Kolyma, nesprávně Kovyma, rusky Колыма, velká řeka sibiřská v oblasti jakutské a okruhu kolymském, pramení se na 61° 30′ s. š. s vysokého odhoří hřbetu Stanového, obklopujícího sev.-záp, břeh moře Ochotského, a vzniká ze dvou pramenů, které spojeny tekou k sv., pak k zsz. a opět k sv. Dále řeka směřuje k s., tvoříc veliký záhyb k jv., pak obrací se k sz., po té k ssv, se značným obloukem k vjv., na to mění náhle směr svůj v záp. až záp.-sev.-západní, který zachovává do Srědně-Kolymska, odkudž plyne k sv. a s., načež vlévá se ve směru sz. do Kolymského zálivu Severního Ledového okeánu na 69° 40′ s. š. Při ústí svém rozděluje se K. ve 3 ramena delty 110 km dlouhé. Vých. rameno delty jest nejmohutnější, 57 km dl., 10 m hlub. a na konci svém 25 km šir., a nazývá se Kamenná K. (Каменная Колыма), střední rameno nazývá se Pochodské (Походскій Рукавъ), jest 25 km dl., 2 km šir. a až 5 m hlub., záp. ústí pak zvané Čukočja K. (Чукочя Колыма) má délku 65 km, šíři 4 km a hloubku do 6 m. Délka K-my obnáší 1786 km, z čehož 800 km připadá na horní tok do Verchně-Kolymska, 530 km na střední tok do Srědně-Kolymska a zbytek na dolní tok bez vlastní delty. Splavnou jest řeka od Verchně-Kolymska, hluboká přes četné mělčiny 3—4 m, v nížinách až 10 m, široká ½—1 km, místy i více, pod ústím Omolona pak dosahuje až 3 km. V horním toku svém teče K. velmi prudce mezi vysokými horami v neširokém, lesnatém údolí, když však přechází do nížin, stává se její levý břeh stále nižším a přechází v obšírnou, močálovitou rovinu s četnými jezery, naposledy pak v tundru. Pravý břeh zůstává stále hornatým, podél něho táhnou se až k samému moři mohutné hory zvané Sucharné pohoří (Сухарный Хребетъ), v němž vypínají se sopečné vrchy: Pantělejevskaja, Bělaja a Surovaja. Dolní tok řeky jest bohat ostrovy, z nichž největší má do 110 km délky a přes 20 km šířky; na něm leží osada Nižně-Kolymsk. Jiný velký ostrov jest Pochodský (dlouhý 65 km, šir. 16 km) pod ústím ř. Filipové a konečně Kamenný (Каменный островъ) v deltě K-my (dl. 80 km, šir. 25 km). Řeka zamrzá v horním toku počátkem října, v dolním koncem září a při ústí počátkem září, rozmrzá v horním toku koncem května, v Nižně-Kolymsku počátkem června, v tomto místě jest zamrzlá 268 dní v roce a při ústí svém 286 dní, v době jarního tání silně se rozvodňuje. Údolí řeky jest v horním a středním toku pokryto jehličnatým lesem, hlavně modřínovým, který přechází v dolním toku v nízké křoviny. Bohata jest K. rybami, zejména hojni jsou sterledi, líni, nělmy (Coregonus leucichthys), muksuni (Coregonus Muksun) a j., v dolním toku lososi, sledi, do ústí pak vnikají i běluhy. Hl. osady na březích řeky jsou: Verchně-, Srědně- a Nižně-Kolymsk, osadníci jsou z velké části Jakutové a Jukagirové. Úvodí zaujímá 486.426 km², do řeky ústí se 35 větších přítoků, z nichž hlavní s pravé strany: Šubina (213 km), Chapticha (425 km), Lavdan (475 km), Korkodon (475 km), Gorbunova (265 km), Omolon (1067 km), Anjuj (800 km) a j. Hlavní levý přítok jest Zyrjanka (370 km). Při ústí K-y tvoří Severní Ledový okeán dosti obšírný Kolymský záliv mezi mysem Krestovským na z. a Medvědím na v., až 140 km široký a 75 km dlouhý, v němž leží na jihu mnoho ostrovů vesměs menších rozměrů. Na záp. jeho břehu vypíná se kromě mysu Krestovského mys Čukočij ohraničující na j. ústí ř. Bolšaja Čukočja. — Objeveni K-my Rusy následovalo po odkrytí řek Indigirky a Alazeje, neboť již r. 1644 zřídil kozák Michajl Staduchin na K-mě zimoviště Nižně-Kolymsk a r. 1741 popsal břehy kolymské Dmitrij Laptěv, který postavil při ústí Kamenné K-my maják. Tšr.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Kolyma