Ottův slovník naučný/Konkurs

Ottův slovník naučný
Konkurrenty	Konkurs	Konkursní

Údaje o textu
Titulek:	Konkurs
Autor:	Ferdinand Pantůček, Josef Tumpach
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. s. 712–717. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Konkurz

Konkurs (lat. concursus, sběh). Slovo to má rozličné významy. Nejčastěji rozumí se jím soutěž při vypsání nějakého úřadu, nějaké dodávky nebo nějaké odměny (říká se, že vypsán jest k. na obsazení místa, na dodávku, na literární, uměleckou nebo jinou cenu). V právu jest slovo k. synonymem terminů úpadek, krida, falliment a j.

K., krida, úpadek, záleží v tom, že jmění dlužníka v nedostatku platebních prostředků se nalézajícího (insolventního) se věřitelstvem pod auktoritou soudu zpeněží a výtěžek mezi věřitele rozdělí. K. předpokládá, jak již ze slova concursus (rozumí se concursus creditorum, sběh věřitelstva) patrno, více věřitelů. Je-li věřitel jen jediný, k. se nevyhlásí nebo uvalený zase zruší.

Účelem k-u jest: 1. zjistiti a zpeněžiti veškeré jmění úpadcovo (kridatářovo, konkursantovo), jež tvoří t. zv. podstatu konkursní, 2. zjistiti všechny pohledávky, které mají z tohoto jmění býti zaplaceny, a 3. rozděliti výtěžek zpeněžené podstaty konkursní mezi věřitele.

Konkursní řízení, jak upraveno jest konkursním řádem ze dne 25. pros. 1868 č. 1. ř. z. z r. 1869, rozeznává: I. k. obecný, uvalený na jmění osoby fysické nebo právnické v obchodním rejstříku nezapsané, a II. k. kupecký, vyhlášený na jmění protokolovaného kupce nebo registrované společnosti obchodní.

Ad I. 1. Zahájení k-u. K. obecný může býti uvalen sborovým soudem (krajským, zemským) bydliště dlužníkova na jmění jeho jen k žádosti a to: a) buď dlužníkově nebo b) věřitelově. Ad a). Žádá-li sám dlužník nebo, jde-li o předluženou pozůstalost, dědic nebo její kurátor, k zastupování pozůstalosti této oprávněný, vyhoví soud ihned, aniž by nějakého předchozího šetření zaváděl. Ad b). Žádá-li věřitel, jest třeba již vyšetřiti podmínky žádaného k-u následovně: α) Prokazuje-li věřitel, jehož pohledávka jest listinou věrohodnou zjištěna, že dlužník více exekucemi jest stíhán, ustanoví soud k příslušné žádosti rok, k němuž dlužníka předvolá s příkazem, aby až do roku tohoto věřitelům na něho doléhajícím dal jistotu, nebo při roku předlože seznam svého jmění prokázal možnost své věřitele úplně uspokojiti, ježto by jinak o žádosti za k. bylo rozhodnuto (§ 63. konkursního řádu). Podá-li dlužník při roku tento průkaz, nebo poskytne-li věřitelům dostatečnou jistotu, zamítne soud žádost onu. Pakli se však k roku nedostaví nebo průkaz zmíněný nepodá, vyhlásí soud ihned k. žádaný. β) Má-li věřitel pohledávku na nějakém titulu exekučním spočívající nebo i jen hodnověrně vykázanou a skrývá-li se dlužník, patrně jen proto, aby placení se vyhnul, odkladem však k-u věřitelům újma hrozí, ustanoví soud k žádosti věřitele uvalení k-u se domáhajícího pro dlužníka kurátora, jehož při roku vyslechne, načež o žádosti rozhoduje. V žádném případě nemá soud žádosti za k. vyhověti, nemá-li dlužník ani tolik jmění, aby z něho útraty konkursního řízení mohly býti uhrazeny. Výjimka ze zásady této jest dopuštěna, osvědčí-li věřitel, že jest tu nějaký nárok odpůrčí, jehož provedením dostatečné jmění v konkursní podstatu spadne. (Soud však může v tomto případě uložiti žadateli, aby složil zálohu za útraty k-u.)

Uvalení k-u vyhlásiti jest ediktem na desku soudní přibitým a v novinách úředních třikráte uveřejněným, jímž se vyzývají všichni věřitelé, aby své pohledávky do určité doby přihlásili. V ediktu tom určí se stání t. zv. likvidační, ustanovuje se prozatímná správa podstaty a provedení k-u svěřuje se jednomu členu soudu, resp. u k-ů venkovských některému samosoudci soudu okresního jako t. zv. konkursnímu kommissaři.

O vyhlášení k-u dá se věděti i finanční prokuratuře, úřadu obecnímu, poště a telegr. úřadu, a má-li kridatář nemovitý statek, zařídí se příslušné, aby vyhlášený k. byl v knihách pozemkových poznamenán. O uvalení k-u, jakož i byla-li žádost za k. odmítnuta pro nedostatek jmění nebo že jest tu jen jeden věřitel, dá se oznámení státnímu zastupitelstvu, aby zavedlo trestní stíhání.

Účinky vyhlášení k-u jeví se jak v majetkovém ohledu, tak i v osobních poměrech konkursanta. Co do směru prvého ztrácí uvalením k-u kridatář správu svého jmění podstatu konkursní tvořícího, tak že každý disposiční úkon o jmění tomto od něho předsevzatý jest neplatný. Po dobu trvání konkursního řízení nemůže kridatář v příčině věcí a práv v podstatu konkursní spadajících ani žalovati ani žalován býti a ve spory před k-em ohledně těchto objektů zahájené, pokud se vůbec vyhlášením k-u nepřerušují (tak všecky spory proti kridatáři o zaplacení pohledávky, první instancí dosud nerozhodnuté), musí z pravidla na místo kridatáře správa podstaty vstoupiti.

Vyhlášením k-u přetrhuje se promlčení pohledávek proti kridatáři, vylučuje se možnost exekuce pro jeho dluhy na věci v konkursní podstatu patřící, zanikají všecka provisorní opatření k věcem těmto vydobytá; práva retenční před k-em zjednaná proměňují se v práva zástavní. Všecky pohledávky věřitelů konkursních stávají se dnem uvalení k-u splatnými a lze jich tudíž netoliko ku kompensaci použiti, nýbrž možno od tohoto dne i z neúročných pohledávek žádati zákonné úroky.

Byla-li před prohlášením k-u uzavřena kridatářem nějaká obojstranná smlouva, avšak dosud ze žádné strany nesplněna, může správa podstaty se prohlásiti, chce-li v smlouvu onu vstoupiti a ji úplně splniti a splnění plné od druhé strany žádati, či nikoli. Splnila-li pouze strana druhá, může toliko pohledávku svoji ze smlouvy ke k-u přihlásiti. Splnil-li úplně konkursant, přísluší plný nárok na vzájemné plnění podstatě konkursní. Ve smlouvy nájemní nebo pachtovní vstupuje správa podstaty vždycky, může však, byl-li konkursant nájemníkem ci pachtýřem, je hned vypověděti. Právní jednání na ujmu věřitelů kridatářem předsevzatá mohou za určitých podmínek býti vzata v odpor (zákon odpůrčí ze dne 16. bř. 1884 č. 36. ř. z.).

V osobním ohledu objevuje se účinek k-u v tom, že kridatář, je-li v podezření útěku, může býti do vazby vzat a že, pokud řízení konkursní trvá, jest vyloučen z četných práv veřejných, zejména z práva volebního do veřejných sborů.

2. Konkursní podstata, její správa a realisace. Podstatu konkursní tvoří všecko jmění movité, ať kdekoli ležící, a nemovitosti nalézající se v obvodu zemí, pro které konkursní řád má platnost, pokud jmění to kridatáři v den vyhlášení k-u náleželo nebo jemu během řízení konkursního, ať v cestě dědické, ať jinak připadlo. Vyloučeny jsou však z toho předměty, jež dle platných předpisů exekuci podrobeny býti nemohou. Z peněz pílí svojí během k-u nabytých má kridatář si podržeti, co k výživě své a své rodiny potřebuje.

K zjištění podstaty konkursní nařídí soud ihned s vyhláškou k-u zapečetění jmění a inventuru. Inventura má býti předsevzata zřízencem soudu jako soudním kommissařem dle týchž pravidel, jako inventura pozůstalosti. (Viz Inventář.) Útraty zapečetění a inventury tíží podstatu. K vyšetření konk. jmění slouží i vyjevovací (manifestační) přísaha, kterou k žádosti každého z věřitelů kridatář po stání likvidačním má vykonati. Správu konkursního jmění obstarává správce podstaty za spolupůsobení věřitelstva pod dozorem soudu. Soud konkursní již u vyhlášení k-u jmenuje prozatímného správce podstaty i jeho náměstka, oba z pravidla z počtu advokátův, a určuje nejdéle na 14 dní rok, při kterém věřitelé, vykázavše své pohledávky, definitivního správce podstaty a jeho náměstka většinou hlasů dle výše prokázaných pohledávek počítanou navrhnouti a výbor věřitelský 3–5členný i jejich náhradníky voliti mají. (Správcem podstaty nesmí býti manžel kridatářův nebo kdo s ním do 4. stupně jest spřízněn nebo sešvakřen. Správcem ani výbory nemohou býti osoby v sídle konkursního kommissaře nebydlící). Zvoleným výborům i jejich náhradníkům, ač-li není nijaké závady, vydává dekrety konkursní kommissař, správce a jeho náměstka jmenuje na zmíněný návrh věřitelů konkursní soud. (Při stání likvidačním může většina věřitelů, počítaná dle ohlášených pohledávek, voliti nového správce, náměstka jeho i věřitelský výbor. Příbuzenství nebo švakrovství nyní již nevadí.) Správce podstaty pokládá se po zákonu za zmocněnce věřitelů, jsa oprávněn ke všem úkonům, jež správa konkursního jmění s sebou přináší. Je-li zaneprázdněn, zastupuje jej jeho náměstek.

Výbor věřitelský stojí mu po ruce jako orgán, na který se ve všech důležitějších věcech správy má obraceti.

Pro určitá odvětví správy, zejména pro správu nemovitostí, může býti zřízen konkursnim soudem zvláštní správce, jenž má podobnou působnost jako správce podstaty vůbec, jsa zavázán tomuto na požádání příslušná vysvětlení dáti.

Co do rozsahu oprávnění správce podstaty k disposičním úkonům ohledně jmění konkursního nutno rozeznávati dobu před stáním likvidačním a dobu po tom.

Před stáním likvidačním obmezuje se správa toliko na výkony, jichž třeba, aby jmění konkursní bylo zachováno, zejména aby zjištěno a náležitě uloženo bylo. Pouze jestli další vedení závodu kridatářova nebo nezbytná potřeba či hrozící nebezpečí škody toho vyžaduje, mohou movitosti a za zvláštních okolností i reality býti prodány. Před stáním likvidačním vykonává nad správou dozor konkursní kommissař a konkursní soud, jimž přísluší rozhodovati o tom, zdali jisté důležitější akty v zákoně přesně vypočtené předsevzaty býti mohou.

Po stání likvidačním má jmění konkursní co nejrychleji býti zpeněženo a mezi věřitele rozděleno. Způsob, jakým se realisace jmění státi má, jest ponechán volné, hospodářské úvaze správy podstaty a věřitelstva. Pokud možno, má býti volena cesta exekuční dražby.

Pohledávky, kterých nelze rychle vydobyti nebo jichž vymáhání by bylo s nepoměrnými útratami spojeno, mají býti až po zpeněžení ostatního jmění dle usnesení věřitelů dosud nezaplacených buď vymáhány, buď ve dražbě, a neodporuje-li tomu kridatář, třeba i z volné ruky prodány.

Po stání likvidačním jest rozhodování o všech důležitějších úkonech správy vloženo v ruce věřitelstva, t. j. výboru věřitelského a valné hromady věřitelstva, čímž pomíjí v tomto směru dřívější působnost konkursního kommissaře a konk. soudu. Věřitelstvo, jež se usnáší z pravidla většinou počítanou dle výše pohledávek, může dáti správci podstaty příslušnou instrukci, již tento zachovati jest povinen.

Správci náleží vydávati z úřadu svého ročně, jakož i při odstoupení svém účet. Účet tento předkládá se konkursním kommissařem výboru věřitelskému a ustanoví se vyhláškou stání, při němž věřitelé mohou v účet nahlédnouti a své poznámky k němu činiti. Výtky proti účtu vznésti jest vyhrazeno toliko věřitelskému výboru, který použije poznámek od věřitelů podaných, pokud se týče, i novému správci. O výtkách, nelze-li jich v dobrotě odkliditi, nutno zavésti před soudem konkursním spor účetní.

O nemovitostech a výtěžku z jejich prodeje má správce, resp. zvláštní správce pro tyto nemovitosti zřízený vydávati účet soudu reálnímu, který po výslechu věřitelů zástavních jej zašle soudu konkursnímu, aby tento řízení shora vylíčené předsevzal.

Za práci svoji může správce podstaty, náměstek jeho, jakož i zvláštní správce (nikoli však výbor věřitelský) žádati odměnu. Za tím cílem podává svůj účet palmární, o jehož upravení se po vyslechnutí výboru věřitelského valná hromada věřitelů pod předsednictvím kommissaře konkursního usnáší.

Proti usnesení tomuto může správce podati stížnost na soud konkursní, jenž konečně účet jeho upraví.

3. Konkursní věřitelé jsou všichni, kdo mají nějaký nárok obligační proti kridatáři. Nepočítají se k nim tudíž ti, kterým toliko nějaké věcné právo k předmětům do podstaty konkursní spadajícím přísluší, zejména ti, kdo z důvodu svého vlastnictví za vydání těch předmětů žádají nebo z důvodu práva zástavního se domáhají svého uspokojení ze věcí zastavených. Práva tato mohou bez ohledu na k. žalobou u soudu podanou, který by i mimo k. byl příslušným, proti konkursní podstatě býti provedena.

Jinak se to má s věřiteli jen nárok obligační majícími. Tito nemohou žalovati správu podstaty o zaplacení svých pohledávek, nýbrž náleží jim, chtějí-li nějakého uhražení svých nároků ze jmění konkursního dojíti, ve lhůtě již ve vyhlášce k-u určené své pohledávky u soudu konkursního (při k-ech venkovských také i u okresního soudu konk. kommissaře) přihlásiti. Přihláška tato uvádí obnos pohledávky i jejího příslušenství, její důvod a končí prosbou, aby soud její pravost uznal a ji do přesně vytčené třídy zařadil. Bydlí-li věřitel mimo sídlo konk. kommissaře, má jmenovati osobu tam bydlící jako příjemce spisů. Přihlášku podati jest buď písemně, buď protokolárně. Podána-li písemně, nutno k ní připojiti její opis a opis všech příloh a jednu rubriku. Soud dodává originál přihlášky a příloh konkurs. kommissaři, opis správci podstaty a o tom na rubrice podatele vyrozumí.

Správce podstaty má se o pravosti každé z přihlášených pohledávek, zejména nahlédnutím ve spisy a knihy kridatářovy, přesvědčiti, aby se mohl o ní při likvidačním stání určitě prohlásiti.

Po uplynutí lhůty k přihláškám zřídí správce tabelu, ve které sestaví všechny přihlášené pohledávky dle žádaných tříd a v každé třídě dle pořadí podaných přihlášek. Před stáním likvidačním dodá tuto tabelu konk. kommissaři k přehlédnutí.

Při stání likvidačním konk. kommissařem řízeném vyjadřuje se správce o pravosti a žádané třídě každé pohledávky přihlášené, kteréž vyjádření se nejen protokolárně zjišťuje, nýbrž i v tabele poznamenává.

Přítomní věřitelé, jejichž pohledávky byly za likvidní uznány nebo kridatářem do seznamu dluhů zapsány, mohou také popírati pravost pohledávek k téže nebo vyšší třídě přihlášených. Byly-li nějaké pohledávky teprve po hlavním likvidačním stání ohlášeny, nutno k zjištění jich pravosti naříditi dodatečné stání likvidační, ku kterému se správce podstaty i všichni věřitelé obešlou. Útraty tohoto stání nese věřitel, jenž se svojí přihláškou se opozdil.

Byla-li některá z přihlášených pohledávek popřena, musí věřitel, chce-li vůbec při rozdělení jmění participovati, její pravost ve zvláštním sporu (t. zv. likvidačním) prokázati. Spor tento veden jest vždy u konkursního soudu proti všem, kdož přihlášenou pohledávku popřeli. Byl-li o této pohledávce již před uvalením k-u zahájen spor, který k-em byl přerušen, nutno v něm u konkursního soudu po popření pokračovati. Ve sporech likvidačních jest vůbec vyloučeno řízení směnečné a mandátní.

Byla-li pravost pohledávky při likvidačním stání uznána a popřena-li toliko třída pro pohledávku tuto žádaná, jest věřitel nucen, nechce-li se spokojiti třídou nižší, dokázati ve sporu (t. zv. lokačním), že jeho pohledávce žádaná vyšší třída přísluší.

4. Ukončení k-u. Rozdělení konkursního jmění.

Po zákonu může býti k. ukončen:

a) odbytím k-u, objeví-li se dodatečně, že není tu podmínek konkursního řízení, zejména že jest tu jen jediný věřitel nebo že není dostatečného jmění, aby mohly býti z něho uhrazeny útraty konk. řízení;

b) zrušením v základě souhlasu všech věřitelů docíleného po stání likvidačním;

c) narovnáním (akkordem) ode všech věřitelů přijatým. Odpor jednotlivců lze toliko úplným zaplacením překonati. Bylo-li narovnání soudně stvrzeno, může tvořiti základ exekuce.

Není-lí tu žádný z těchto případů, ukončí se k. d) rozdělením jmění mezi jednotlivé konkursní věřitele. Rozdělení tomuto podléhá jen čisté jmění konkursní. Vyloučeny jsou tudíž předměty, jež z podstaty konkursní osobám třetím z důvodu jejich vlastnictví vydány býti musí. Věci zástavním právem stížené tvoří massu zvláštní, z nichž do podstaty konkursní jen tolik spadne, co po zaplacení zástavních věřitelů pro kridatáře vybývá.

Ze jmění konkursního mají, jakmile toho stav podstaty dopouští, býti ihned zapraveny útraty a dluhy podstaty. K prvým patří všecky útraty soudní s řízením konkursním spojené, jakož i útraty a náklady, jichž hospodářská správa podstaty a realisování konkursního jmění s sebou přináší. Dluhy podstaty tvoří závazky správou konkursní převzaté. Útraty a dluhy podstaty nutno zapraviti plným obnosem. Nestačí-lí k tomu jmění konk., předcházejí útraty dluhům podstaty. Nestačí-li massa ani k plnému zaplacení konkursních útrat, jest tyto uhraditi poměrně. (Zaplacené netřeba však vraceti.)

Mezi konkursní věřitele rozděleno má býti jmění, které po zapravení těchto obnosů zbývá. Rozdělení toto děje se dle pěti tříd, ve které všichni věřitelé jsou zařaděni.

První třídu tvoří: a) útraty pohřební kridatáře a to, zemřel-li před k-em, v obnosu jeho a stavu jmění přiměřeném, zemřel-li po uvalení k-u, nezbytně nutné; b) mzda osob trvale v domácnosti, hospodářství nebo v závodě konkursanta zaměstnaných za poslední rok; c) pohledávky lékařů, ošetřovatelů nemocných i lékárníků, vzešlé během posledního roku nemocemi kridatáře nebo osob domácích, o jichž výživu kridatář se starati jest povinen; d) daně, cla i veřejné dávky, nejvíce tříleté, pokud nejsou zapraveny z věcí dle zákona pro tyto pohledávky zavazených.

Druhou třídu tvoří pohledávky nezletilců nebo opatrovanců, z nepořádné správy jejich jmění povstalé, a pohledávky státu, z poměru služebního proti úředníkům vzešlé.

V třetí třídu patří všecky pohledávky, které do jiné třídy nespadají, i úroky z nich, nejsou-li starší než 3 roky. Ve třídu tuto patří zejména i nárok ženy na vrácení věna, o jehož vyplacení lze vésti jen důkaz notářským spisem, který – ač-li nebylo manželství později uzavřeno – nejméně rok před k-em zřízen býti musí.

Do čtvrté třídy náležejí úroky i periodické dávky starší než 3leté.

V pátou třídu jsou počítány: a) pohledávky z daru a b) pokuty pro trestní činy uložené.

Každá následující třída přichází na řadu teprve tehdy, když předcházející jest plně zaplacena. V třídě prvé mají pohledávky ad a), b) a c) přednost před veřejnými dávkami ad d), v třídě V. předcházejí dary (ad a) před pokutami. Nestačí-li fond k rozdělení dospívající k plnému zaplacení všech pohledávek téže třídy a téže přednosti, rozvrhne se na všecky poměrně.

Co do způsobu, jakým se rozdělení má provésti, platí následující: K rozvrhu přistoupiti se má po likvidačním stání ihned, jakmile realisací předmětů konkursních přiměřený obnos byl zjednán. Dostačuje-li obnos tento, aby útraty a dluhy podstaty plně uhrazeny byly a aby věřitelé třídy prvé a druhé mohli z něho býti docela uspokojeni a po případě i příslušné procento na pohledávky věřitelů třídy třetí dáno, může správce, jestli tak výbor věřitelský navrhuje a konkursní kommissař s tím souhlasí, ihned útraty i dluhy podstaty, jakož i věřitele I. a II. třídy i příslušné procento pohledávek věřitelů třetí třídy zapraviti, obnos na sporné pohledávky vypadající složiti však soudu.

Není-li podmínek rozdělování tohoto způsobu, zejména není-li tu souhlasu výboru věřitelského nebo konk. kommissaře, lze rozdělovati konkursní jmění jen na základě tak zv. rozvrhovacího návrhu. Návrh tento vykazuje obnos po zaplacení útrat a dluhů podstaty k rozdělení mezi věřitele přicházející, jakož i obnos všech pohledávek přihlášených a jejich příslušenství (útraty a úroky) incl. pohledávky popřené, ohledně kterých byl již spor likvidační nebo lokační zahájen, a vypočítává kvotu, která na každou pohledávku tuto vypadá.

Rozvrhovací návrh podepsaný správcem podstaty i výborem věřitelským dodává se ve dvém konk. kommissaři, jenž eventuelně opravy nařídě jeden stejnopis správci vrátí a věřitelům věděti dá, že návrh onen byl předložen a že jim lze v něj u soudu neb u správce nahlédnouti a proti němu své poznámky ústně nebo písemně do určité lhůty (nejdéle 14denní) u konk. kommissaře podati. Současně ustanoví stání na osmý den po uplynutí této lhůty, při kterém se má o podaných poznámkách projednávati. Při stání tomto hledí konk. kommissař, naskytne-li se nějaký rozpor, docíliti narovnání, nezdaří-li se mu to, předkládá protokol o prohlášení se stran konk. soudu k rozhodnutí.

Když byly námitky proti navrženému rozvrhu platně odstraněny nebo nebylo-li vůbec žádných podáno, vyrozumí se o tom správce podstaty, který ihned dle stvrzeného tohoto rozvrhu věřitele uspokojuje, obnosy na popřené pohledávky vypadající skládaje k soudu.

Tímto způsobem provede se každé pozdější rozdělování, k němuž přistoupiti jest, jakmile další realisací konkursního jmění nových obnosů se získá.

Byla-li celá podstata konkursní zpeněžena, účty palmární správce podstaty a jeho náměstka upraveny, všecky likvidační spory rozhodnuty, přistoupí se k poslednímu rozdělování, jež se provede dle konečného návrhu rozvrhovacího zřízeného a schváleného dle pravidel shora uvedených.

Při všech těchto rozvrzích berou se dávky výminečné v zřetel jako bezvýminečné a obnos na ně vypadající se ukládá k soudu.

Pro dávky se opakující třeba vypočísti úhradní kapitál, který na rozdělení participuje. Úroky z obnosu na něho připadlého tvoří rentu, která se oprávněnému vyplácí. Uvolní-li se buď splněním výminky nebo smrtí oprávněného ony obnosy, které na pohledávky výminečné nebo dávky se opakující byly poukázány, rozdělí se mezi věřitele dosud neuspokojené na řadě jsoucí dle pravidel povšechných.

Vyplacení obnosů věřitelům připadlých má správce podstaty konk. kommissaři vykázati. Tento předloží konk. soudu spisy, jenž zkoumá, bylo-li všecko jmění řádně realisováno a rozděleno, a neshledá-li závady, k. za ukončený prohlásí a všecky funkcionáře úřadu sprostí. Ukončením k-u nabývá kridatář opět disposice nad svým jměním a vstupuje znova v práva, která po dobu trvání k-u byla suspendována.

II. O k-u kupeckém se mluví, je-li kridatářem protokolovaný obchodník nebo jeho pozůstalost nebo obchodní společnost, třebas již v likvidaci se nalézající. Pro k. tento, který vede vždy obchodní soud, resp. obchodní senát krajských (zemských) soudů, platí pravidla k-u obecného, však s následujícími odchylkami:

K. tento má se vyhlásiti netoliko k příslušné žádosti, nýbrž i z povinnosti úřední, jakmile soud se dozví, že obchodník platy zastavil. Obyčejně má kupec sám soudu obchodnímu oznámení o tom učiniti a současně předložiti bilanci svého jmění, jejíž správnost přísahou stvrditi se nabízí. Dostačí však, bylo-li oznámení ono osobou třetí učiněno a příslušně osvědčeno. Vyhlásí-li se k. na společnost veřejnou nebo kommanditní, má se z povinnosti úřední vyhlásiti ihned k. i na jmění všech veřejných společníků, pokud se týče komplementářů.

Edikt konkursní obsahující i firmu kridatáře přibije se také na burse a vyhlášený k. se v rejstříku obchodním poznamená.

K. kupecký může býti skončen vedle způsobů pro k. obecný předepsaných také i donuceným narovnáním. Podmínky toho jsou: a) aby bylo již odbýváno likvidační stání, aby kridatář donucené narovnání navrhoval a věřitelstvo většinou hlasů, repraesentující ⅔ přítomných věřitelů a ¾ úhrnného obnosu všech pohledávek, se na tom usneslo; b) aby firma kridatářova nejméně dvě léta před k-em byla v rejstříku zapsána.

Toto narovnání se však nepřipouští, byl-li kridatář již jednou v k-u nebo nevedl-li řádně obchodní své knihy, zpěčuje-li se předložiti seznam svého jmění nebo dluhů, nebo váhá-li složiti přísahu o jeho správnosti. Rovněž nelze jednati o donuceném narovnání, je-li kridatář na útěku nebo obviněn ze zločinu podvodu nebo obžalován z přečinu kridy (zaviněného úpadku) a dosud obžaloby sproštěn nebyl.

K příslušnému návrhu ustanoví kommissař konkursní stání k jednání o navrhovaném narovnání, uveřejní je v listech veřejných a předvolá k němu kridatáře, správce, výbor věřitelský a všecky věřitele k hlasování oprávněné, t. j. ony, jichž pohledávky k plnému uspokojení vzhledem k stavu aktiv dojíti nemohou. (Je-li pohledávka sporna, rozhoduje soud, má-li věřitel právo hlasovati, po výslechu účastníků.)

Při stání má správce podati zprávu o stavu k-u a pravděpodobné výši, v jaké pohledávky uhrazeny býti mohou, načež se hlasuje. Docíleno-li potřebné většiny, sepíše se o narovnání protokol, který jest k potvrzeni konkursnimu soudu předložiti.

Co do obsahu musí narovnání věřitelům stejného druhu stejné výhody skýtati.

Konk. soud může potvrzení odepříti, nebylo-li zde podmínek k zahájení nebo uzavření narovnání, nebo byly-li podstatné formy konk. řízení porušeny, nebo jestli narovnání soudu co do obsahu předpisům zákona odporuje nebo nedovolená ustanovení obsahuje. Jinak schválí uzavřené narovnání, dodá usnesení své konk. kommissaři, jenž o tom účastníky vyrozumí. Proti potvrzení narovnání může každý, kdo hlasoval proti, při odepření jeho každý, kdo hlasoval pro, jakož i kridatář do 14 dnů podati rekurs. Bylo-li potvrzení donucenému narovnání pravoplatně odepřeno, pokračuje se v konkursním řízení dále, bylo-li potvrzení uděleno, k. se ukončí, jakmile splnění narovnání se prokáže. Význam donuceného narovnání jest, že kridatář k úplnému zapravení pohledávek věřitelů k hlasování oprávněných toliko onu kvotu má zaplatiti, na které se většina usnesla. Výhody této však nemá kridatář, dopustil-li se zločinu zlomyslného nebo přečinu zaviněného úpadku. Tu může věřitel, ač-li vůbec donunucené narovnání, které dosud úplně splněno nebylo, se neprohlásí za zrušené, nároky své provésti bez obmezení; ovšem ostatní věřitelé nesmí tím býti poškozeni.

Nehledíc k případu právě vzpomenutému, kdy narovnání se zrušuje, může býti narovnání prohlášeno za neplatné jen výrokem soudním k žalobě vyneseným. Ve sporu tomto vystupují věřitelé zrušení narovnání se domáhající proti kridatáři a věřitelům, kteří narovnání ono v platnosti zachovati hledí. Zjištění, kteří věřitelé se na tu či onu stranu ve sporu tomto přidají, děje se při zvláštním roku, který se k tomu cíli napřed ustanoví.

Bylo-li narovnání prohlášeno za neplatné nebo zrušené, vyhlásí se ihned nový k., v němž se mohou súčastniti i věřitelé, jichž pohledávky teprve po uzavření narovnání vzešly. K novému k-u ohlašují se staré pohledávky plně. Věřitelé obdrževší více, než co dle rozvrhu v novém k-u na ně připadá, nemusí vrátiti ono plus, které byli v dobré důvěře přijali. Byl-li k. kupecký ukončen donuceným narovnáním, smí kupec vésti dále obchod pod starou firmou. Ve všech ostatnich případech může provozovati i po ukončení k-u obchod jen pod vlastním jménem. Kupec, jenž byl v k. upadl, nemůže nikdy býti volen do obchodní komory nebo k jiným čestným kupeckým úřadům, nemůže míti úřad sensala nebo bursovního agenta a nesmí býti správcem podstaty. Všech těchto práv mohl by však znovu nabyti rehabilitací, kterou, vykáže-li, že pohledávky všech věřitelů plně jsou uhrazeny nebo jinak zrušeny, soud konkursní po zvláštním řízeni a šetření k cíli tomu předsevzatém povoliti může. Pčk.

K. osob duchovních jest: 1. Zkouška, jíž kandidát o uprázdněné obročí farní se ucházející podrobiti se jest povinen. Koncil Trident. stanovil totiž v sessi VII. c. 13. de ref., že všichni, kdož jakékoli beneficium obdržeti chtějí, musí dříve podrobiti se zvláštní zkoušce; avšak formu zkoušky té v podobě konkursu stanovil jen pro beneficia kurátní, kterýžto dekret tridentský později častěji byl potvrzen, jako Piem V., Klementem XI., Benediktem XIV. Dle tohoto obecného zákona církevního, je-li uprázdněno nějaké beneficium liberae collationis nebo beneficium patronátu církevního nebo obročí papeži reservované, vyzve biskup kandidáty, aby do určité lhůty žádosti své mu předložili. Tyto kompetenty, z nichž však ihned vyloučí ty, kdož ze spravedlivé příčiny jsou diffamati, předloží examinátorům synodálním (z počtu examinátorů vybere 3 a ti spolu s předsedou tvoří zkušební kommissi), kteří zkoušejí je z vědění i jiných požadavků se zřetelem jenom na to které jediné uprázdněné obročí, a z approbovaných pak biskup sám zvolí nejvhodnějšího, resp. patron církevní biskupovi jej praesentuje, při čemž kandidátům od biskupa pominutým i těm, kdož propadli, přísluší právo appellace. Jedná-li se však o uprázdněné beneficium patronátu laikálního nebo smíšeného, patron sám z kompetentů jednoho si vybéře a praesentuje biskupovi, jenž tohoto kandidáta odevzdá examinátorům synodálním ke zkoušce, a obstojí-li kandidát, beneficium mu udělí, takže to vlastně k. není, nýbrž pouhá zkouška. Dále též ne k., nýbrž jednoduchá zkouška žádá se pro beneficia, která pleno iure jsou inkorporována, a při směně beneficií. – Od tohoto práva obecného liší se naše právo partikulární, jak Pius IX. r. 1857 znovu je zachovávati dovolil. Dle něho totiž zkouška z vědění odloučena jest od zkoušky o jiných vlastnostech. Dále konkursní zkouška skládá se u nás pro všechna beneficia bez rozdílu, a zkouška ta platí pro všechna beneficia, jež během šesti let od složení zkoušky jsou uprázdněna. Zkouška z vědění koná se dvakráte do roka, na jaře a na podzim. K ní mohou se hlásiti všichni, kdo buď tři léta v duchovní správě působili nebo pět let ke zpovídání byli approbováni a jsou jinak mravů bezúhonných. Kommissi zkušební tvoří předseda a 3 examinátoři synodální. Zkouška děje se písemně i ústně jazykem latinským a jen z některých disciplin jazykem mateřským. Předmětem je skoro celé studium theologické. Po uplynutí 6 let má se zkouška opakovati, ale uděluje se dispense v tom případě, když první zkouška odbyta byla s velmi dobrým nebo aspoň dobrým prospěchem, a dispense ta platí na dalších 6 let. Ostatně bývají od k-u vůbec osvobozeni doktoři a professoři bohosloví, spisovatelé theologičtí a částečně aspoň ti, kdož zkoušky katechetské řádně byli složili. Zkouška o ostatních vlastnostech koná se vždy od případu k případu pro určité beneficium. Srv. Lingg, Gesch. des tridentinischen Pfarrconcurses (Kempten, 1880); Instructio pro perag. examine concursus (Praha, 1864).

2. K. jest kompetování či ucházení se o uprázdněné beneficium. Jakmile totiž nějaké beneficium se uprázdní, vypíše se beneficium to a klerus vyzve se veřejně, aby do 6 neděl podali si ti, kdož by o beneficium to ucházeti se chtěli, cestou vikariátní (děkanství) žádosti všemi potřebnými přílohami opatřené, kteréž dle toho, zdaž uprázdněné obročí je liberae collationis, nebo na patronátě církevním, nebo na patronátě veřejném, nebo na patronátě laikálním soukromém, nebo na patronátě císařském různě jsou adressovány. Po uplynutí lhůty konsistoř z kandidátů, pokud některého z nich důvodně nevyloučila, sestaví buď terno, nebo celou dle vhodnosti a hodnosti seřaděnou listu a pošle patronovi, aby vykonal praesentaci, resp. je-li beneficium liberae collationis, biskup sám kandidáta nejvhodnějšího vyvolí a obročí mu udělí. Tpch.