Ottův slovník naučný/Ipso jure

Ottův slovník naučný
Ipso facto	Ipso jure	Ipsos

Údaje o textu
Titulek:	Ipso jure
Autor:	Ferdinand Pantůček, Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 720. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Ipso jure (lat.), po právu samu, samo o sobě; výrazem tím má býti naznačeno, že určité účinky nebo důsledky již následkem předpisu zákona nastoupily, aniž je třeba k přivodění jich nějakého výroku auktority veřejné nebo činnosti stran. Pčk.

V římském právu i. j. znamená, že ten neb onen právní účinek nastává nebo jest vyloučen, aniž je potřebí projevu vůle osob, jichž se týče, nebo činnosti soudcovské nebo magistrátské. I praví se, že se právo nabývá i. j., když není podmínkou právního nabytí projev vůle stran ani výrok soudcovský. Právní jednání prohlašuje se za neplatné i. j., nemusí-li teprve žádáno býti za zrušení jeho právního účinku. Důvody obranné, ke kterým v processu civilním směl porotce přihlížeti, i když magistrát to prostředkem exceptionis zvláště nenakázal, osvobozují i. j. Ježto to platí hlavně o důvodech obraňovacích podle práva civilního, znamená i. j. mnohdy tolik jako iure civili (viz Exceptio). Hý.