nepřirozenosti, a místo pokroku nastává reakce. Každý národ a každý věk má svoje módy, měnící se postupem vzdělanosti, času i blahobytu i stykem s ostatními národy, tak že národové s kulturou omezenou jsou konservativnější ve svých zvycích, krojích atd., tedy i módách, jež jeví se u nich většinou jen na kroji ženském. U národů vzdělaných m. nemívá vlivu na vrstvy společenské, které jsou vázány přesně vymezenými pravidly, jako na př. stav kněžský, vojenský
a pod. M. má velký význam národohospodářský, působíc na poptávku i nabídku, a určuje tudíž cenu zboží, tak že náhlá změna módy může značné zásoby učiniti bezcennými, ač skutečná jich hodnota se nezměnila. Na druhé straně m. podporuje konkurrenci a zvětšuje výrobu, tak že škoda změnou působená zase může se vyrovnati. Společensky působí m. k vyrovnání zevních rozdílův stavových. Jako nelze neústupně vzpírati se každé módě, která vůbec tíhne za pokrokem, tak jest opět důkazem malicherného ducha, nechá-li se kdo opanovati módou a každé módy co nejdříve se chytá. Až do Ludvíka XIV. neměla m. rázu mezinárodního, teprve za něho a po něm udávala Francie tón celé Evropě a ve věcech toiletty, zvláště dámské, jest směrodatnou dosud. V Německu snaží se emancipovati od mód francouzských, avšak bez valného úspěchu. Také snahy zaváděti kroje a módy národní setkávají se se zdarem jen přechodným. Umělecký průmysl, jako zhusta hoví módě, tak staví zase proti její libovůli hráze v určitých zákonech slohových, jež však nemají nikterak omezovati tvůrčí fantasie umělcovy. Vztahy mezi krojem a výtvarným uměním udávají výrazy, jako sloh parukový, copový a pod. Módní noviny a listy týkají se většinou jen módy v krojích a vznikly bezpochyby z kostumních knih XVI.—XVII. st. (Vecellio, Weigel, Jost Amman a j.), jež hojně tehda vycházely, ukazujíce módy různých zemí a dob, většinou s rýmovanými podpisy. Prvním opravdu módním listem byl pařížský „Mercure galant“ (1682; později až do r. 1820 „Mercure de France“). Pak následoval „Le Courrier de la nouveauté“ (Pař., 1758, týdenník), „Costume français pour la coiffure“ (1776), „Cabinet des modes ou les modes nouvelles“ (1785—86, pokrač. „Magasin des modes nouvelles“). Německá „Modenwelt“, vycházející také česky, vydávána je ve 12 jazycích a celk. v 500.000 exemplářích. Ostatek v každé literatuře módní časopisy jsou četné. Z českých uvádíme „Pařížské módy“, „Módní svět“, „Bazar“, „Dětské módy“, vedle jiných. — Srv. von Eye a J. Falke, Kunst u. Leben d. Vorzeit (Norimberk, 1855—59; 3. vyd. 1868); Louandre, Les arts somptuaires, histoire de costume et d’ameublement (Paříž, 1857—58); R. Schultze, Die Modenarrheiten (Berl., 1868); Kleinwächter, Zur Philosophie d. Mode (t., 1880); M. Fischer, Modethorheiten (Augšp., 1891).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Móda