Ottův slovník naučný/Kreoliny

Ottův slovník naučný
Křenůvky	Kreoliny	Kreolové

Údaje o textu
Titulek:	Kreoliny
Autor:	Otakar Šulc, Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 125. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Kreoliny jsou vedlejší výrobky při těžení fenolu. Když fenol oddestilloval, přidávají k těžkým olejům dehtovým pryskyřic a mýdla, pokud se rozpouštějí. I vzniknou kapaliny dehtovité, až houštky syrupu více méně tmavě zabarvené, páchnoucí dehtem a sloučeninami aromatickými, jichž podstatou jsou aromatické uhlovodíky, alkalické soli fenolů, mýdla a někdy něco alkoholu. K. rozpouštějí se v étheru i v silném líhu obyčejném, ne však v líhu dřevném. S vodou poskytují stejnoměrnou mléčně vzhlížející emulsi a stačí 1 kapka k-nu ku zkalení 250 g vody. Též s vodou okyselenou, alkalickou i s glycerinem vznikají emulse. K. jsou výborná antiseptika, jež oproti fenolu tím jsou ve výhodě, že jsou méně jedovala. Již ½%ní až 2%ní emulse ve vodě působí účinně. OŠc.

K-nu užívá se v lékařství jako hmoty desinfekční ve vodné emulsi. Vyrábí se destillací dehtů kamenouhelných, není hmota jednotná a proto není celkem spolehlivá. K-ín byl doporučen jako náhrada karbolu, nejsa prý jedovat, což nesrovnává se s pravdou, neboť při delším nebo energickém užívání k-nu jeví se příznaky otravné. Antiseptický účin jeho jest slabší karbolu nebo sublimátu. Při chirurgických operacích vadí tím, že roztok jeho jest kalný, že povléká ránu, ruce, nástroje a j. nepříjemnou jako mýdelnou vrstvou a že otravností svou jest nebezpečen. Peč.