Ottův slovník naučný/Loupež

Ottův slovník naučný
Loupeník	Loupež	Loup-garou

Údaje o textu
Titulek:	Loupež
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 378–379. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Loupež

Loupež jest delikt příbuzný krádeži (v. t.), srovnávaje se s ní úplně co do předmětu, jehož pachatel chce dosáhnouti a jímž, jako tam, jest cizí věc movitá. Rozdíl od krádeže je však ten, že při loupeži pachatel, aby věci se zmocnil, užívá násilí proti osobě nebo vyhrožování. Tímto způsobem činnosti l. blíží se vydírání (v. t.). Podle definice § 190. rak. z. tr. z r. 1852 l. jest dokonána již tím okamžikem, kdy pachatel násilí nebo vyhrožování užil (podle novějších zákonů teprve, když věci se zmocnil). Že pachatel věci se zmocnil, pravíme nejen, když sám věc vzal, nýbrž i když držitele přinutil, aby mu ji vydal. Za násilí proti osobě nelze považovati, když pachatel na př. věc, kterou někdo držel v ruce, z nenadání mu vytrhl; při vyhrožování pak (na rozdíl od vydírání) předpokládá se, že směřovalo přímo proti osobě (nikoli na př. výhrůžným dopisem) a bylo svojí intensitou způsobilé, aby v tom, jemuž platilo, vzbudilo obavu okamžitého vykonání. Jestliže násilí proti osobě nebo vyhrožování nebyly pachateli prostředkem, aby věci teprve se zmocnil, nýbrž jen, aby se v držení věci (z cizího držení bez svolení držitelova) již vzaté zachoval, skutek je toliko krádeží (§ 174. č. I.). L. je vždycky zločinem. Tresty vyměřují §§ 191.—195. tr. z. (těžký žalář od 5 do 10, od 10 do 20 let, v nejtěžších případech pak na doživotí). -rch.