Krádež, trestný čin směřující proti cizímu majetku, spočívá v tom, že někdo za zištným účelem vezme cizí věc z cizího držení beze svolení držitelova. Předmětem k-e jest tudíž cizí věc. Věcí rozumí se věc hmotná, jež má zároveň hodnotu majetkovou, byť sebe menší. Věc musí býti cizí, a není proto k-í dle našeho práva římské furtum rei suae. Naproti tomu jest však cizí taková věc, k níž ten, kdo ji vzal, měl jen obligační nárok, aby mu byla odevzdána. Poněvadž běží o odnětí cizí věci, rozumí se, že předmětem k-e může býti jenom věc movitá, byť teprve činem samým stala se movitou, na př. strom. Trestná činnost spočívá ve vzetí věci z cizího držení beze svolení držitelova. Vzetím rozumí se každý akt, kterým pachatel vymyká věc z oboru fysické moci jejího držitele a podrobuje ji výhradné fysické moci vlastní. Držením myslí se tu i pouhá možnost nakládati výhradně jistou věcí, ať právem či bezprávně. Pro nedostatek požadavku cizího držení není k-í přivlastnění si věcí nalezených nebo někoho omylem došlých (jest to však podvod) ani přivlastnění si nebo zadržování věcí pachateli svěřených (což jest zpronevěření). Má-li trestný skutek za uvedených všech okolností býti k-í, jest dále třeba, aby věc vzata byla z cizího držení beze svolení držitelova. Ovšem svolení dané od osoby, jejíž vůle se právně neuznává (šílené, blbé, dítěte), nemá platnosti. Bylo-li svolení vynuceno násilím nebo vyhrožováním, stává se trestný skutek vydíráním nebo loupeží, bylo-li pak lstivě vylákáno, běží o podvod. — Pokusem k-e jest již ta činnost, kterou pachatel podnikl za účelem, aby se zmocnil cizí věci, jako jest vejití do místnosti, v níž se nalézá předmět krádeže, atd. Co se týče dokonání k-e, rozeznávají se ve vědě tři theorie: kontrektační, ablační a apprehensní. Dle theorie kontrektační jest k. dokonána již pouhým dotknutím se předmětu k-e, dle theorie ablační však teprv odnesením z místa, kde předmět onen dosud se nalézal, dle theorie apprehensní pak pouze uchopením se věci v držení. Theorie apprehensní přidržuje se rak. trestní zákon (§ 171.). — K. jest dle § 460. rak. trest. zák. přestupkem. Zločinem stává se za okolností jmenovaných v § 172. Přestupkem jest dle § 189. a 463. také t. zv. k. v rodině. K., které se dopustí hlava rodiny, jest přestupkem proti veřejné mravopočestnosti (§ 525.). Přestupkem proti veřejné mravopočestnosti jest dále k. spáchaná mezi jinými příbuznými, než které jmenuje § 463. (mezi jinými příbuznými než manžely, rodiči, dětmi, bratry nebo sestrami), pokud žijí ve společné domácnosti (§ 525.). Zločinem stává se k.: 1. pro hodnotu věci ukradené § 173. trest. zák.); 2. pro nebezpečnou povahu skutku (§ 174.); 3. pro vlastnost věci ukradené (§ 175.); 4. pro vlastnost pachatelovu (§ 176.). Ad 1. Zločinem stává se k., běží-li o předmět, který má hodnoty více než 25 zl. Nezáleží na tom, pochází-li tato summa z jedné neb více k-í, byla-li okradena jedna osoba nebo více osob, byla-li spáchána k. na jednom nebo na více předmětech. Při sčítání hodnot hleděti sluší i k takovým k-ím, které zůstaly jen pokusem, nebo při kterých byl někdo činný jen jako spoluvinník nebo účastník. Nehledí se ovšem ku k-ím, jichž trestnost pominula buď dle všeobecných zásad nebo pro účinnou lítost. Hodnota věci ukradené má se počítati podle škody okradeného, nikoli dle prospěchu pachatelova. Ad 2. Pro povahu skutku jest k. zločinem: a) bez ohledu na summu, je-li pachatel opatřen zbraní nebo jiným nebezpečným nástrojem, anebo užil-li, jsa dopaden při k-i, skutečného násilí nebo vyhrůžky; b) běží-li o summu nad 5 zl., a je-li zároveň k. spáchána při požáru, povodni a jiné okolnosti, kdy jest člověku nemožno nebo těžko chrániti svůj majetek, je-li k. spáchána společně od několika zlodějů, nebo na místě zasvěceném k bohoslužbě, nebo je-li spáchána na věcech uzavřených, na dříví v ohrazeném lese atd. Ad 3. Pro vlastnost věci ukradené stává se k. zločinem: a) bez ohledu na summu, byla-li spáchána na věci věnované bezprostředně bohoslužbě a způsobem náboženskou službu zneuctívajícím, nebo byla-li spáchána na dráze a různých dopravních prostředcích, parních kotlech, telegrafech a p.; b) běží-li o summu nad 5 zl., a byla-li krádež spáchána na obilí na poli, na stromech, na dobytku na pastvě, na hospodářském nářadí na poli atd. Ad 4. Pro vlastnost pachatelovu stává se k. zločinem: a) bez ohledu na summu, je-li pachatel zlodějem ze zvyku; b) běží-li o summu nad 5 zl. a byl-li pachatel již dvakrát pro zločin nebo přestupek k-e trestán (dopustil-li se tudíž zloděj navrácení ke k-i, Rückfall), byla-li k. spáchána od služební čeledi nebo jiných lidí domácích, od živnostenského personálu, úředníků nebo nádenníků na mistrovi nebo zaměstnavateli neb od lidí zaměstnaných v obchodě vůči pánovi závodu. — O trestu k-e jednají §§ 178.—180. a § 460. trest. zák. Běží-li o obyčejné případy zločinu k-e a není-li přitěžujících okolností, trestá se k. těžkým žalářem od 6 měsíců do jednoho roku. Za jistých okolností uvedených v § 179. může býti vyměřen trest těžkého žaláře od pěti až do desíti let. Na přestupky k-e vyměřen jest v §. 460. trest jednoduchého nebo tuhého vězení od jednoho týdne do šesti měsíců. -dlc.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Krádež