Ottův slovník naučný/In integrum restitutio
| Ottův slovník naučný | ||
| In infinitum | In integrum restitutio | Inirida |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | In integrum restitutio |
| Autor: | Leopold Heyrovský, Ferdinand Pantůček |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvanáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 647–649. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
In integrum restitutio [-úcio], lat., navrácení ku předešlému právu, záleží v tom, že v jednotlivém případě odnímá se soudcovským výrokem právnické skutečnosti zase právní účinek, který byla způsobila na škodu jisté osoby podle platného práva, ale v odporu s požadavky slušnosti (aequity). Takovou mimořádnou pomoc poskytoval u Římanů původně vrchní magistrát, najmě praetor sám svým dekretem na základě vlastního vyšetření věci a podle volného uvážení svého. Časem byly hlavní důvody restituční v ediktu praetorském stanoveny. Pravovědou pak byla pravidla o užití i. i. r-onis určena, víc a více dopodrobna, tak že v nejnovějším právu římském mohlo právo k udíleni i. i. r-onis svěřeno býti soudům řádným i nižším. Podmínkou i. i. r-onis předkem jest, že nastoupil právní účinek, který má v zápětí škodu pro toho, kdo za restituci žádá, a že tento proti oné škodě není chráněn jinými právními prostředky. Dále se žádá, aby tu byla iusta causa, t. j. že okolnosti, za kterých nastal škodlivý účinek právní, ospravedlňují s hlediska vyšší spravedlnosti ono mimořádné zakročení proti němu. Za důvody restituci ospravedlňující jsou zákonem uznány nezletilost, nepřítomnost a podobné okolnosti, donucení, podvod a omyl. V příčině prvního budiž podotčeno, že i. i. r. udílí se nezletilým proti oněm právním škodám, které oni vzali následkem nezkušenosti a nerozvážlivosti věku svého jednáním neb opominutím. Co se týče druhého důvodu restitučního, jest i. i. r. i zletilým slíbena proti škodným právním následkům opominutí, když příčinou jeho byla ospravedlněná nepřítomnost škodujícího nebo kterákoli nepřítomnost odpůrce jeho nebo jiná podobná překážka. Za i. i. r. musilo býti žádáno v klassickém právu římskem do roka (annus utilis), v Justiniánském právu do čtyř let od té doby, co odpadly okolnosti restituci odůvodňující. Pravidla římského práva o i. i. r. byla recipována v právu obecném. Moderní zákonodárství však nepřeje tomuto zřízení a omezuje nebo vylučuje je víc a více. Hý.
I. i. r. v soudním řízení. Rozpor, jenž povstává formalismem soudního řízení mezi přísným předpisem processuálním a zásadami slušnosti, hledí positivní předpis zákona odstraniti aspoň z části tím, že v případech zvláštního ohledu hodných dovoluje prominouti následky, které stranu stihly ze zanedbání formálních předpisů řízení soudního. V případech těchto, ve kterých určité již nastalé účinky se odstraňují a onen stav zavádí, jaký dříve byl, než nastalo ono porušení formalit stav nynější vyvolavší, mluví veda právní o navrácení v předešlý stav (i. i. r.). Tento ústav právní uznán v právu rakouském jak co do řízeni civilního (sporného i nesporného), tak i trestního.
A) Řízení sporné. V dosavadním řízení sporném spočívajícím na starém soudním řádu z r. 1781 a dodatcích k němu vydaných byla i. i. r. poskytována ve 4 případech: 1. pro zanedbanou lhůtu (ob fatale elapsum), 2. pro zmeškané stání (ob terminum elapsum), 3. pro novoty později nalezené (ob nova čili ob noviter reperta) a 4. pro špatné zastoupení advokátem (ob malam defensionem). Ad 1. a 2. V prvních dvou případech mohl soud k žádosti strany, kterou pro nedostavení se k stání nebo pro zmeškání lhůty stihly příslušné následky (restituent), po výslechu odpůrcově výměrem následky tyto prominouti, dokázal-li žadatel, že pro nezaviněnou a neodstranitelnou překážku nebylo mu možno k stání přijíti nebo lhůty dodržeti. Žádost za restituci takovou bylo podati do určité propadné lhůty (dle různých řízení 14-, 8- nebo 3denní) počítané ode dne, kdy strana se o zmeškáni lhůty dověděla nebo překážka k stání se dostaviti odpadla. Bylo-li žádané omluvení přiznáno, nebyla stížnost proti tomuto vyřízení možna. Restituent byl však vždycky odsouzen nahraditi odpůrci útraty řízení restitučního. V řízení o rušené držbě byla i. i. r. vyloučena, v řízení nájemném i směnečném v platnosti své z části obmezena. Ad 3. I. i. r. ob noviter reperta měla místo tenkráte, jestli strana teprve po ukončení projednávacího řízení v instanci prvé nalezla nové okolnosti nebo nové průvody, o kterých bylo lze souditi, že by byly ve sporu měly příznivější výsledek pro ni, kdyby v čas a náležitě byly uvedeny. Strana, která chtěla okolnosti a průvody takové ještě dodatečně přivésti k platnosti, musila u soudu, jenž rozepři projednal, domáhati se žalobou rozhodnutí soudcova, že tento nový materiál processní v rozepři pojat a spor znovu proveden i rozhodnut býti má. O žalobě této rozvinul se v obyčejných formách řízení spor, ve kterém bylo zejména na restituentu, aby podal průkaz, že novoty, které dodatečné uvésti chce, vědomě nezamlčel. Po provedeném řízení rozhodoval soud rozsudkem, po případě na přísaze závislým, proti kterému byly možný obyčejné prostředky opravné (odvolání, dovolání). Bylo-li žalobě restituční vyhověno, vrátil se spor původní k onomu stadiu, v němž novot oněch již původně mělo býti použito, a znovu projednán s materiálem takto rozšířeným. Pouze v řízení bagatelním a směnečném nebylo třeba jednání o restituci od obnoveného jednání v rozepři samé děliti, nýbrž obé současně provésti. Restituci ob noviter reperta bylo lze provésti až do promlčení dotčeného práva restituentova. – Ad 4. Restitucí ob malam defensionem měla býti chráněna strana proti špatnému, nedbalému počínání advokátovu. Byla tudíž možna jen v oněch rozepřích, kdy strana osobně nejednala, nýbrž advokátem vystupovala, ztratila-li spor jeho nedbalostí nebo nevědomostí. I tato restituce mohla býti jen žalobou vymáhána, kterou bylo do 14 dnů ode dne, kdy strana se dověděla o nepříznivém výsledku processu, proti advokátu a odpůrci v rozepři původní u soudu rozepře této podati. Rozhodováno bylo rozsudkem, kterým, bylo-li prosbě žalobní vyhověno, rozsudek ve sporu původním byl zrušen a straně zůstaveno spor nově, řádně provésti. – V novém civ. řádě soudním z r. 1895, jenž vstoupí v život dne 1. led. 1898, uznána instituce vrácení v předešlý stav v podstatě skoro v celém rozsahu jako v právu dosavadním jsouc jen ve shodě se změnami v celém řízení soudním provedenými jinak a sice násl. způsobem upravena: Restituce pro zmeškané stání a zanedbanou lhůtu. Podmínkou této restituce jest: a) aby straně nepředvídanou nebo neodvratnou událostí bylo překaženo v čas se dostaviti k nařízenému roku (stání), nebo processní úkon provésti ve lhůtě předepsané, a b) aby promeškání toto způsobilo nemožnost opomenutý úkon dodatečně předsevzíti (praecluse). Restituce ta může býti povolena jen k návrhu strany, ve kterém navrhovatel má udati všecky okolnosti návrh ten zdůvodňující a prostředky k jejich průkazu sloužící a současně s návrhem tím provésti i opomenutý sporný úkon. Návrh ten budiž učiněn v neprodlužitelné lhůtě 14 dnů (v řízení bagatelním, směnečném a nájemním 8 dnů) počítaných ode dne, kdy překážka zmeškání zavinivší odpadla. Návrh opožděný má soudce ihned odmítnouti a není dovoleno proti zmeškání této lhůty vydobyti si opětného navrácení ve stav předešlý. Návrhem na povolení restituce nestaví se po zákonu další chod processu. Soud však může k žádosti strany naříditi, že spor má býti prozatím přerušen, jeví-li se nezbytná potřeba opatření tohoto, by domáhané, a jak se zdá, i spravedlivé restituci mohl býti výsledek pojištěn, a nehrozí-li z přerušení tohoto pro odpůrce restituentova nižádná větší škoda. Je-li process v době, kdy návrh restituční učiněn, projednáván u některé vyšší stolice, musí tato soudem prvním býti ihned zpravena o podaném návrhu na povolení navrácení v předešlý stav. O návrhu restitučním v čas podaném projednává soud u stání a rozhoduje výrokem (usnesením); shledá-li, že restituent zmeškání své dostatečně omluvil, udělí mu žádané navrácení ve stav předešlý, ale jinak návrh onen zamítá. Za dostatečný důvod restituce nelze uznat okolnost, kterou strana již dříve návrh svůj na odročení (zmeškaného) stání nebo na prodloužení (opominuté) lhůty podporovala, jestli tenkráte soudce důvod tento za dostatečný neshledal a dotčenému návrhu nevyhověv vyslovil kontumaci strany, jež se od stání vzdálila nebo do lhůty původní uložený úkon neprovedla. Byla-li žádaná restituce povolena, jest rekurs proti výroku tomu vyloučen. Proti zamítnutí může si restituent dle všeobecných pravidel stěžovati. Ve všech případech musí restituent odpůrci svému nahraditi všecky útraty s jednáním o návrhu restitučním spojené, pokud se týče i ony, jež byly v rozepři zameškáním jeho způsobeny. Byla-li restituce povolena, vrací se spor do stavu, ve kterém se nalézal před tím, než opomenutí nastalo. Byl-li následkem opomenutí toho již rozsudek kontumační vydán, zruší se. Bylo-li navrácení v předešlý stav uděleno pro zmeškání stání, může již při stání k projednávání o návrhu restitučním ustanoveném s jednáním o návrhu tomto býti spojeno i projednání věci samé neb aspoň ihned předsevzato, jakmile se návrhu restitučnímu vyhoví. Restituce ta jest vůbec vyloučena ve sporech pro rušenou držbu a obmezena v řízení směnečném v tom, že nemá býti povolena, nejednal-li odpůrce restituentův v původní rozepři obmyslně a pozbyl-li v mezidobí již všech svých nároků směnečných proti osobám třetím nebo nemůže-li již pro krátkost času je provésti. V řízení nájemním nepřipouští se restituce pro opomenutí lhůty k podání námitek proti výpovědi nebo rozkazu přijetí nebo odevzdání předmětu nájemního ukládajícímu. – Výraz restituce ob noviter reperta (navráceni v předešlý stav pro novoty) nevyskytuje se sice v nových rak. zák. proccssních, avšak myšlénka jeho není novému civilnímu soudnímu řádu neznámou. Stanoví totiž § 530 č. 7, že strana, která po skončeném processu nabude vědomosti o nových skutkových okolnostech nebo nalezne důkazy nebo nabude možnosti jich použiti, může, jestli by přednesení a použití tohoto nového materiálu v dřívějším řízení bylo způsobilo příznivější pro ni rozhodnutí věci hlavní, i po pravoplatném ukončení rozepře toho dojíti, by řízení již provedené bylo opakováno a v novém řízení k novému materiálu processnímu přiměřeně přihlíženo. K cíli tomu třeba do neprodlužitelné lhůty jednoho měsíce, počítané ode dne, kdy straně bylo umožněno použiti fakt i průvodů později shledaných, nejposléze však do 10 let od právní mocí rozsudku spor onen vyřizujícího, podati u soudu první instance, který rozepři prvotní rozhodl, nebo jestli toliko rozsudek vyšší instance se v odpor béře, u této instance vyšší žalobu o obnovu. O žalobě, je-li v náležité době i formě a u soudu příslušného podána a opírá-li se o řádný zákonný důvod, nařídí soud ústní přelíčení a po jeho provedení rozhodne. Vyhoví-li žalobě, zrušuje process původní i jeho rozhodnutí, který znovu doplněným materiálem teprve nyní k platnosti přiváděným se provede a rozhodne. Žaloba tato jest, jako restituce ad 1. a 2. a jako bývalá restituce ob noviter reperta, obmezena v řízení směnečném způsobem shora uvedeným. – Restituce in integrum ob malam defensionem jest novému civ. processu neznáma, jen částečnou náhradu za ni poskytuje § 530 č. 3, jenž dopouští straně, byl-li rozsudek pro ni nepříznivý přivoděn podvodným, zákonu trestnímu podléhajícím jednáním jejího zástupec, by žalobou o obnovu domáhala se zrušení tohoto rozhodnutí. O žalobě této platí tytéž předpisy jako o žalobě výše sub 3. uvedené s tou toliko odchylkou, že lhůta jednoho měsíce k podání žaloby této určená počítá se ode dne, kdy rozsudek trestní nebo výrok zastavení trestního řízení vyslovující vešel ve právní moc.
B) Řízení nesporné. Zákon upravující řízení ve věcech nesporných (cís. pat. z 9. srp. 1854 č. 208 ř. z.) dopouští v § 17. žádati za r. i. i. pro zmeškané stáni nebo opomenutou lhůtu, jestli zmeškání toto způsobilo straně nějakou újmu právní, kterou příslušným úkonem dodatečně provedeným nelze odvrátiti. O restituci tu lze se ucházeti žádostí kdykoli podanou, o které soudce rozhoduje výměrem, proti němuž stranám příslušejí obyčejné opravné prostředky. Výslovně jest však vyloučena restituce tato v řízení konkursním, ve všech záležitostech na zřízení a vedení knih pozemkových se vztahujících a dle nového řízeni exekučního i v řízeni exekučním a zjišťovacím (§ 5S. odst. 2. exek. ř. z r. 1896). Restituce ob noviter reperta a ob malam defensionem jsou vůbec řízením nesporným (exekučnímu, zjišťovacímu) neznámy.
C) V řízení trestním, zakládajícím se na trest. řádě z r. 1873 (z 23. kv. ř. z. č. 119). uznáno jest navrácení v předešlý stav ve dvou případech: 1. pro zmeškaný termin hlavního přelíčení; 2. pro zanedbanou lhůtu k podání prostředků opravných. Nedostavil-li se obžalovaný k hlav. přelíčení u sborového soudu pro zločin nebo přečin nařízenému a bylo-li líčení v jeho nepřítomnosti odbyto, má právo proti rozsudku jej odsuzujícímu do 3 dnů po jeho doručení podati námitky, může-li dokázati, že neodvratnou překážkou byl zdržen k líčení se dostaviti. O námitkách těchto, jež předložiti jest soudu sborovému prvé stolice, u něhož řízení bylo provedeno, rozhoduje sborový soud stolice druhé. Vyhoví-li jim, ustanoví se nové líčení. Nedostaví-li se obžalovaný k tomuto líčení opět, vejde tím rozsudek již původně vydaný ve právní moc. Nepřišel-li obviněný k líčení u okr. soudu nařízenému (pro přestupek) a byl proti němu vydán rozsudek, může do 8 dnu po doručení rozsudku podati námitky, nebylo-li mu obeslání k přelíčení náležitě doručeno nebo byl-li neodvratnou překážkou zdržen dostaviti se. O námitkách těch rozhoduje soud okr. po výslechu žalobce. Proti zamítnutí má obviněný stížnost na sborový soud prvé stolice, kterou podati jest do neprodlužitelné lhůty 3denní. Bylo-li námitkám vyhověno, ustanoví se u soudu nové přelíčení, k němuž se obviněný musí dostaviti, jinak by původní rozsudek stal se pravoplatným. – Promeškal-li odsouzený lhůtu k ohlášení odvolání nebo stížnosti zmateční proti rozsudku, může si vydobyti navrácení v předešlý stav, prokáže-li, že neodvratnými příhodami beze své viny lhůty dodržeti nemohl, podá-li do tří dnů po odstranění překážky žádost za restituci a provede-li s ní současně i opomenuté ohlášení odvolání nebo stížnosti zmateční. O žádosti této jest žalobce k prohlášení vyzván, načež předkládají se spisy k rozhodnutí onomu soudu, jenž jest povolán vyříditi opravný prostředek, k němuž lhůta byla zanedbána. Povolí-li žádané navrácení v předešlý stav, rozhodne soud onen ihned i o odvolání resp. o předložené stížnosti zmateční. Soud prvé stolice, u kterého byla podána žádost o navrácení v předešlý stav, může zatím výkon vyneseného rozsudku trestního zastaviti. Stejná restituce poskytuje se odsouzenému při zmeškání lhůty k podání námitek proti trestnímu příkazu okr. soudů vydanému v řízení t. zv. mandátním. Pčk.