Ottův slovník naučný/Kreolové
| Ottův slovník naučný | ||
| Kreoliny | Kreolové | Kreón |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kreolové |
| Autor: | Jiří Stanislav Guth-Jarkovský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. S. 125–126. Dostupné online. |
| Vydáno: | 1900 |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Kreolové |
|
| Související články ve Wikipedii: Kreolština |
|
Kreolové, výraz ze špan. criollo, který znamená každé domorodé individuum cizí, tedy i barevné raçy vůbec. Avšak výrazu toho užívá se jen o Evropanech a o černoších rozených v některých částech Ameriky a o potomcích špan. a port. kolonistů na zap. pobřeží Afriky a v Indii. Na ostrovech antillských všichni černí i bílí rození na ostrovech slovou k. proti kolonistům rozeným v Evropě, kteří slovou chapetones. V Mexiku (a i jinde) k. jsou čisté krve (sangre azul) a nově přibylým kolonistům evropským říkají tam posměšně gachupinos (z azteckého slova gatsopin, t. jezdec, vlastně polo člověk, polo kůň). K. brazilští, t. j. běloši domorodí v Brazilii, říkají si Brasileiros na rozdíl od Portuguesos legitimos, Portugalců rozených v Evropě; prví jsou filhos da terra, druzí filhos do reina. Přes svoje tvrzení k. nejsou nijak »modré krve«, t. j. čisti a nesmíšeni. Mnozí autorové jmenují k-ly všecky potomky bělochů s mulatkami neb jinými běloškami indickými. Kvarterony a kvinterony kreolské často nelze rozeznati. Ku k-lům počítají se také Ladinové v Guatemale a Nicarague. K. jsou obyčejně lidé silní, dobře rostlí, švižní, odhodlaní, živí a duchaplní, plní obrazotvornosti, někdy také domýšliví, nestálí a malicherní; všichni vynikají silným vlastenectvím lokálním. Jest několik jazyků kreolských, jimiž mluví zejména k. černí. Jsou to umělá podřečí v tropické Americe, jakési jargony, asi jako lingua franca při Středozemí, smíšeniny španělštiny, frančiny a angličiny. Srv. A. Coelho, Os Dialetos romanicos on neo latinos in Africa, Asia e America; »Boletin Soc. de Geographia de Lisboa« 1884—1886; Oelsner-Monmergué, Der Kreole (Berlín, 1847); Thomas, The theory and practice of Creole grammar (Port of Spain, 1869); Saint-Quentin, Étude sur la grammaire créole (Paříž, 1872). Gh.