Ottův slovník naučný/Kolymsk
| Ottův slovník naučný | ||
| Kolyma | Kolymsk | Kolyván |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kolymsk |
| Autor: | Ludvík Tošner |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 609–611. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Sredněkolymsk |
|
Kolymsk: 1) Nižně-K., osada v sibiřské oblasti jakutské a okruhu kolymském na ostrově ř. Kolymy, zde přes 3 km široké, 128 km nad jejím ústím do Severního Ledového okeánu na 68° 32′ s. š., má 43 d., chrám, 211 obyvatel, kteří jsou buď Jakuti nebo pojakutštělí Rusové a živí se lovem ryb, zvěře a sbíráním jahod. Jednou do roka přijíždějí sem jakutští kupci se zbožím. V okolí města roste jen nízký modřín, olše, břízy a různé křoviny. Osada založena r. 1644 jako kozácké zimoviště.
2) Srědně-K., okružné město kolymského okruhu na 67° 10′ s. š. při střed. toku Kolymy, 560 km na j. od předešlého, má 492 ob., chrám, 53 domy a pošt. stanici. Město má jakousi důležitost obchodní, neboť v něm okolní obyvatelstvo, hlavně Tunguzové, Jakuti a Jukagirové, vyměňují od jakutských kupců a kozáků různé tovary a tabák za kože lišek, vyder, rosomáků, hranostajů, veverek a zvláště sobolů. Obyv. skládá se z okružných zřízenců, kozáků a sedláků, kteří živí se hlavně lovem ryb a zvěře, opouštějíce většinou v létě město. Okolí jest pusté a pokryté přečetnými říčkami a jezírky, v zimě panují zde nesnesitelné mrazy. Srědně-K. založen byl v pol. XVII. stol. jako tvrz pode jménem Sobačij Ostrog, brzy však změněn v okr. město.
Kolymský okruh, nejvýchodnější a nejpustší z okruhů sibiřské oblasti jakutské, jest ohraničen na s. mezi ústím ř. Alazeje a Čaunskou gubou Severním Ledovým okeánem, na sv. ř. Čaunem, na v., jv. a j. Stanovým pohořím, oddělujícím jej od oblasti přímořské, na z. pak proti okruhu verchojanskému pohořím Tomus-chajem, Alazejskými horami i ř. Alazejí a zaujímá dle nejnovějšího odhadu 760.000 km². Povrch okruhu jest v jižní, jihových., vých. a severových. jeho části hornatý. Největší výšky nacházejí se na j., kde pne se odhoří Stanového hřbetu Ochotské hory zvané, jehož průsmyky leží ve výši do 1000 m n. m,, kdežto nejvyšší jeho vrcholky jsou až 2000 m vysoké. Pohoří to táhne se od z. k v. a k sv. tvoříc rozvodí Kolymy a Ochotského moře. Na v. okruhu táhnou se Kolymské hory mezi ř. Kolymou a největším jejím přítokem Omolonem, kdežto ř. Velký a Malý Anjuj odděluje od sebe vysoké pohoří Anjujské. V jihozáp. úhlu okruhu odděluje se od pohoří Stanového větev táhnoucí se k s. jako rozvodí mezi Kolymou a Indigirkou, hory Alazejské. Pobřeží Sev. Led. okeánu tvořeno skalnatými stěnami a mysy, z nichž zvláště důležity jsou: Velký a Malý Baranovyj Kameň, mys Medvěžjij, Čukočjij a Krestovskij. Nížiny přecházející na s. v tundry prostírají se zvláště na levém břehu Kolymy, kde táhnou se téměř podél celé řeky až k Severnímu Ledovému okeánu, kdežto na pr. bř. počínají až na 69° s. š. Geologické složení okruhu jest málo známo. V pohoří Stanovém a jeho odhořích převládají břidlice prostoupené žilami křemene, křemence, chalcedonu a j. krystalinických hornin. V sev.-vých. části okruhu a zvláště v pohoří Anjujském nalézáme žuly, ruly a dioritové porfyry, ostatní plocha okruhu složena ze sedimentárních hornin útvaru devonského a jurského. Diluviální nánosy se zbytky mamutů, nosorožců a j. prostírají se na pobřeží Ledového okeánu a v údolí ř. Alazcje, Anjuja a j. Užitečnými nerosty jest okruh velmi chud. Zmínky zasluhuji jen železné rudy vyskytující se hojně na vých. skloně hor Alazejských, z nichž Jakuti primitivním způsobem dobývají železa k výrobě toporů, kos, nožů a j. Vodopisně náleží celý okruh k úvodí Sever. Led. okeánu, který zabíhá do jeho území dvěma zálivy: Kolymským a Čaunskou gubou. Hlavní řekou jest Kolyma, náležející okruhu celá se všemi svými přítoky. Z ostatních řek okruhu největší jsou: Baranicha, Čukočja, Kuropatočnaja, Čaunskaja (Čaun) a Alazeja. Jezery jest okruh velmi bohat zvláště na z. (Unarba, Sěň a j.); jezera i řeky jsou vesměs velmi rybnaté. Podnebí okruhu jest drsné a pevninské, avšak blíže k moři stává se zima mírnější následkem mořských větrů a teplého jv. větru, který zván zde „теплый вѣтеръ“ (teplý vítr) a nezřídka zvyšuje teplotu z −40 °C na 0 a výše. Průměrná roční teplota Nižně-K-a jest −12 °C, v zimě −33 °C, na jaře −13 °C, v létě +10,4 °C a na podzim −14,6 °C. Léto bývá dosti teplé a deštivé, nicméně půda jest věčně zamrzlá do hloubky 300 m. Hrozné jsou vánice sněhové, které za krutého mrazu trvají až i 2 neděle. Následkem toho jest zvířena i rostlinstvo chudé, lesy bývají nad to pustošeny požáry, orba a zahradnictví jsou vůbec nemožny.
Obyvatel jest 6664 (1889), mezi nimiž převládají Jakuti (2934) rozdělení na 10 rodů a usazení při střední a dolní Kolymě. Jukagirové žijí při dolní Kolymě a Ledovém okeáně v počtu jen 396 osob, kdežto pravými domorodci okruhu jsou Tunguzové v odhořích Stanového pohoří (264 osob) a Lamuti při moři Led. rozdělení na 5 rodů s 1005 členy. Čuvanci (140) sídlí při ř. Anjuji, na samém pak sv. Čukčové (1099). Rusové (826) žijí hlavně ve Verchně-, Srědně- a Nižně-K-u, v Anjujsku a osadě Korytově, pak v osadách jakutských. Kromě Čukčů jsou všichni obyvatelé pravoslavní, avšak domorodci přijali z pravoslaví jen některé zevnější obřady, oddáni jsouce jinak šamanismu. Zdravotní stav obyv. jest velmi špatný, neboť trpí silně zimnicemi, souchotěmi, syfilidou, skrofulosou, slepotou, malomocenstvím a j. neduhy, na které některé kmeny domorodců zcela vymírají. Vzdělání obyv. jest co nejchatrnější, neboť téměř jen ruští úředníci a duchovní umějí čísti a psáti, v celém okruhu pak jest jen jediná škola. — Hlavním pramenem výživy jest rybolov, takže špatný jeho výsledek mívá v zápětí hlad a různé nemoci. Lov ryb počíná hlavně po jarních povodních, z jara loví se jesetři, muksuni a nělmy, kdežto uprostřed léta počíná lov mořských ryb, z nichž nejdůležitější jsou sledi. Úhrnný roční výtěžek rybolovu činí do 40.000 pudů v ceně 44.000 rublů. Většina obyvatel zabývá se také lovem zvěře, který počíná koncem září, jakmile napadne první sníh; hlavně se loví lišky, soboli, veverky, polární lišky a j. zvířata kožešinu poskytující, kromě toho sobi, losi a skalní ovce. Lov zvěře úhrnem vynáší ročně 8000 r. Z ptáků loví se hlavně husy, kachny a labutě, avšak s malým výtěžkem následkem nemírného hubení těchto ptáků. Chovem dobytka zabývají se především Jakuti a Rusové, chovem sobů ostatní domorodci, i počítá se (1892) koní 1150, skotu 770, sobů 3500, tažných psů 980; vepřů a ovcí není, neboť nesnesou zdejšího drsného podnebí. Sobi a psi jsou nezbytnou pracovní silou v každém hospodářství; psy lze i k honbě vycvičiti. Jiné ještě prameny výživy jsou: sbírání jahod, hub, jedlých kořínků, léčivých bylin a chytání plaveného dříví k topení i stavěni. Závodů průmyslových v okruhu není, všech řemeslníků jest asi 20, obchod dosud z veliké části jest směnný; vyměňují se hlavně kožešiny, bobří strůj, mamutí kosti a mroží kly za obilí, čaj, cukr, tabák a různé tovary. Jediný výroční trh zv. čukotský jest v březnu v pevnůstce Anjujské s obratem kolem 30.000 r. S Jakutskem jest okruh spojen 3 cestami: přes Omjokon do Verchně-K-a, přes Verchojansk do Srědně-K-a a přes Usť-Jansk do Nižně-K-a, z okruhu pak vede cesta do země Čukčů do Anadyrska. Osad jest v okruhu 55, kromě pevninského jeho území pak k němu náležejí Medvědí ostrovy (Медвѣжьи острова) v Severním Led. okeánu. Okružné město jest Srědně-K.
Rusové pronikli v okruh kolymský s moře r. 1644, kdy kozák Míchajl Staduchin vnikl do ústí Kolymy a založil ve vzdálenosti 155 km od moře zimoviště Nižně-K. změněné záhy ve tvrz. Znenáhla pronikali Rusové vzhůru po řece, podrobili si bydlící zde domorodce a založili Sobačij Ostrog, nyní Srědně-K., a Verchně-K. Z ústí Kolymy vyplulo několik výzkumných výprav: r. 1644 Ignaťjev, r. 1647 až 1648 S. Děžněv, r. 1741 Laptěv, r. 1762 Šalaurov, r. 1820 Wrangel, Kozmin a Matjuškin a j. — Srv. Dionco, Na krajněm sěverovostokě Sibiri (Petrohrad, 1895).
3) Verchně-K., dříve tvrz, nyní osada 265 km na j. od předešlého na říčce Jasačné, 2 km nad jejím ústím do Kolymy, má jen několik domů a asi 31 ob., chrám, školu a rybní skladiště. Spojení s Jakutskem děje se přes Omjokon, jest však velmi nesnadné následkem pusté krajiny většinou hlubokým sněhem zaváté. Verchně-K. býval skladištěm pro Anadyrsk a Nižně-K. Tšr.