Ottův slovník naučný/Kečuové

Ottův slovník naučný
Kečkemét	Kečuové	Kečvajo

Údaje o textu
Titulek:	Kečuové
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Čtrnáctý díl. Praha : J. Otto, 1899. S. 132-133. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Kečuové

Kečuové, Quichua, Quechua, Kechua, Keshua, původně název menšího indiánského kmene v starém Peruánsku při březích horního Apurimaku, později označován tímto jménem vládnoucí národ v Peruánsku, jenž rozpadal se na kmeny Januhuara, Čumpi-vilka, Kotanera, Kotapampa, Ajmara a Umasuju. Názvu toho k označení řeči tohoto velkého sdružení kmenového užil poprvé r. 1560 Fray Domingo de San Thomas ve svém slovníku řeči, panující v říši Inků (v. t.), která do té doby označována byla jako lingua general del Peru neb lingua del Inca. K. sídlili na planinách mezi Quitem na sev. a bolivskými hranicemi na jihových. Vlivem Inků rozšířila se řeč Kečuův i do krajin sousedních, ano i do Brazilie a Argentiny. K. byli v době španělských výbojů nejvzdělanějším národem jihoamerickým, který vyrovnal se středoamerickým Aztékům. Nyní mluví se jazykem Kečuů v Peruánsku, v bolivské provincii Cochabamba, v jisté části Ecuadoru a Argentska. Srov. J. J. von Tschudi, Die Kechua Sprache (Vídeň, 1853); Markham, Grammar a dictionary of the Quichua (Lond., 1864); Tschudi, Organismus der Khetšua-Sprache (Lipsko, 1884); Middendorf, Die einheimischen Sprachen Perus I.-IV. sv. (Lipsko, 1890-92, VI sv.).