Lepidosiren paradoxa Fitz., bahník americký, ryba dvojdyšná (z podtřídy Dipnoi), r. 1837 Nattererem v bažinách poříčí amazonského objevená. Rod L. liší se od ostatních dvou recentních rodů své podtřídy a čeledi (Sirenidae, Protopteridae) tím, že má v obou končetinách jen jediný paprsek bez paprsků pobočných, na kosti radličné (vomer) dva kuželovité, zašpičatělé zuby, na patře a na dolejší čelisti po hrbolaté desce na místě zubů. Tělo těchto bahníků dorůstá délky 1 až 1¼ m, jest oblé, jako úhoří, a vzadu souvislou ploutevnatou obrubou opatřeno. Vnější žábry scházejí; vzdušní měchýř s funkcí plic jest dvojitý. Barva těla jest do šeda hnědá, s okrouhlými skvrnami světlejšími. Do nedávna bylo známo jen těch několik exemplářů, jež byl Natterer přivezl z Jižní Ameriky. Teprve r. 1894 dostal prof. E. Ehlers v Gotinkách 30 exemplářů od dra. Bohlse, jenž rok před tím ve vlasti jejich odkryl prvý zase naleziště těchto památných ryb. Samci měli délku až 92 cm, samice až 1 m. Obádav anatomii, prohlásil Ehlers zatím, že třeba rozeznávati na místě jednoho druhy dva: L. paradoxa Fitz. s osou sudých končetin válcovitou, nedělenou, pak nový druh L. articulata Ehlers s osou končetin článkovanou, nad to těla statnějšího, hlavy poměrně delší, ale na předu tupější, se šupinami málo vyniklými, postranní čarou zřetelnější; tento má mezi oběma okrouhlými nozdrami trojhrannou plošku, kdežto nozdry onoho jsou dva napříč položené otvory ovální. Samci obou druhů mají na zadních končetinách chomáče výrostků (papill), u druhu L. paradoxa štíhlých, u L. articulata sploštělých. — Literatura: Kromě prvých zpráv Nattererovy (»Annalen des Wiener Museums«, 1839) a Bischoffovy (»Annales d. Sc. Natur.«, 1840) monografie Hyrtlova (Lepidosiren paradoxa; Praha, 1845) a zatím dvě pojednání Ehlersova (Über Lepidosiren paradoxa Fitz. und articulata n. sp. v. Paraguay; Zur Kenntnis der Eingeweide vom Lepidosiren, Nachr. v. d. kön. Ges. d. Wiss. in Göttingen, třída math.-fys., 1894—95). Nemalou důležitost budou zajisté míti chystané, ale posud netištěné obšírné práce Ehlersova a J. G. Kerrova (o vývoji). Ze zatímného sdělení Kerrova o rozvoji, učiněného v Londýnské královské společnosti (Royal Soc.) v kv. r. 1899, vyjímáme: Jikry bahníka amerického jsou dosti veliké, o průměru 6.5—7 mm. Vajíčko jest obklíčeno zvláštní schránkou, s počátku tlustou a skoro jako rosolovitou, později tenkou a rohovitou. Na jejím povrchu zřídka nalezen rosol podobný jako v potěru žabím. Ryhování vajec jest úplné, a to podobné, jako u vajec kaprouna (Amia L.); na ryhovaném vajíčku jsou pak v hořejší polovině drobné buňky kolem veliké dutiny segmentační, dole veliké buňky žloutkové. Z vajíčka líhne se larva ku podivu podobná pulci žabímu, ale beze všeho tmavého pigmentu; má veliké, zpeřené žábry vnější, po 4 na každé straně. Pigment se na ní počíná objevovati 10. dne po vylíhnutí, nejprve v oku, pak na hřbetě, zejména v předu. Takovou larvou jest vylíhlý L. v prvých 6 nedělích. Na to vnější žábry zakrňují; tu má pak L. (jako mladí bahníci afričtí) zbytek těchto žáber na společné stopce přímo nad přední končetinou. Ku konci té periody, kdy je mládě L-na larvou, dostane jeho tělo barvu tmavší a rybka stává se ve svých pohybech živější. Dorostši délky 60 mm, mívá rohovku bílou a po těle počnou se jí objevovati žluté tečky; zcela zřetelny jsou u bahníků 90 mm dlouhých, ano i mladí bahníci do 18. měsíce svého věku mají po těle ještě skvrny sytě žluté, jež se u starších individuí zase ztrácejí. Br.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Bahník americký