Ottův slovník naučný/Hyacinthe
| Ottův slovník naučný | ||
| Hyacinth (osoba) | Hyacinthe | Hyacinthus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hyacinthe |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 993. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Hyacinthe [iase͡nt] Père, vlastním jm. Charles Loyson, kazatel franc., zakladatel franc. Církve katolicko-gallikánské (* 1827 v Orléansu), psal, zcela mlád, pozoruhodné verše, byl posvěcen na kněze r. 1851, učil pak v seminářích avignonském a nanteském a stal se vikářem u sv. Sulpicia. R. 1862 vstoupil do řádu karmelitánského a kázal od r. 1865 s velikým úspěchem v Notre-Dame v Paříži. Vnitřní krise, kterou v době té prodělával a která plynula ze snahy jeho srovnati katolická dogmata s pravdou historickou i moderní civilisací, došla v l. 1868—69 výrazu v jeho řečích, načež generál karmelitánů přikázal mu buď změniti směr neb mlčeti. Listem z 30. září r. 1869 odpověděl H., že vystupuje z řádu, ne však z církve katolické, žádaje pro ni zároveň od papeže a koncilu, jenž se měl sejíti, opravy ve smyslu křesťanském. Brzy potom následovala větší exkommununikace; H. odebral se ihned do severní Ameriky, kde dostalo se mu, ač se prohlašoval stále za katolíka, vřelých sympathií. Dne 30. čce r. 1870 protestoval proti dogmatu o neomylnosti papežově a příštího roku se účastnil starokatolického kongressu v Mnichově. R. 1872 oženil se v Londýně s Američankou Butterfieldovou, vdovou po Merrimanu, a r. 1873 zvolen byl za faráře v Genevě, odkud však pro neshody s obcí svou odešel v srpnu r. 1874. Vrátiv se do Paříže, kázal v soukromých shromážděních v Cirku r. 1877 s velikým úspěchem; 9. ún. r. 1879 založil pak katolicko-anglikánskou církev, která, pokud dogmat se týče, pokládá sebe za pravověrně katolickou jako stará národní církev franc., za shodnou s církví východní a všemi církvemi starokatolickými, zavrhuje neomylnost papežskou, dává volit kněze a biskupy obcí, koná bohoslužbu v národním jazyce (Liturgie uveřejněna byla r. 1891) i dovoluje kněžím se ženiti. Úspěch H-ův byl dosti nepatrný a poněvadž neměl dosti prostředků a episkopát pokládá za podstatný znak církve, odevzdal H. r. 1893 vedení církve gallikánské utrechtskému arcibiskupu anglo-americkému, jenž světil také biskupy starokatolické. Poněvadž však r. 1895 v této církvi gallikánské provedeny byly opravy proti duchu H-ovu, vystoupil z ní; nezaložil nové církve, ale pomýšlí na spojení evangelia s koránem, založiv k tomu cíli »Alliance politique de la France avec l’Islam« a »Alliance religieuse de l’Evangile avec le Coran«. Přední spisy jeho jsou: La société civile dans ses rapports avec le christianisme (1867); Matérialisme et spiritualisme (1868); De la réforme catholique, lettres, fragments, discours (1872); Principes de la réforme catholique (1873); L’église catholique en Suisse (1875); Ni clericaux ni athées (1889); Mon testament (1893); France et Algérie, Christianisme et Islamisme (1895).