Ottův slovník naučný/Labe

Ottův slovník naučný
Labe (osada)	Labe	Labé

Údaje o textu
Titulek:	Labe
Autor:	Dr. Vlach Jaroslav
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 515–518. Dostupné online. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Labe

Labe (lat. Albis, něm. Elbe), veletok evropský, který má vznik svůj v Čechách s hor Krkonošských, protéká Německem a pod Hamburkem ústí se do moře Severního č. Německého. Délka jeho jest 1165 km, z čehož připadá na Čechy 415 km, ostatní na Německo. L. přijímá v běhu svém 53 řeky a přes 300 menších přítokův; poříčí jeho páčí se na 143.327 km². Splavno jest L. pro lodi od Mělníka v délce 846 km, pro lodi námořní od ústí až za Hamburk v délce 165 km.

O české části toku labského v. čl. Čechy, VI. díl, str. 37 a násl.

Při výtoku svém z Čech L. majíc šířku 152 m klestí sobě cestu malebnými skalami pískovcovými Českosaského Švýcarska a ubírajíc se směrem sz. protéká údolím drážďanským a míšeňským. Zde přibírá s prava říčky Žabnici (Sebnitz) a Vazovnici (Wesenitz), s leva Mohelnici (Müglitz) a Vyzeřici (Weiseritz). Směrem sz. teče L. pod Riesou do nížiny a dále širokým, plochým údolím kolem Torgavy (šířka 316 m) až k Vitemberku. Spád jeho jest dosti značný; od Míšně až po Střelu (Strehla), kde L. vtéká do pruské provincie saské, ještě 2^.5 m, odtud k Vitemberku 1^.7 m na délku 7^.5 km. Nad Vitemberkem přijímá L. s prava Černý Halštrov (d. schwarze Elster). Tento přitéká s hor Lužických jz. od Budyšina, teče směrem s. až k Hoyerswerdě, kde přibližuje se k Sprévě; ale dále teče směrem z. až pod Elsterwerdu, načež souběžně s Labem ubírá se až k Herzberku a vtéká do L. nad Elsterem směrem sev.-záp. Nepatrné hřbety Fläminga nutí L. téci směrem záp., jejž zachovává 60 km až po Aken, načež dává se opět směrem sz. a po 38 km dostihuje Magdeburku, svého nejdůležitějšího bodu. Šířka jeho obnáší v těch místech 242 m; směr odtud až k ústí Havoly jest ssv. Pod městem skaliska prostupují naposled dnem řeky; od Tangermünde (32 m n. m.) počínají se tvořiti v řečišti ostrovy. Mezi Vitemberkem a ústím Havoly sesiluje se L. s leva přítoky Vltavou Dolní čili Muldavou, Sálou a Ohrou (Ohre); s prava Plavenským průplavem, který spojuje L. s Havolou, a Havolou.

Muldava, která sbírá všechno vodstvo stékající se severního svahu Krušných hor, skládá se z Muldavy Freiberské a z Muldavy Cvikavské. Freib. Muldava vzniká v Čechách nad Muldavou, teče směrem sz. až k Nossenu, pak obrací se k záp. a sesiluje se s prava Bobřicí (Bobritsch), s leva Müntzbachem, nad nímž leží Freiberg, a Čopavou (Tschopau), jež teče sev. a jest soutokem Přísečnice (Pressnitz) a Vlhy (Flöhe) přitékajících z Čech. Cvikavská Muldava pramení se na jz. planinách Krušných hor poblíž Schönecka, teče s poč. sv., pak sz. kolem Cviková, konečně s. kolem Hluchova (Glauchau) a při bírá s prava Černou Vodu (Schwarzwasser) u Aue a Kamenický potok (Chemnitzerbach). Obě Muldavy spojují se poblíž okraje hornatiny nad Grimmou; spojená řeka teče směrem sev. a sz. a ústí se pod Dessavou do L. Délka toku jejího je 285 km.

Sála saská neb durynská pramení se ve výši 728 m ve Smrčinách na Vel. Valdšteinu v bavorském vládním okresu hofském. S poč. teče hlubokým a úzkým údolím směrem s., od Saalburga, kde opouští břidličnaté pohoří, tvoří veliký záhyb směrem záp., kde rozkládají se nad ní města Saalfeld a Rudolstadt, a od Kahly dává se zase směrem ssv. Od Naumburka údolí Sály se šíří a břehy stávají se nižšími. Od Halle až k Nobbenu řeka vine se porfyrovými skalami, načež břehy stávají se opět plochými mezi pestrými pískovci. Od Kalbe Sála vine se širokým údolím labským sv. a po toku 364 km dlouhém slučuje se s Labem pod Saalbornem nedaleko Barby jen 26 km pod ústím Muldavy. Na toku svém protéká celou řadou držav německých, a sice: Bavorskem, knížectvím Reusským, knížectvím Švarcburským, vých. částí Meininska, velkovévod. Výmarským, pruským vládním okresem merseburským, záp. částí Anhaltska a konečně pruským vládním okresem magdeburským. S prava ústí se do Sály: Orla, jež od Triptisa přitéká a u Orlamünde do Sály vtéká; Halštrov bílý (Saal- nebo weisse Elster), 270 km dlouhý, který pramení se v Čechách u Brumbacha (ve výběžku ašském), teče směrem sev., u Lipska obrací se k záp. a širokým údolím vtéká do Sály nad m. Halle. Jeho nejdůležitější přítok, a sice s prava, jest Plisna, která proudí skoro rovnoběžně s Halštrovem vyvěrajíc nad Werdavou a vtékajíc u Lipska do Halštrova. S leva ústí se do Sály: Selbice (Selbitz) u Blankenberka, jež přitéká směrem s. od Smrčin; Švarcava (Schwarza) u Švarcavy pod Saalfeldem, která z Durynského Lesa od hory Pískové (Sandberg, 852 m) velmi klikatým a malebným údolím teče; Ilma (Ilm), jež na Třípanském Kameni (Dreiherrnstein) v Durynském Lese své prameny má, směrem sev. teče a u Sulzy se do Sály ústí; Unstruta (Unstrut), 206 km dlouhá, pramení se na Eichském Poli (Eichsfeld, u Dingelstädtu 357 m n. m.). Tok její podoben jest ležatému S (S). I vých. směrem kolem Mühlhausů a dále na vých. teče údolím širokým až po Sömmerda, kde obrací se ku s. až k Arternu, při čemž u Sachsenburka prolamuje si cestu vrstvami vápencovými pahorkatiny Schmückeské, načež zase směrem jv. tekouc pod Naumburkem se ústí do Sály. S prava přibírá Unstruta Geru se všemi přítoky severního svahu Durynského lesa, nad níž rozkládá se město Erfurt, s leva Helbu (Helbe), Viperu (die Wipper) a Helmu (Helme). Vedle Unstruty do Sály přitékají s leva ještě: Sálice (Salza), jež přitéká s vých. výběžků Harcu a tekouc sladkým a slaným jezerem u Salzmünde do Sály se vlévá; dále Boda (Bode), 165 km dlouhá, jež povstává soutokem Teplé a Studené Body, stékajících s horního Harcu, kterýž u Thale směrem sv. opouští. Boda teče oklikami kolem Kvedlinburka k s. až k Oscherslebenu, odkud směrem jv. a v. pod Bernburkem do Sály se vlévá.

Po Sále saské přibírá L. s levé strany Ohru (Ohre), 95 km dlouhou, která od Abbendorfa u Wittingena směrem jv. přitékajíc rovnoběžné s Aileron protéká sprvu bažinou Drömlingem (z něhož při větší vodě z Allery přítokem voda k Ohře se odvádí), pak dále směrem jv. až k Wolmirstedtu tekouc na konec vlévá se do L. směrem sv. u Rogätze.

Nejdůležitější přítok dolního L. jest Havola, která pramení se na meklenburské pahorkatině sz. od Nové Střelice z Dubeckého jezera (Dambecker See) ve výši 68 m n. m. Na toku svém směrem jižním Finovským průplavem u Liebenwaldu uvedena jest ve spojení s dolní Odrou. Od Oranienburka počínajíc protéká Havola celou řadou jezer; Tegelské, Švílovské, Breitlinské a Plavenské jsou nejdůležitější. Směr jižní zachovává až k Postupimi, kde obrací se směrem záp. a dadouc se pod Brandenburkem směrem sz. ústí se v L. pod Havelberkem proti Vrbnu (Werben). Šířka řečiště velice se mění: nad Oranienburkem páčí se na 25—35 m, u Postupimi na 60 m, u Brandenburka na 90 m, v dolním toku až po ústí na 100—160 m; mezi tím jsou značnější šířky 250—350 m. Ústí Havoly nalézá se ve výši 22 m, pramen řeky od ústí vzdálen jest pouze 94 km, ale délka toku řeky páčí se na 356 km. Břehy jsou dílem bažinaty, dílem písčity; spád řeky jest sice nepatrný, ale pro plavbu velice výhodný, ač místy vadí rozdílná hloubka a písčiny v řečišti. Četné průplavy zjednávají spojení s Odrou i Labem. S prava vtékají do Havoly Rin (Rhin), výtok malého Zechlínského jezera, který jezerem Ruppinským protéká a průplavem Ruppinským do Havoly odtéká; dále Dosa (Dosse), jež pramení se sev. od Wittstocka a jižním směrem u Vehlgasta se vlévá do Havoly. S leva přibírá Havola Sprévu, která se pramení v horách Lužických nad Spreedorfem ve výši 500 m n. m. Spréva teče směrem sev. a sv. kolem Budyšína a Chotěbuze, protéká Błoty (Spreewald), nížinou prostoupenou nesčetnými úzkými rameny říčními, stokami a příkopy. Hlavní odtok směřuje přes Lubňov (Lübbenau) k Lubínu (Lübben); nad ním všechno vodstvo splyne opět v jedno řečiště. Na dalším toku protéká Spréva dolními Błoty až po jez. Nauendorfské. Odtud dává se směrem vých. ba jv., protéká jezerem Švilunským (Schwielunger See) a zachovávajíc dále směr sev. až po Neubrück vtéká konečně směrem sz. pod Berlínem do Havoly.

Od ústí Havoly zachovává L. směr sz. sprvu tokem vinutým zšíří 503 m, na vých. od Lüneburského vřesoviště tokem táhlým. Pod Besenhorstem zabočuje L. k jz. a obtéká 15 km široké ostrovy Čtyřzemí (Vierlande). Vých. od Harburka dělí se L. v rámě jižní (Süderelbe) a rámě severní (Norderelbe) kolem Hamburka tekoucí, které sesiluje se od jv. Dovou a Gosou (Doveelbe, Goseelbe), jež odvádějí vodstvo ze Čtyřzemí. Obě ramena obtékají mezi Harburkem a Hamburkem četné ostrovy a spojují se u Blankenesu v jeden tok, 3 km široký. Dále se L. ještě více šíří a dosahuje pod Brunsbüttelem šířky 7 km a při ústí do moře Severního u Kuxhavena 15 km. Ale při velikém nánosu a značných mělčinách je L. splavné pro lodi o hloubce 7^.5—9 m pouze v malé šířce. Příliv mořský zasahuje 165 km nad Hamburk ve výši 3 m u Kuxhavena, 1^.8 m u Hamburka.

V této nejdolejší části přibírá L. několik říček, a sice s prava: Stepenici (Stepenitz), jež u Wittenberge se ústí, Eldu (Elde), která tekouc z Plavenského jezera na západ a pak jz. u Domic (Dömitz) do L. se vlévá, Billu (Bille), Alsteru (Alster) u Hamburka a konečně Störu (Stör) u Wevelsflethu. S leva jsou přítoky: Alanda (Aland) s Bisou, jež u Schnackenburka má své ústí, Ilmenava (Ilmenau) z vřesoviště Lüneburského, která u Hoope do L. vtéká, a Osta (Oste), která směrem sev. tekouc poblíž labskéno ústí u Neuhausu do L. se vlévá.

L. bohato jest rybami, dílem mořskými, jež z moře vplují do řeky, dílem říčními, jež vedlejší přítoky řece přivádějí, mimo to vlastními č. labskými rybami, hl. jeseterem. Ledem bývá v Čechách pokryto celkem po 2 měsíce; v dolní části, kde se provozuje čilá paroplavba, nebývá paroplavba přerušena přes 16 dní. U Hamburka udržuje se příchod k přístavu volným třemi ledolomy. Plavba provozuje se v poříčí labském jednak od Hamburka k hl. městu říše Německé, Berlínu, a dále k dolní Odře, jednak přes Magdeburk do Saska a do Čech; po Labi od Drážďan proti vodě až k Mělníku, po vodě až k Hamburku akcijními společnostmi. Česko-saská společnost pro paroplavbu dopravuje osoby na parnících, jež plují od Litoměřic do Drážďan a z Drážďan až po Střelu (Strehla); paroplavbu řetězovou mezi Hamburkem, Saskem a Čechami zjednává společnost Kette, Rakouská severozápadní společnost pro paroplavbu (Österreichische Nordwest-Dampfschiffahrtsgesellschaft), Paroplavební společnost spojených loďařů v Drážďanech (Dampfschiffahrtsgesellschaft vereinigter Schiffer in Dresden) a j. Mezi Berlínem a Hamburkem spojení po Labi a Havole zjednává hlavně Společnost pro parníky vlečné v Berlíně (Berlin-Hamburger Dampfschleppschiffahrtsverein in Berlin), kdežto nová Severoněmecká společnost pro paroplavbu říční (Neue Norddeutsche Flussdampfschiffahrtsgesellschaft) udržuje spojení mezi Hamburkem, Magdeburkem, Dessavou a Vitemberkem. Vlivem čilé soutěže sazby valně se zlevnily; zavedení parníků rychlých přispělo rovněž k rozhojnění dopravy.

Plavba lodí ode dávna stižena byla těžkými břemeny různých poplatkův. Dohodnutím se mocí súčastněných plavby, jež vešlo v platnosť dne 1. března 1822 (Elbschiffahrtsakte), měla plavba za účelem obchodním býti úplně volnou; spolu na místě různých poplatků za vedeno zmírněné »clo labské« (Elbzoll), jež na místě bývalých 35 celnic vybíráno pouze u 14 celnic. O upravení břehův a řečiště nebylo však postaráno ani novou kommissí, svolanou r. 1842 do Drážďan, ježto státy pro veliký náklad opíraly se stavbám všelikým. Dne 4. kv. 1850 zrušilo Rakousko pro obchod labský mezi Mělníkem a hranicí saskou clo labské; jen dříví a uhlí mělo na dále podléhati clu. Na třetí konferenci, jež sestoupila se v Magdeburku dne 15. září 1850, navrhlo Rakousko úplné zrušení cla labského; ale sešlo s toho hlavně pro odpor Hannoverska; podobně na čtvrté konferenci Hamburské r. 1858. Konečně ustanovila pátá kommisse pro revisi cla labského, jež sestoupila se v Hamburku dne 4. dubna 1863, aby od 1. července 1863 vybíralo se, pouze jedno clo, a sice ve Vitemberce. Úplně zrušeno bylo clo labské zákonem severoněmeckého spolku (čl. 54. ústavy) r. 1870, když Meklenbursku zaplaceno odbytné 1 mill. tolarů a Anhaltsku 85.000 tolarů.

Práce, jež ku zvýšení splavnosti L. hlavně po r. 1870 Rakouskem, Saskem a Pruskem provedeny byly, měly za následek, že do prava po Labi dostihuje bez mála i přes její přírůstek dopravy rýnské, ačkoli splavná část Rýna jest delší a bohatství vody 2—3kráte větší. Při střední vodě může loďař počítati na ponor lodi:
0^.7—0^.9 m od Litoměřic k saské hranici,
0^.9—1 m v král. Saském,
1—1^.25 m od saské hranice až k ústí Sály,
1^.5—1^.8 m od ústí Sály po ústí Havoly,
2 m od ústí Havoly až po Hamburk,
2^.5—6 m pod Hamburkem dle stavu přílivu a odlivu.

Průchod lodí u Šandavy a u Hamburka-Entenwärdera vykazuje dle zpráv říšského statistického úřadu připojená tabulka.

Průměrně v roce	Proti vodě				Po vodě
	nákl. lodí	mezi nimi prázdných	zboží (ve 1000 t)	dříví vorového (ve 1000 t)	nákl. lodí	mezi nimi prázdných	zboží (ve 1000 t)	dříví vorového (ve 1000 t)
Šandava
1872—75	2418	1918	30.6	—	3147	5	429.2	154.5
1881—85	5634	4637	170.6	—	6590	4	1445.7	180
1887	7582	6184	193.2	—	8330	6	1657.7	254.3
1890	7823	6462	268.3	—	8458	8	2496.7	307.6
1892	7999	6615	239	—	8568	16	2304	332.1
1894	—	—	351.6	—	—	—	2997.9	—
Hamburk-Entenwärder
1872—75	4937	116	438	0.7	3739	986	256.4	34.4
1881—85	2516	919	1171.6	4.7	15606	1635	1101.8	8.7
1887	19299	2272	1247.3	0.9	18780	2384	1323.9	18.3
1890	17564	4613	1683.1	—	16740	2574	1543.4	12.6
1892	17810	5700	1671	—	15519	3317	1399	22
1894	—	—	1927.3	—	—	—	1762.2	—

Proti vodě dopravuje se obilí, petrolej, angl. uhlí, surové železo, hnojiva, sůl a rýže; po vodě české uhlí hnědé, dříví, kamení, cihly, surový cukr, obilí.

Značné bývají povodně L., jež v obdobích 14—16 let bývají velikými škodami provázeny; zhoubné byly povodně r. 1774, 1799, 1815, 1830, 1845, 1862 a 1890.

Viz Semmler a Münnig: Der Elbstrom von s. Ursprung bis zu s. Mündung (Drážď., 1845); Die Elbzölle, Aktenstücke u. Nachweise 1814 bis 1859 (Lipsko, 1860). Vch.