Ottův slovník naučný/Koprník Mikuláš

Ottův slovník naučný
Koprník (ves)	Koprník Mikuláš	Koprníkova soustava a jeho význam

Údaje o textu
Titulek:	Koprník Mikuláš
Autor:	Václav Rosický
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 780–786. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Mikuláš Koperník
Heslo ve Wikipedii: Mikuláš Koperník

Koprník (též Koperník, Copernicus atd.) Mikuláš, slavný reformátor hvězdářství (* 19. ún. star. st. 1473 v Toruni — † 24. kv. star. st. 1543 ve Frauenburku). Ačkoli K. má jméno tak slavné, jsou mnohé okolnosti jeho života méně známy, než bychom si přáli. K tomu přistupuje, že dva kmeny, německý a slovanský, dvě někdy mocné říše, Německo a Polsko, o jeho národní příslušnost vedou spor. Ani jméno jeho nezachovalo se nám ve tvaru přesném. Vinen tím je tehdejší neustálený pravopis a nadvláda latiny. K. sám píše buď Coppernic, Coppernig nebo Coppernick, nebo nevadí mu, že jej v úředních listinách píší Koppernigk nebo Kopperlingk, dále píše-li se latinský tvar jména jeho s K nebo C, s jedním nebo zdvojeným p. Též tvary Copphernicus a Κοπφερνικος jsou z jeho péra. Dále je pravda, že mezi všemi tvary jména převládá tvar s pp. Pozoruhodný je rukopis K-ův ve knize »Chrestonii lexicon graeco-latinum« (1499), která se nyní v upsalské knihovně nalézá, jejž Prowe ve svých »Mittheilungen aus schwedischen Archiven und Bibliotheken« (Berlín, 1853) na str. 12. uvádí: »Βίβλιον Νικολέου τȣ Κόπερνικου« (též Prowe, N. Copp. I. Berl., 1883, 1. 27.). Přízvuk posledního slova od K-a samého pocházející příčí se pravidlům jazyka řeckého, ale shoduje se s výslovností českou. Další potíž týká se původu K-ova. Není shody o tom, pocházejí-li K-ové z Čech nebo ze Slezska, a tu pak zase jsou-li původu polského nebo německého. Němečtí badatelé odvozují jméno K-ovo od slova Kupfer (nízoz. Kopper), slovanští od kmene kopr a od mnohých osad nazvaných Koperník (Koprník) ležících v Polsku (v Čechách). Němečtí badatelé považují obec Köppernig ve Slezsku, známou z listin XIII. stol., za původní sídlo K-ů a dokládají, že jsou naleziště mědi u Nisy ve Slezsku horním a nedaleko Frankensteinu v okrese vratislavském. Připomenout však sluší, že i jméno této osady »Köppernig« ve Slezsku může býti původu slovanského a že něm. badatelé neznají nebo nedbají mnohých dokladů uvedených se strany slovanské. Jisto je, že K. je synem Mikuláše K-a z Krakova a matky Barbory rozené Watzelrode z Toruně (též Watzenrode, Waczelrode, Watzilrode, Waitzenrode, Waiselrode atd.); dále jisto je, že otec jeho usadil se ari r. 1458 v Toruni, neboť dle úřední listiny stál r. 1459 před soudem Starého města toruňského jako plnomocník kupce ze Gdanska. Požíval obecné vážnosti a byl i do rady městské zvolen, neboť v l. 1465—83 (až do své smrti) zapsán je mezi členy soudu staroměstského. Jaké měl zaměstnání, není jistě známo, ale zajisté byl mocen jazyka německého. V Toruni zasnoubil se r. 1464 s Barbobou Watzelrodovou. Otec její Lukáš byl předsedou soudu staroměstského; bratr její Lukáš stal se knězem, později kanovníkem ve Frauenburku a r. 1489 biskupem varmínským. Ale rod K-ů nepocházel z Krakova; je známo ze zápisů »Acta Consularia Cracoviensia«, že děd Mikuláš K. r. 1396 za měšťana krakovského byl přijat, při čemž měšťan Dambrova jako svědek podepsaný stvrzuje původ jeho z Čech. Je jisto, že v Čechách žili ve XIV. stol. vladykové jménem z K-a, o nichž v památkách XV. a XVI. stol. zmínka se již nenalézá. (Palacký, Čas. musea kr. Čes. 1831.) Sídlo své měli v Koprníku, které dosud se zachovalo jako vesnice ležící mezi Kněžmostem, Kosmonosy a Bakovem. I znaky českých K-ů podobají se znaku, jehož užíval slavný hvězdář K.; měl v erbu muže, kterého mají za Apolla, čeští vladykové téhož jména měli ve štítu muže se sekerou. Jest tedy český původ polských K-ů nepochybně dokázán. Ale v Toruni byli již před tím K-ové, o nichž není známo, jestli byli téhož původu jako krakovští. Kterému národu z obou K. náleží, o to se vedl dlouhý spor. Není pochyby, že jest Polákem: narodil se v Toruni, která tehdy byla pod vládou Polské říše, studoval na krakovské universitě, v Italii na universitě boloňské zapsán byl jako Polák (»natio polonica«), od soudruhů zván byl Mazurem a jméno jeho zní slovansky. Že němečtí badatelé jej považují za svého rodáka, poněvadž se narodil v Toruni, která dávno prý již patřila k Německu (v Toruni, dávném to mazovském Tarnově, dle Adolfa Müllera bydlilo stejně Němců jako Poláků), že jméno jeho odvoditi chtějí z německého kmene, že jsou všechny spisy a listy, které se po K-ovi zachovaly, buď latinské nebo německé a že je osada ve Slezsku u Frankensteinu jménem »Köppernig«, to vše ještě nedokazuje, že K. sám byl Němec. Dle našeho soudu je K. Slovan, rodem Polák z kořene českého. Že snad vědomí původu nebylo u K-a tak vyvinuto, vysvětluje se dobou, kdy žil, za vlády latiny. Z manželky Barbory měl otec Mikuláš K. 4 dítky, Ondřeje a Mikuláše, Barboru a Kateřinu. Mikuláš byl z nich nejmladší.

Mästlin vypravuje, že K. narodil se o 4 h. 38 m. odp., jak udáno je též v exempláři prvotisku díla »De revol. orb. coel.« l. VI., zaslaném Gassarovi a chovaném ve Vatikánské knihovně. O mládí jeho není zpráv; uvádí se toliko, že v 10. roce ztratil otce a že ujali se ho Tilman z Allen (muž starší sestry matčiny Kristiny), jenž byl 7krát zvolen starostou toruňským, hlavně však bratr matčin Lukáš Watzelrode, který r. 1489 stal se biskupem varmínským. Možná, že mladý K. dokončiv triviální školu v Toruni navštěvoval vyšší školu v blížkém Chlumu. Quadrivium chlumské poskytnouti mu mohlo přípravu pro universitu. Tím by se též vysvětlilo, proč K. teprve v 18. roce přesídlil do Krakova, kdežto jeho ujec Lukáš 1463 již v 15. roce na tuto universitu přišel, poněvadž tehdá chlumského »particularu« nebylo. R. 1491 odebral se na universitu krakovskou, kde za rektora Matěje z Kobylina zapsán byl jako Mikuláš, syn Mikuláše z Toruně. Na ní panoval utěšený duch vědecký podporovaný hlavně výtečným Vojtěchem Blarem, nazvaným Brudzewskim. Jeho dílo »Commentaria utilissima in theoricis planetarum« v Miláně vydané považovalo se za nejlepší výklad soustavy planetární, on pak nazýván Euklidem a Ptolemaiem své doby. Ačkoli sám snad již o hvězdářství veřejně nepřednášel, nýbrž jen o Aristotelovi, shromáždil kolem sebe nejnadanější posluchače své a podněcoval i podporoval je ve studiích horlivě a přátelsky. Od těchto naučil s K. mimo jiné i zacházeti s astrolabem. S počátku arci věnoval se studiím filosofickým a lékařským, k vůli nimž tam byl poslán, ale seznav, kam ho nadání pudí, oddal se mathematice a hvězdářství. Prázdné chvíle věnoval malířství, v němž učinil značné pokroky. Také věnoval se soukromě studiu řečtiny a pokusil se i o básnění. Máme dosud od něho 7 latinských ód, v nichž pod názvem Septem sidera opěvá dětství Ježíšovo. Na krakovské universitě dostalo se mu základu v bystrém a hbitém myšlení a nabyl nutných známostí jazyků klassických. Jak dlouho se tu zdržel, nedá se jistě určiti; je pravdě podobno, že dokončil tu celé tříletí. Tedy by byl odešel koncem r. 1494 nebo počátkem r. 1495 a vrátil se na čas do Heilsberku, biskupského sídla ujcova. Tu pak připravoval se na dalekou cestu, věnoval se v prázdných chvílích hudbě i umění malířskému a rozloučil se s matkou a s biskupským ujcem, poručníkem Lukášem, který mu již tehdá asi zaopatřiti hleděl beneficium kanovnické jako stipendium na cestu, jak bývalo obyčejem, neboť zemřel právě kanovník Matěj z Launau. Ale když to nebylo možno, vypravil ho na vlastní útraty do Italie, kde tehdá vědy a umění znova rozkvétaly a hvězdářství Purbachem a zvláště Regiomontanem k novému životu bylo vzkříšeno. Omylem uvádějí někteří, že již v Krakově stal se doktorem lékařství. Na podzim r. 1496 překročil ponejprv Alpy a zastavil se asi nejprve v Padově, ale dlouho se tam nezdržel a odebral se do Bologně, která po celý středověk slynula svými právníky a kde i jeho ujec biskup r. 1469 v matrice »natio Germanorum« byl zapsán a dokonce i mimořádné přednášky o kanonickém právu měl. Proto vyhledal i K. Bologni, aby tu konal svá theologicko-kanonická studia. V letopisech nedávno teprv objevených (Annales Clarissimae Nacionis Germanorum) jakož i v matrice (Matricula Nobiliss. Germ. Colegii) nachází se při roce 1496 jméno K-ovo »Nicolaus Kopperlingk de Thorn«. Odtud do blízké Ferrary nebylo obtížné spojení a v obou městech měl K. příležitost konati nejen studia právnická. ale poznati i mnohé, co jej ku zpytování hvězdného nebe a úkolů s ním spojených mocně pobádalo. V Bologni přednášel o hvězdářství a mathematice výborný i prakticky činný hvězdář Domenico Maria (di) Novara. Ten zdokonalil K-a v praktické astronomii, a nebylo by bývalo divu, kdyby byl K. pro hvězdářství zapomněl na studium práva kanonického. Brzy stal se z učně spolupracovník a skoro soudruh. Mezi pozorováními, která K. s ním vykonal, sám uvádí (Revolut. lib. IV, č. 27, ruk. list 128—9) zakrytí Aldebarana měsícem 9. bř. 1497 o 1 hod. před půlnocí. Novara byl toho náhledu, že se pólové výšky hvězd čili zeměpisné šířky pozorovacích míst na zemi od časů Ptolemaiových značně změnily, na př. u Cadixu o více než 1°. K. neměl to za nemožné, ale domněnka ta, jež se nepotvrdila, zajisté jej mocně povzbudila ku přemýšlení a pozorování. Není pochyby, že tu v Bologni vznikly v K-ovi první pochybnosti o správnosti soustavy Ptolemaiovy. A návštěvy ve Ferraře mohly jej v tom jen utvrditi, neboť tam scházeli se mnozí učenci. Žil tu dříve slavný hvězdář Bianchini, k němuž přicházeli Purbach a Regiomontan; zde studoval Novara sám a vyšlo tu první pojednání kanovníka a přítele K-ova Celia Calcagninia: »Quod coelum stet, terra moveatur« r. 1520, arci teprv, když K. dávno náhled svůj veřejně i soukromě byl vyslovil.

Zatím podařilo se ujci biskupu Lukáši opatřiti nejen K-ovi, ale i staršímu bratru jeho Ondřeji místa při kapitole varmínské. Zdá se, že dosud není přesně známo, kdy se tak stalo; nic však nenutí míti za to, že se K. k vůli installaci do Varmína vrátil, jak se někteří domnívají. Jméno jeho uvádí se poprvé v aktech kapituly r. 1497 jako nástupce kanovníka Jana Czannowa ze Gdanska († 26. srpna). Bratr Ondřej vstoupil o rok později jako nástupce kanovníka Tomáše Wernera z Braunsberka († 23. pros. 1498). K-ovi byla asi zpráva o jmenování kanovníkem velmi vítána. Především táhlo jej to do Říma. Rok 1500 byl prohlášen papežem Alexandrem VI. jubilejním a celé křesťanstvo bylo do Říma pozváno. Této příležitosti použili oba bratři a putovali do Říma. Rheticus ve své Narratio prima zachoval nám o tom zprávu, že byli oba mezi statísíci, kteří do Říma se hrnuli. Vypravuje totiž, že K. jako professor mathematiky v Římě měl učené přednášky, k nimž přicházeli nejen studenti, ale i četní umělci a učenci. »Romae autem circa annum Domini 1500, natus annos plus minus viginti septem, Professor mathematum in magna scholasticorum frequentia et corona magnorum virorum et artificum in hoc doctrinae genere docuit.« Z těchto slov Rheticových soudilo se někdy, že byl mladý učenec v Římě professorem ustanoven, čemu tak nebylo; aspoň nepotvrzují listiny ústavů římských tuto domněnku. Byly to asi příležitostné přednášky, k nimž se vyzývají učenci při návštěvě větších měst. Od K-a samého víme, že 6. list. 1500 pozoroval v Římě zatmění měsíce (Revol. IV, 14). Pobyt v Římě trval tedy asi rok. Oba bratři octli se tu v nesnázi peněžní, neboť neměli dosud řádné podpory od kapituly, poněvadž neměli vlastně dovolené ke studiím. Ondřej vypůjčil si u římské banky 100 dukátů na velký úrok. V aktech kapituly frauenburské z r. 1501 čteme pak 27. čce toto: »Ve svátek sv. mučedníka Pantaleona dostavili se před kapitolu oba bratři Mikuláš a Ondřej Koppernickové: onen prosil o další dovolenou ke studiím na 2 roky, když se byl již po 3 roky s dovolením kapituly studiím věnoval. Ondřej prosil o dovolení, aby dovolenou nastoupiti a dle stanov dokončiti směl. Oba žádali kapituly o podporu obvyklou. Po zralém uvážení vyhověla kapitula žádosti obou bratrů a to tím spíše, že Mikuláš slíbil věnovati se studiu lékařství, aby takto nejdůstojnějšímu biskupu jakož i pánům kanovníkům někdy prospěl jako řádný lékař. Též Ondřej zdál se býti studia schopen.« Zdá se tedy, že oba bratři r. 1501 na krátký čas domů se vrátili. Podivným se může zdáti, že se K-ovi dovolilo studovati lékařství, kdežto starší i novější zákony církevní klerikům to zakazují. Duchovním řádovým to bylo tehdy zakázáno, lékaři pak a chirurgové, kteří řezají a pálí, jsou vyloučeni od vyššího svěcení. Ale právě proto nebyli tak zvaní canonici medici nebo physici, pro něž bylo zvláštní obročí u kapitul, kněžími, nýbrž kleriky s nižším svěcením.

Přijal-li kdy K. vyšší svěcení, nelze s jistotou udati; není znám spolehlivý pramen pro toto tvrzení. Zdá se, že se i K. spokojil s nižší svěcením, aby takto lépe oddati se mohl novému (lékařskému) povolání a studiu. O čase, kdy K. tato studia lékařská konal, napsáno mnoho nesprávného. Někteří uvádějí, že opustil universitu krakovskou již jako doktor mediciny (Flammarion), dle jiných dosáhl doktorátu filosofického a lékařského po 4letém studiu v Padově r. 1499. Že universita v Padově K-a skutečně čítati smí mezi své občany akademické, potvrzeno bylo teprve r. 1876, kdy ve Ferraře nalezen byl původní latinský diplom, jímž M. K. dne 31. kv. 1503 prohlášen byl doktorem kanonického práva (Prowe, I, 1, 313.). Dovídáme se tu také, že mimo Bologni i Padova a Ferrara přispívaly ku vzdělání K-a a že měl K. vlastní obročí jako scholasticus u sv. Kříže ve Vratislavi. Zdá se, že je K. podržel až do r. 1538, ač nebylo asi značné. Promotory byli Filip Bardella a Antonín Leutus, jenž podal insignie, oba měšťané z Ferrary.

Rokem 1503 uplynula dovolená dvouletá. Není pochyby, že si K. dovedl opatřiti další dovolenou, aby i v lékařství doktorátu dosáhl. Pak bylo by i vysvětleno, proč jej tak mnozí doctor medicinae jmenovali, ač v úředních spisech se to neděje vyjmouc nápis na hrobě od biskupa Kromera. Bohužel nebyla Acta collegii Medicorum v Padově z let 1503—07 dosud nalezena. Ostatně není nutno klásti návrat K-a z Italie před rok 1505. První zmínka o něm děje se opět ve výtahu z akt toruňských recessů sněmovních. Podle něho byl K. s varmínským kanovníkem drem Schultzem r. 1505 na takovém sněmu. V protokollech kapituly frauenburské setkáváme se s jeho jménem teprve v lednu 1507. Byl tedy na zkušené v cizině skoro 10 let. Obohacen jsa zkušenostmi životními a zasvěcen do veškerého studia humanistického, jakož i svými vědomostmi mathematickými a hvězdářskými daleko široko znám, vrátil se do vlasti a to, jak někteří uvádějí, již r. 1503 do Krakova, kde prý se usadil, aby v kruhu přátel universitných vypracoval pravý výklad soustavy světové. Tu prý také posvěcen byl na kněze Janem Konarským, biskupem krakovským, hově tím přání svého ujce biskupa Lukáše Watzelroda. Dle Ad. Müllera vrátil se teprve r. 1505 a to do Varmína. Na své soustavě počal pracovati r. 1503 a r. 1507 byl s rozvrhem hotov. V Krakově vydal 1509 latinský překlad listů Theophylakta »Theophylacti scholastici Simocatti epistolae morales, rurales et amatoriae, interpretatione latina Nicolai Copernici«. Po 6 let bydlel u strýce na biskupském sídle, na zámku v Heilsberku. Po smrti ujcově r. 1512, jejž v nemoci pilně ošetřoval a za to od kapituly roční přídavek 15 marek dostal, šel do kláštera Frauenburku, kdež si i observatorium zařídil a důvěry svých bratří si získal. Tu počal jako vážný a usedlý muž svou činnost. Jak Gassendi vypravuje, ustanovil si tři životní pravidla, jimiž se přísně řídil: 1. především zadost činiti svým povinnostem bohoslužebným, 2. neodepříti chuďasu pomoci své lékařské, 3. všechen ostatní volný čas věnovati studiu a práci vědecké. Různé spory a neshody nesvedly K-a s cesty pevně vytčené; nevyhýbal se sice těmto sporům, zastával se důrazně práva, ale při tom používal každé příležitosti ku práci. Po 5 letech opustil klášter, aby vedl správu rozsáhlého panství kapitulního (dvou statků, Allensteinu a Mehlsacku), a bydlel na zámku v Allensteině (1516—21). I tu pokračoval ve svých prácech hvězdářských, proměnil věž zámeckou v observatorium, sestrojil sám důkladné hodiny a postavil jiné stroje, aby mohl konati přesná pozorování. Horlivě sledoval tu běh slunce a měsíce měřením co možná nejpřesnějším. Ačkoli r. 1516 při zamýšleném zlepšení kalendáře Juliánského, které uskutečniti chtěl koncil lateránský, odmítl vyzvání koncilu, aby přispěl k opravě, vymlouvaje se na nedostatečnost dosavadních pozorování, poněvadž nepovažoval výzkumy své za ukončené, přece tyto jeho práce časoměrné nepřišly na zmar; neboť při pozdější opravě kalendáře Řehořem XIII. sloužily za základ. Jest tedy opravený kalendář Gregoriánský též slavným pomníkem K-ovým. Navrátiv se do Frauenburku, pokračoval opět ve svých prácech hvězdářských ustanovuje polohy oběžnic a stálic a upravuje svůj hlavní spis. Byl sice několikráte z práce vytržen, ale vždy se zase k ní vrátil. Tak zastupoval v l. 1522—29 kapitolu na pruských sněmích zemských, zejména byl činným při úpravě upadlého mincovnictví na sjezdu v Grudiądzi r. 1522, kde předložil zvláštní návrh »{{Cizojazyčně|la|Monetae cudendae ratio per Nicolaum«, jenž dosud se chová v archivu města Královce. R. 1523 svěřena mu správa všech statků kapitulních po smrti biskupa Fabiána i bylo tu K-ovi dobývati mnohých zádušních statků na rytířích Německých, kterýžto spor K. svou rázností šťastně ukončil. Od té doby pak nebyl již vyrušován ze svého vědeckého, klidného života; pracoval stále na svém díle, až r. 1540 bylo dokončeno. Stálo jej práce více než 36 let, neboť praví v předmluvě o knize papeži Pavlu III. věnované: »qui apud me pressus non in novum annum solum, sed jam in quartum novennium latitasset.« Že K. své hlavní dílo na počátku let 30tých skoro měl hotovo, o tom svědčí jen rukopisně rozšířený Výtah neb Úvod (Nicolai Copernici de hypothesibus motuum caelestium a se constitutis commentariolus), který Curtze r. 1878 ve vídeňské c. k. knihovně nalezl, v němž přátelům sdělil smělou myšlénku, dle které slunce je střed, kolem něhož se země a ostatní oběžnice pohybují, nejspíše, aby seznal jejich úsudek o své nové soustavě. Jiný, úplnější opis původního spisu K-ova nalezen byl r. 1880 ve knihovně hvězdárny štokholmské. Nepochybně je to spis, jejž nazývá Gemma Frisius v dopise biskupu Dantiscovi v červnu 1541 »Úvodem«. O něm zmiňuje se též Tycho Brahe (Astron. instauratae progymnasmata I, 479). Tímto spiskem rozšířilo se jméno K-ovo mezi učenci, tu a tam šířila se zpráva, že »polský hvězdář« učí nové soustavě světové (R. Wolf, Gesch. d. Astron., Mnichov, 1877, str. 236), tak že ho r. 1536 kardinál Mikuláš ze Schönbergu, arcibiskup kapuanský, listem velmi lichotivým co nejdůtklivěji prosí, aby svou novou soustavu heliocentrickou uveřejnil, aneb aspoň mu opatřil opis na jeho útraty. Podobně nutkal K-a přítel jeho Tiedeman Giese, biskup chlumský, neustále, aby dílo své vydal tiskem, jak o tom svědčí K. sám ve věnování papeži Pavlu III. Nejčinnějším při šíření soustavy K-ovy byl Jiří Jáchym řečený Rhaeticus, professor mathematiky ve Vitemberku. Zanechav professury odebral se r. 1539 do Frauenburku, aby se seznámil s novým učením a stal se učněm K-ovým. Přinesl a věnoval K-ovi, jenž již po delší dobu měl vypracovanou kapitolu o trigonometrii, výtisk trigonometrie Regiomontanovy, který nedávno Curtze v Upsale objevil a na němž je napsáno věnování »Clar. viro D. D. Nicolao Copernico, præceptori suo, G. Joachimus«. Již po 10 nedělích poslal pak dřívějšímu učiteli svému a otcovskému příteli Schonerovi do Norimberka nadšenou zprávu o soustavě a zásadách svého učitele (danou ve Frauenburku 23. září 1539). Tuto »První zprávu« (Narratio prima) vydal pak roku následujícího tiskem jako předběžný výklad učení K-ova pod názvem »Georgii Joachimi Rhaetici de libris revolutionum Nicolai Copernici narratio prima« (Gdansko, 1540, 66 stran kvartových). Již v březnu t. r. poslal výtisk tohoto prvotního vydání (editio princeps), k němuž připojen byl i popis Pruska (Encomium Borussiae), svému příteli a krajanu z Feldkirchu Achillovi Pirminiovi Gassarovi v Lindavě, který ihned opatřil nové vydání jeho v Basileji 1541. Titul vydání Gassarova je obšírnější: »De Libris Revolutionum eruditissimi Viri et mathematici excellentissimi, reverendi D. Doctoris Nicolai Copernici Torunaei, Canonici Vuarmaciensis, Narratio prima, ad clarissimum virum D. Joann. Schonerum, per M. Georgium Ioachimum Rhaeticum, una cum Encomio Borussiae scripta. Basileae, 1541 in 8.« Dále připojena je různým pozdějším vydáním hlavního díla a též Keplerovu Prodromu. Zpráva ta táhla se vlastně jen k první polovici díla »De libris revolutionum« a měla doplněna býti zprávou druhou (altera narratio), k níž však, jak se zdá, nedošlo. Onen prvotisk zaslaný Gassarovi chová se dosud ve knihovně vatikánské v Římě (Palat. IV, 585, 8 int.).

Nedlouho potom opustil Rhaeticus K-a a vzal s sebou pojednání o trojúhelnících, které r. 1542 ve Vitemberku vyšlo pod názvem »De lateribus et angulis triangulorum tum planorum rectilineorum, tum sphaericorum libellus eruditissimus et utilissimus, cum ad plerasque Ptolemaei demonstrationes intelligendas tum vero alia multa scriptus a clarissimo et doctissimo viro D. Nicolao Copernico Toronensi. Additus est Canon semissium subtensarum rectarum linearum in circulo. Excusum Vittembergae per Joannem Lufft. Anno MDXLII. Německy vydal dílo Menzzer v Halberstadtě 1857. Exemplář zaslaný od Rhaetica Gassarovi nalézá se též ve vatikánské knihovně (t. 4 int.). K. vykládá tu, jak lze vypočísti sférický trojúhelník z daných úhlů nebo z daných stran, a dokončil, co Hipparch začal i Arabové dále rozvedli. Trigonometrie tato obsahuje první tabulky sinusů vypočtených od minuty k minutě pro poloměr 10,000.000. (Rhaeticus provedl pak podle toho výpočty od 10 k 10 vteřinám pro poloměr 10,,000.000,000.000; práci tu vydal po jeho smrti Otho pod názvem: »Opus palatinum de triangulis« Neostadii, 1596 in fol.). Hlavní obsah tohoto dílka připojil K. dílu svému na konci knihy první jako průpravu pro čtenáře, při čemž tabulky byly znova upraveny a neodvisle od Regiomontanových počítány, jak Rhaeticus výslovně podotýká. Konečně povolil K. prosbám přátel a svěřil rukopis nesmrtelného díla svého biskupu chlumskému Tiedemannu Giesovi, aby se postaral o jeho vytištění. Ten poslal rukopis Rhaeticovi do Norimberka. Rhaeticus věda, jak se tam smýšlí o K-ovi, nahlédl, že by se tu tisk díla setkal s obtížemi. Luther ve svých řečech stolních nazval K-a bláznem (D. Martin Luthers Tischreden oder Colloquia, vydali a vysvětlili K. E. Förstemann a H. E. Bindseil, Berlín, 1848) a měl soustavu jeho za odporující Písmu. Professoři vitemberští byli stejného mínění, zvláště Melanchthon viděl v tom novotářství, odvážlivost a odpor s Písmem sv., uváděje několik míst bible (Žal. 9, 5—7; 104, 5; Kaz. 1, 4, 5; Jos. 10, 12—14; 4 Kr. 20, 9), jichž třeba se držeti.

Také K-a nebyly asi tyto obtíže tajny, jak vysvítá z věnování papeži Pavlu III., kde praví: »Vyskytnou-li se snad darmotlachové, kteří mathematických věcí neznalí jsouce přece o nich soud si osobují a pro některé místo Písma neprávě k záměru svému zkroucené se odváží tuto mou soustavu haněti a pronásledovati, jich nic nedbám, tak že celý jejich soud jakožto zaslepený odmítám.« Tím se stalo, že nedošlo k tisku díla ve Vitemberku, ano že i Rhaeticovi se život a učení tamže znechutilo. Naproti tomu kvetlo tehdá utěšeně umění knihtiskařské v Norimberce, mimo to měl tam Rhaeticus spolehlivé a způsobilé dohlížitele na tisk, Jana Schonera a Ondřeje Osiandra. A tak přinesl tedy rukopis do Norimberka; vyšlo epochální dílo K-ovo De revolutionibus orbium caelestium libri VI. 1543 (O obězích těl nebeských kn. VI.). Jako heslo přidána je průpověď školy platonické Ἀγεωμέτρητος οὐδεὶς (místo μηδεὶς) εἰσίτω. Osiander z úzkostlivosti před Melanchthonem a Lutherem potlačil pravou předmluvu K-ovu a přidal místo ní svou »Ad lectorem de hypothesibus hujus operis«, ve které označil učení K-ovo jako domněnku, jež může, ale nemusí ve skutečnosti platiti. K. leže na smrtelné posteli nemohl se proti tomu arci ohraditi.

A bylo také na čase; r. 1542 ochuravěl K. těžce, chrlení krve a z toho ochromení pravé strany těla podlomily tělo i ducha muže jindy tak zdravého a čilého tou měrou, že se přátelé obávali nejhoršího přes všechnu péči. Přece žil ještě několik měsíců. A když první výtisk jeho nesmrtelného díla do Frauenburku došel, mohl umírající 70letý stařec klesající pravici ještě na ně položiti, jakoby mu jaksi žehnal. Několik hodin potom vydechl šlechetnou, velikou duši 24. kv. 1543. Tělo jeho pochováno bylo v dómu frauenburském po pravé straně hlavního oltáře. Biskup Martin Kromer dal ozdobiti nepatrný hrob r. 1581 mramorovou deskou s tímto nápisem:

D. O. M.
R. D. Nicolao Copernico
Tornensi,
artium et medicinae
Doctori
Canonico Warmiensi
Praestanti astronomiae
Instauratori:
Martinus Cromerus
Episcopus Warmiensis
Honoris et ad posteritatem
Memoriae causa posuit
MDLXXXI.

K tomuto skromnému pomníku připojil dr. Melchior Pyrnesius († 1589), městský fysik toruňský, svému spoluobčanu jiný. Je to obraz asi 2 m vysoký, malovaný na dřevě, jenž postaven byl v toruňském kostele sv. Jana. Představuje K-a jako kanovníka klečícího s rukama sepjatýma před křížem. Pod křížem leží lebka, v pozadí na stojanu je armillární sféra a kružidlo. Pod tím je napsána zamilovaná modlitbička K-ova:

Non parem Paulo gratiam requiro,
Veniam Petri neque posco: sed quam
In Crucis ligno dederas latroni
Sedulus oro.

Úmrtní rok K-ův zachoval se v tomto chronostichu: eX hoC eXCessIt trIstI CopernICVs aeVo IngenIo astrorVM et CognItIone potens.

Zdá se, že r. 1735 byla deska biskupa Kromera v dómu frauenburském nahrazena pomníkem důstojnějším. Talé v toruňském kostele sv. Anny dal polský kníže Alexandr Jablonowski r. 1766 postaviti K-ovi pomník. R. 1807 zhotovil Schadow poprsí K-ovo, jež bavorský král Ludvík vřadil mezi německé výtečníky ve Walhalle. R. 1809 chtěli postaviti pomník v Toruni, ale pro nepříznivou dobu nedošlo k tomu, položen jen základní kámen. R. 1823 dal postaviti kancléř Dubiecki v Krakově pomník s latinským nápisem, jehož příkladu následoval kanovník krak. Šeb. Sierakowski zřídiv pomník v kostele sv. Anny. První velkolepý pomník, bronzová socha od slavného Thorwaldsena modelovaná, postaven r. 1830 ve Varšavě. Představuje K-a v oděvu kněžském sedícího, jak v levici drží planetarium a pravicí ukazuje. Na podstavci je nápis: Nicolao Copernico grata patria (* 1473 — † 1543). Pomník měl vlastně postaven býti v Toruni, ale poněvadž toto město připadlo Prusku, byla proň zvolena Varšava. Současně ražen byl v Paříži pamětní peníz; na jedné straně vyobrazen je pomník varšavský, na druhé straně oslavuje se K. jako polský občan. Menší peníz, asi jako rakouský zlatník veliký, má na přední straně hlavu K-ovu se strany s dlouhými vlasy. Také Bedřich II. zamýšlel postaviti K-ovi pomník v některém městě varmínském, jak vysvitá z dopisu Voltairovi. Teprve po 80 letech došlo k tomu (1853), ale v rodišti K-ově Toruni. Stoje drží i tu v levici armillu a významně pozdvihuje pravici. Pod sochou od Tiecka je nápis: Nicolaus Copernicus, Thuronensis, terrae motor, solis coelique stator. (M. K., jenž zemi v pohyb uvedl, slunce a nebe zastavil.) Poprsí K-ovo od Brodzkého nachází se v museu polském v Poznani.

K. líčí se jako hezký, silný muž, tahů ušlechtilých, jenž prozrazoval dobrotu srdce a hluboké myšlénky. Na jasném čele odrážel se klid velikého jeho ducha; živé oko jeho prozrazovalo badatele. Vlasy splývaly mu dle tehdejšího zvyku na ramena. Podobiznu jeho pocházející z r. 1508, dle starších souhlasných zpráv dosti věrnou, se snímkem vlastního podpisu viz v »Čas. pro pěst. math. a fys.« II. roč., t. báseň, kterou opěvá Nicodemus Frischlinus výraz obličeje jeho. Jinou podobiznu dle starého obrazu má Gruss ve spise »Z říše hvězd«.

Povahu K-ovu poznati lze předně ze spisů jeho vlastních, pak z listů, které zaslal Rhaeticus svým přátelům, a z jiných ještě listin. Všude setkáváme se s jeho hlubokou nábožností, tu i tam nalézáme ve spisech jeho, že podniknouti chce řešení nějaké obtížné otázky »s pomocí Boží, bez níž nic nemůžeme«. Při svém skvělém nadání byl v pravdě skromný a pokorný. Touto skromností vyniká především věnování a předmluva ke spisu jeho; dále jeví tuto vlastnost i jednotlivé oddíly celého spisu. Jeho cit pro spravedlnost ukázal se hlavně při rozličných sporech kapituly s Německými rytíři. Že byl snášelivým ve věcech náboženských, je patrno z toho, že jednak radil Tiedemannovi Giesemu jako katolík, aby spis proti Lutherovi uveřejnil, ale jinak zase přátelsky obcoval s Lutherovým stoupencem Rhaeticem, poněvadž tu nešlo o věci náboženské. Praví o něm životopisec Westphal, že se mu nejednalo o to, aby vedl spory o nauku křesťanskou, nýbrž aby podle ní žil. Že byl dobromyslným, to jde z výroku, který pronesl, když byl veřejně na posměch luze vydán ve zvláštní komédii na něho složené; aniž se nad tím horšil pravil: »Nikdy nesnažil jsem se zalíbiti se lidu; neb co já vím, neschvaluje lid; co schvaluje lid, já nevím.« Lidumilnost jevil podporováním chudých a bezplatným léčením. Že umění jeho lékařské bylo vyhlášeno, o tom svědčí list vévody Albrechta Pruského r. 1541. O jeho všestranné vzdělanosti, hluboké učenosti a skvělém nadání svědčí výroky přátel jeho, zejména Giese a Rhaetika, pak výroky vynikajících učenců i protivníků jeho učení, jako Gassara, Clavia, Tychona. Tycho nazývá K-a vědeckou veličinou, jaké jen za několik století se objevují, a byl šťastným, že zdědil po něm nástroj parallaktický. A když i mužové jako Kepler a Newton s chloubou nazývají se K-ovými žáky, nelze věru k takové poctě nic více přičiniti. Z předmluvy k velikému dílu, která jest pravým arcidílem spisovatelským a věnována papeži Pavlu III., vane čisté sebevědomí, klidná, statečná mysl, jakož i náhled a odvaha jeho jako učence. Proto právem o něm řekl Kepler: »Muž byl vloh největších a co v té věci velice váží, duchem svobodný.« (Úvod ku Tabulae Rudolphinae.)

Důstojnými pomníky K-ovými jsou též různá vydání děl velikého hvězdáře a sbírky listin, v nichž vše je sneseno, co se k němu táhne. Již r. 1566 opatřil Rhaeticus v Basileji druhé vydání spisu »De revolutionibus«. Připojena je »Narratio prima«. Třetí vydání opatřil Mikuláš Müller, prof. lékařství a math. na universitě v Groninkách; vyšlo 1617 v Amsterdamě. Vzácné jsou četné poznámky v něm obsažené. Čtvrté vydání pořízeno bylo obětavostí polské básnířky, paní Niny Luszczewské, jež cenu sobě přiřknutou obrátila k uctění památky velkého hvězdáře. Ředitel varšavské hvězdárny Jan Baranowski opatřil 1854 vydání lat. textu a připojeného překladu polského. Předchází lat. životopis »Vita Nicolai Copernici« od Juliána Bartoszewicze. Připojeny jsou podobizna, pamětní peníze, pomníky a několik snímků rukopisu. Dále přidány jsou všechny do r. 1854 známé spisy K-ovy a ponejprv otištěna původní předmluva jeho ke hlavnímu dílu. Ještě spolehlivější je vydání 5., jež opatřil toruňský spolek »Copernicus« pro vědy a umění na oslavu 400. památky narození K-a r. 1873; k vydání tomu povolil císař Vilém I. 6000 marek a dozor měl při něm Maxmilián Curtze. Text porovnán byl co nejpečlivěji s vydáními dřívějšími jakož i s rukopisem K-ovým v Praze v knihovně hraběte Nostice na Malé Straně chovaným. I místa K-em přetržená neb opravená jsou připojena v poznámkách. Tisk opatřili Breitkopf a Hartel v Lipsku. Německý překlad od Menzzera vyšel od téhož spolku r. 1879 v Toruni. Rukopis K-ův ponechal si Rhaeticus, po jeho smrti stal se jeho majetníkem Valentin Otho, pak Jakub Christmann, po něm Amos Komenský a konečně svobodný pán Otto z Nostitzů, tak že posloupnost majitelů jeho je od K-a až po naše dny vykázána. Viz o rukopise tom článek dra J. Durdíka ve »Světozoru« 1873 a ve sbírce »O pokroku přírodních věd« (Praha, 1874), kde je též snímek rukopisu a to místa, kde K. soustavu svou vykládá a první nástin její kreslí.

Krátký nástin životopisný od žáka jeho Rhaetica ještě za živobytí učitele napsaný se ztratil. Nejstarší knihu o K-ovi jednající napsal Šimon Starowolski »Scriptorum Polonicorum hecatontas centum illustrium Poloniae scriptorum seu Elogia ev vitae« (Francof. 1625 et Venet. 1627); v něm jedná se o K-ovi sotva na dvou stránkách. Teprve po stu letech napsal Gassendi první obšírný životopis »Nic. Cop., astronomi illustris, vita« (Parisiis et Hagae, 1654, s nejstarší podobiznou od K-a samého malovanou). Životopis ten spočívá na zprávách tištěných a z něho čerpali starší i novější. Teprve v posledních 10letích poskytla badání archivální jistější podklad. Na takovém badání zakládá se obšírný životopis, jejž podal Leopold Prowe (Berlín, 1883—84, 2. sv. obsahuje listiny), a krátký od téhož spisovatele »Festrede zur 4. Saecularfeier des Geburtstages von C.« (t., 1872); dále zasluhuje zmínky sborník »Spicilegium Copernicanum« od varmínského kanovníka dra Frant. Hiplera, pak téhož »Festschrift des Histor. Vereines für Ermland zum 400. Geburtstage des ermländischen Domherrn N. C.« (Braunsberg, 1873). Je to sbírka všech památek písemných od K-a nebo k němu se táhnoucích. První čásť obsahuje text neznámého spisu z podnětu K-ova vydaného od Tiedemanna Giese »Antilogikon flosculorum Lutheranorum«, pak všechny spisy a listy K-ovy kromě hlavního jeho díla, pak chvalořeč na Prusko (Encomium Borussiae) od Rhaetica a téhož Narratio prima atd. a konečně anekdoty, jež charakterisují přátele a známé K-ovy, většinou z varmínských archivů a knihoven. Nejnovější a mnohé nesprávnosti opravující životopis a kulturní obraz podal Adolf Müller S. J. pod názvem »N. C., der Altmeister der neueren Astronomie« (Freiburg Br., 1898). — V naší literatuře máme obšírný a vzletně psaný životopis na oslavu 400leté památky narození K-ova od dra F. J. Studničky (»Čas pro pěst. mathem. a fysiky« II. roč.), a od téhož ve sbírce »Bohatýrové ducha« (Praha, 1898), pak od dra J. Durdíka ve sbírce »O pokroku přírod. věd« (Praha, 1874, též »Čas. Čes. Musea« 1871, »Osvěta« 1872, 1873, »O velikém hvězdáři K-ovi«, J. Otto, »Osvěta Lidu«, sv. 7.) Fr. Karliňski napsal polsky: »Żywot K-a«, Flammarion »Vie de Copernic« (Paříž, 1872), Lichtenberg »Nic. Cop.«. VRý.