Ottův slovník naučný/Hvězdoznalství
| Ottův slovník naučný | ||
| Hvězdovice | Hvězdoznalství | Hvězdy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hvězdoznalství |
| Autor: | Václav Rosický |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Jedenáctý díl. Praha : J. Otto, 1897. S. 974–977. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Hvězdářství |
 Heslo ve Wikipedii: Astronomie |
|
Hvězdoznalství (astrognosie) znamená v širším smyslu vlastně tolik co hvězdářství; objímáť vše, co o hvězdách známe a co pozorováním bylo nashromážděno, a srovnávajíc to dle method statistických a mathematických podává výsledky fysikálního a chemického výzkumu hvězd. V užším smyslu je h. znalost jednotlivých hvězd a souhvězdí, jejich jmen a vzájemných poloh na zdánlivé kouli nebeské, tedy celkem dosti podřízená čásť hvězdářství. Hlavními pomůckami h. v užším smyslu jsou hvězdné mapy, katalogy (seznamy) a globy nebeské (v. t.). Ku zobrazení nebe a souhvězdí užívali Řekové hlavně koulí; hlavní hvězdy umisťovali dle délky a šířky pomocí sítě poledníků a rovnoběžníků (dle seznamů hvězdních), vedlejší pak jen od oka prostým porovnáváním. Hotovením takových globů nebeských vyznamenali se zvláště Arabové a i později povstalo v záp. Evropě mnohé takové pozoruhodné dílo. Když pak polohopis (chorografie) více byl zdokonalen, závodily mapy hvězdní, jejichž předchůdcem ve starověku bylo rete neb aranea na astrolabiu planisféria, s globy hvězdními. Po vynalezení dalekohledu a zdokonalení hvězdářství praktického byly seznamy hvězdní značně rozhojněny a staly se spolehlivějšími: tenkráte vytlačily mapy hvězdní spojené se seznamy hvězd globy skoro úplně, tak že k účelům vědeckým užívá se jich nyní výhradně.
Je přirozeno, že původně pozorovaly se asi u všech národů nejprve jednotlivé jasné hvězdy, dle nichž poznávali pastýři, rolníci, lovci čas a jimiž se plavci řídili na cestách. Blíže pozorovalo se hvězdné nebe v Indii a také ve staré Persii věnovalo se asi více pozornosti hvězdám; byliť Peršané sluhové hvězd. Též v Egyptě zajisté pozorování hvězd pilně se pěstovalo, ale zpráv o tom málo se zachovalo. Teprve Řekové a Arabové spracovali vědomosti nabyté z východu, neboť shledáváme u nich již jakousi nauku h. Prvním prostředkem orientačním bylo zajisté pojmenování hvězd jednotlivých, prve než hvězdy počaly se spojovati ve skupiny a souhvězdí. Viz Hvězdy (jména). Účinnějším prostředkem h. i dnes ještě jest shrnování hvězd ve skupiny, t. zv. souhvězdí, jež počalo již v dobách předhistorických. S počátku odlišovali asi staří pás na nebi, v němž pohybují se oběžnice, jejichž polohu srovnávali s jasnějšími hvězdami. Tento pás, zvířetník (zodiacus), rozdělili na 12 znamení dle měsíců. Původ těchto souhvězdí zvířetníkových nalezl Ideler v Chaldaii a původ ten je nepopíratelně mythologický. Ačkoli různí národové při tom různě si počínali a význam jednotlivých skupin se měnil, nedá se popříti, že mají cosi společného; to by přisvědčovalo náhledu, že Číňané již v dobách dávno minulých hvězdy nebe na skupiny rozdělili a že toto rozdělení, ustavičně se měníc, přecházelo od národu k národu, až se dostalo i k Řekům. Poněvadž řecká souhvězdí oslavují Argonauty, hrdin trójských však opomíjejí, soudí se, že většinu souhvězdí svých měli Řekové již ve XIII. stol. př. Kr.
O souhvězdích zvířetníkových dověděli se Řekové již v VII. stol. př. Kr. Z toho, že souhvězdí ta nestejně jsou veliká a k ekliptice nesouměrně položena, jde, že souhvězdí ta byla dříve utvořena, než rozdělena byla ekliptika. Nynější souhvězdí zvířetníková jsou původu řeckého, ale nebyla najednou zavedena, nýbrž postupně. Také počátek souhvězdí se měnil. Eudoxos začal souhvězdí zvířetníku Beranem (jarní rovnodenností). Od Ausonia pochází dvojverší sloužící paměti: Sunt: Aries, Taurus, Gemini, Cancer, Leo, Virgo, Libraque, Scorpius, Arcitenens, Caper, Amphora, Pisces, t. j. Skopec ♈, Býk ♉, Blíženci ♊, Rak ♋, Lev ♌, Panna ♍, Váhy ♎, Štír ♏, Střelec ♐, Kozorožec ♑, Vodnář ♒, Ryby ♓. Znamení vedle jmen jsou původní značky (hieroglyfy) pro jednotlivá souhvězdí, ♈ znázorňuje rohy skopce, ♉ hlavu býka, ♒ je proudící voda atd. Jisto je, že již Homér a Hésiod některá nynější souhvězdí jmenují a že za Eudoxa (asi ve IV. stol. př. Kr.) celé nebe v Řecku viditelné rozděleno bylo na souhvězdí, jak se nám jeví v Almagestu Ptolemaiově z II. stol. př. Kr. Vedle Almagestu zasluhují zmínky poučné básně, jimiž Aratos, Manilius a Hyginus hvězdné nebe popsali. Nemají sice valné ceny, ale zachovaly se nám jimi a jejich výklady mnohé velecenné zprávy. Aratos (v. t.) sepsal řecky báseň Φαινόμενα καὶ διοσήμεια, kterou Cicero přeložil a jež po vynalezení knihtisku často byla vydána pod názvem »Phaenomena et prognostica« (Benátky, 1499 a opět). Marcus Manilius, římský básník za doby Augusta, napsal podobnou báseň »Astronomicon«, jež také velmi byla ceněna. Vydal ji Regiomontanus r. 1473 v Norimberce. C. Julius Hyginus, současník Manilia, napsal »Poeticon astronomicon«. Také »Katasterismoi« připisované Eratosthenovi vypočítávají prostě souhvězdí a čásť hvězd příslušných. Aratos (270 př. Kr.) uvádí souhvězdí v tomto pořadí: Oba Medvědi, Drak, Herkules, Koruna, Hadonoš, Had, Štír, Klepeta štíra, Hlídač medvěda, Panna, Blíženci, Rak, Lev, Vozka, Býk, Hyady, Cepheus, Cassiopeja, Andromeda, Pegasus, Beran, Trojúhelník, Ryby, Perseus, Plejady, Lyra, Pták, Vodnář, Skopec, Střelec, Luk, Orel, Delfín, Orion, Pes, Zajíc, Argo, Velryba, Řeka, Jižní Ryba, Voda, Oltář, Centaurus, Zvíře, Had vodní, Pohár a Havran.
Almagest čítá 48 souhvězdí, a to 21 severních: 1. Ursa minor, Malý Medvěd, 2. Ursa major, Velký Medvěd, též Vůz (Davidův); jméno »Vůz« vyskytuje se již u Indů, v Knize Jobově a u Homéra, u Řeků skoro častěji ἅμαξα (vůz) než ἄρκτος (medvědice), 3. Draco, Drak, 4. Cepheus (král aethiopský), 5. Boótes (Hlídač medvěda, u Homéra, Hésioda), 6. Corona borealis, Koruna severní, 7. Hercules (u Ptolemaia »klečící« »τοῦ ἐν γόνασιν«), 8. Lyra (dříve Želva, z jejíž skořápky vznikla lýra Apollónova), 9. Cygnus, Labuť (u Ptolemaia »pták« (»όρνῑθος«), u Arabů Kvočna), 10. Kassiopeja (manželka Cepheova), 11. Perseus (osvoboditel Andromedy), 12. Auriga, Vozka, 13. Ophiuchus, Hadonoš, 14. Serpens, Had, 15. Sagitta, Šíp, 16. Aquila, Orel (Ptolemaios praví, že z méně jasných hvězd beztvarých [ἄμορφοι, informes] přidán byl Orlu Antinous), 17. Delphinus, Delfin, 18. Equuleus, Malý Kůň (Hříbě, u Ptolemaia ἵππου προτομή, předek koně), 19. Pegasus (u Ptolemaia prostě kůň, ἵππος, bez křídel), 20. Andromeda (dcera Cepheova), 21. Triangulum, Trojúhelník (Delta Nílu). Pak následuje v Almagestu 12 souhvězdí zvířetníkových: 22. Aries, Skopec, 23. Taurus, Býk, 24. Gemini, Blíženci (u Řeků Kastor a Pollux, u Orientalů děti různého pohlaví, v Evropě v XVI. a XVII. stol. i muž a žena, symbol manželství), 25. Cancer, Rak, 26. Leo, Lev, 27. Virgo, Panna (původně asi žena živitelka, jak naznačuje klas), 28. Libra, Váhy (Ptol. jmenuje souhvězdí to »χηλαί«, klepeta, asi nedorozuměním místo misek u vah, jak u vých. národů se nazývala), 29. Scorpius, Štír, 30. Sagittarius, Střelec, 31. Capricornus, Kozorožec, 32. Aquarius, Vodnář, 33. Pisces, Ryby. Konečně uvádí Ptol. jižně od zvířetníku těchto 15 souhvězdí: 34. Cetus, Velryba, 35. Orion (lovec), 36. Eridanus (u Ptol. prostě »ποταμός«, řeka, asi Níl), 37. Lepus, Zajíc, 38. Canis major, Velký Pes (u Ptol. prostě κύων, pes), 39. Canis minor, Malý Pes (u Ptol. προκύων, jak se nyní nazývá nejjasnější hvězda), 40. Argo navis, Loď Argo (symbol roku s 12 nebo 52 vesly, (u Ptol. Ἄργους). 41. Hydra (vodní had), 42. Crater, Pohár, 43. Corvus, Havran, 44. Centaurus, Centaur, 45. Lupus, Vlk (u Ptol. jen zvíře, θηρίον, teprve u Arabů vlk), 46. Ara, Oltář (u Ptol. θυμιατήριον, Kadidelnice), 47. Corona australis, Koruna jižní (u Arabů hnízdo pštrosí), 48. Piscis austrinus, Ryba jižní. Těchto 48 souhvězdí převzali pozdější Arabové a s malými změnami názvů přicházejí též v seznamu Ulug Bega z r. 1437. Tak dostala se souhvězdí ta i do záp. Evropy. O významu jednotlivých souhvězdí viz J. H. Westphal, Astrognosie, Berlín, 1822.
Když souhvězdí Řeků u nás zdomácněla, počali je hvězdáři znenáhla doplňovati, tvoříce jednak nová souhvězdí z hvězd u Ptolemaia beztvarých, jednak rozšiřujíce souhvězdí na části jižního nebe Řekům neznámé. Především přijata byla tato 4 souhvězdí navržená koncem XVI. a počátkem XVII. stol.: 49. Coma Berenices, Kštice Bereniky (souhvězdí to uvádí vlastně již Konon, přítel Archimedův, a též Hipparchos, ale Ptolemaios zmiňuje se o skupině hvězd těch jmenuje ji πλόκαμος, cop; teprve Tycho navrhl toto souhvězdí a bylo přijato, podobně i svrchu uvedené Antinoos), 50. Columba, Holub (vlastně holubice Noemova), navrhl geograf Plancius a přijali Bayer a Bartsch, 51. Monoceros, Jednorožec (v pol. XVI. stol. kůň, teprve u Bartsche μονόκερως), 52. Camelopardalus, Žirafa (též od Bartsche).
Když pak hlavně námořními cestami jižní nebe bylo lépe poznáno a z části i polohy mnohých hvězd ustanoveny (Pieter Dircksz Keyser čili Petrus Theodorus z Emdenu, Bedřich v. Houtman, Aristide Marre a j.), počalo se i jižní nebe na mapách zobrazovati (Petr Plancius, Hondius, Blaeu, Bayer, Bartsch) a Bartsch má ve svém spise »Usus astronomicus planisphaerii stellati« (Argentina, 1624) mimo jiná souhvězdí zamítnutá i těchto 13 dosud užívaných: 53. Hydrus, Malý Had vodní, 54. Foenix, 55. Dorado, Zlatá ryba (též Xiphias, Mečoun), 56. Chameleon, 57. Piscis volans, Ryba létací, 58. Crux, Jižní Kříž (Ptolemaios a ještě Bayer řadili tyto hvězdy k Centaurovi), 59. Musca, Moucha (Royer má za ni Apis, Včela), 60. Apus, Rajský Pták (u Bayera Apis seu Avis indica), 61. Triangulum australe, Trojúhelník jižní, 62. Pavo, Páv, 63. Indus, Indián, 64. Grus, Jeřáb (Volavka), 65. Tucana (Anser indica, Husa americká), Tukan. Souhvězdí č. 53—57, 60, 61, 63—65 nalézají se již v Bayerově Uranometrii. — R. 1690 z pozůstalosti Hevela vydáno bylo zobrazení nebe na 54 listech »Firmamentum Sobiescianum« a shledáno v něm několik nových souhvězdí, z nichž těchto sedm bylo přijato: 66. Lynx, Rys, 67. Leo minor, Malý Lev, 68. Sextans, Sextant (upomínka na sextant, jímž Hevel v l. 1658—1679 určoval polohy hvězd), 69. Canes venatici, Psí honicí (Chrti), 70. Scutum Sobiescii, Štít Soběského, osvoboditele Vídně, jenž Hevela velmi podporoval, 71. Vulpecula cum ansere, Liška s Husou, 72. Lacerta, Ještěrka. — Lacaille, prozkoumav za pobytu svého na Mysu Dobré Naděje r. 1752 nebe jižní, uznal potřebu utvořiti ještě několik souhvězdí, z nichž později 12 bylo přijato: 73. Apparatus sculptoris, Dílna sochařská, 74. Fornax, Pec chemická, 75. Horologium, Hodiny kyvadlové, 76. Reticulum, Síť (jeho mikrometr), 77. Caelum sculptoris, Rydlo sochaře, 78. Mons mensae, Stolová hora, Tafelberg (v Africe jižní u Mysu Dobré Naděje), 79. Equus pictoris, Podstavek malířský, 80. Antlia pneumatica, Vývěva, 81. Circinus et norma, Kružítko a Pravítko, 82. Telescopium, Dalekohled, 83. Octans, Oktant, 84. Microscopium, Drobnohled. Viz Mapy nebe sev. a jižního.
Mimo tato 84 souhvězdí, s nimiž úplně lze vystačiti, navrhována byla ještě mnohá jiná, částečně i na úkor stávajících již souhvězdí, tak od Halleye, Kircha, Lemonniera, Hella, Lalandea, Bodea a j. Kdyby tomu nebyla bývala učiněna přítrž, byla by zmizela přehlednost a nastala libovůle a zmatky. Zásluha ta přísluší Argelandrovi, jenž r. 1843 vše nepřístojné vymýtil; nyní uznávají se dle návrhu hvězdářské společnosti jen souhvězdí, jež Argelander ve své »Uranometria Nova« uvádí. Někteří i radili, aby se všechna souhvězdí odstranila (Wurm). John Herschel chtěl podržeti jen jména souhvězdí, ale omeziti jednotlivá souhvězdí rovnoběžníky a kruhy hodinovými tak, aby se nebe rozdělilo na samé čtyřúhelníky sférické, nazvané regiones, na př. Regio Ursae majoris, Regio Draconis atd. Aby se jednotlivé hvězdy v souhvězdích lišily, připojoval Ptolemaios v Almagestu k souřadnicím velikosti hvězdy ještě popis, kde v obraze, jenž souhvězdí znázorňoval, hvězda se nalézá, na př. Aldebarán byla hvězda v jižním oku Býka. Poněvadž obrazy souhvězdí nebyly ustáleny, vedlo to k četným omylům, tak že zavedeno později označování hvězd písmeny a čísly. Viz Hvězdy.
Také ku zobrazování nebe učiněny byly různé návrhy. Julius Schiller na př. chtěl souhvězdí pohanská nahraditi křesťanskými; na místo 12 souhvězdí zvířetníkových mělo nastoupiti 12 apoštolů atd. (Coelum stellatum christianum, Augšpurk, 1627). Erhard Weigel vydal nebe heraldické na obrovských koulích, na nichž byla souhvězdí nahrazena znaky knížat, zemí a měst. Návrhy ty se však neujaly.
Pro hvězdáře z povolání mají nyní souhvězdí a jména hvězd malou důležitost, neboť vyhledává, poznává a určuje hvězdy na obloze pomocí souřadnic, hlavně rektascense a deklinace. Chceme-li však nejjasnější hvězdy rychle seznati, o jejich vzájemné poloze se poučiti a ji v paměť vštípiti, hodí se k tomu souhvězdí velmi dobře. Nejlépe jest vyjíti od známého souhvězdí a různými pomůckami seznati i polohu souhvězdí ostatních. takovým pomůckám patří na př. uranoskop (v. t.), ale i jednoduchý způsob, t. zv. alignement (v. t.), při němž vedeme přímky od hvězd známých k neznámým, používajíce při tom mapy hvězdné. Nejznámější souhvězdí u nás je asi Velký Medvěd (Velký Vůz), němž nalézá se 7 jasných hvězd (viz Mapu nebe sev.). Čtyři hvězdy představují 4 kola, 3 voj, koně nebo voly; nebo tvoří 3 hvězdy ohon Medvěda a 4 ostatní tělo, mnoho slabších pak hlavu a nohy. Římané nazývali voly tahouny (triones). Místo aby říkali Vůz a 3 tahouni, říkali konečně 7 tahounů (septem triones), z čehož povstal název pro sever (septemtrio). Obrátíme-li se totiž v noci obličejem k severu, spatřujeme tam na jasném nebi oněch 7 hvězd, jež u nás nikdy nezapadají. Myslíme-li si zadními koly Vozu přímku vzhůru od β přes α a prodloužíme-li ji o paterou vzdálenost obou hvězd, přijdeme na jasnou hvězdu, jež sluje točnovou, polární, polárkou, a patří k souhvězdí Malého Medvěda nebo Vozu. (Viz Alignement.) Poněvadž polárka označovala u Řeků konec ohonu psa, slula též Kynosura, psí ohon. Polárka je skoro nehybnou na nebi a blízko ní je pól, jímž jde prodloužená osa zemská. Směrnice od δ Vel. Medvěda přes polárku jde k souhvězdí Kassiopeje, majícímu podobu roztaženého W, a sice ke hvězdě β; prodloužíme-li ji ještě dále, přijdeme na hvězdu α Andromedy, jež s 3 jinými hvězdami tvoří veliký čtyřúhelník Pegasa. Přímka jdoucí od α Vel. Medvěda přes polárku vede ku hvězdě β Pegasa. Spojíme-li β a γ Andromedy, vede přímka tato prodloužená přes γ k hlavní hvězdě Persea α. Hvězdy γ, α, δ Persea tvoří asi oblouk; prodloužíme-li jej směrem přes δ, přijdeme ku hvězdě 1. vel., α Vozky, jež sluje Capella (Kozička). Přímka spojující δ, ε, ζ Persea směřuje k Plejadám. Nedaleko je β Persea, zvaná též Algol, na Hlavě Medusy, hvězda měnlivá. Prodloužíme-li oblouk, jejž tvoří α Persea, γ, β, α Andromedy a β Pegasa, přijdeme ku mléčné dráze a k souhvězdí Labuti (podoba kříže), Lyry a Orla, v nichž září Vega (α Lyry) a Altair (Atair, α Orla). Na druhé straně pólu prodlužme křivku, již udávají hvězdy ohonu Vel. Medvěda ε, ζ, η, a nalezneme hvězdu 1. vel. Arctura (α Boóta). Na levo od Boóta viděti je malý polokruh, to je Koruna Severní. A takto pokračujíce od souhvězdí známých k neznámým naučíme se pomocí mapy znáti všechny. Více takových alignementů (vedení přímek) udáno je ve Všeobecném zeměpise prof. dra F. J. Studničky a v Grussově »Z říše hvězd«.
Souhvězdí dělí se na severní, jež se nalézají na nebi mezi severní točnou (polárkou) a rovníkem nebeským, a na jižní, mezi rovníkem a jižní točnou se prostírající. Ze zvířetníku jsou severní souhvězdí: Ryby (v nich je nyní bod jarní rovnodennosti), Skopec, Býk, Blíženci (v nich dostupuje slunce nejvýše v létě), Rak a Lev; jižní jsou: Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozorožec a Vodnář. Ze souhvězdí jižních, u nás neviditelných, je nejkrásnější Kříž, největší jsou Centaur a Loď Argo. Poloha souhvězdí k obzoru je pro 9. hodinu večerní a 15. každého měsíce tato: V lednu je v nadhlavníku Perseus, na jihu Orion a Býk, na obzoru Zajíc, Holub, Eridanus, dále na východ Blíženci, na záp. Pegasus. V únoru vznáší se v nadhlavníku Vozka (Capella), na jihu (více k záp.) Orion, Velký Pes (Sirius), (více k vých.) Blíženci, na vých. Lev (Regulus); na záp. zapadá Velryba, na sev. vždy polárka a M. Medvěd. Vel. Medvěd na pravo, hlava Draka dotýká se obzoru. V březnu jsou Castor a Pollux (Blíženci), pak α a β Vozky nadhlavníku nejblíže, též Vel. Medvěd. Na západě stkví se Orion s Býkem, na jihovýchodě Panna s Klasem (Spica). V dubnu je Vel. Medvěd v zenitu, Býk a Orion sklánějí se pod obzor západní, na sev. vystupuje nad obzor Labuť, na vých. září Arcturus v Boótu, na jih Lev. V květnu září na jihu Arktur a Spica, na záp. Blíženci, na sev. obzoru Kassiopeja, na severovýchodě vystoupila Labuť, na severozáp. ve stejné výši Capella. V červnu je v nadhlavníku η Vel. Medvěda, k jihu vysoko Arcturus, na vých. Labuť, Lyra, Delfín a Orel, jihových. Antares ve Štíru, na záp. sklánějí se pod obzor Blíženci, výše je Lev a Panna. V červenci počíná na jihu Antares vrcholiti, na vých. postoupily výše Labuť, Lyra, Delfín a Orel, zapadají Capella a Regulus. V srpnu je blízko nadhlavníku Lyra (Vega), na jižním obzoru Střelec, na vých. Pegasus, na záp. nebi Boótes, zapadá Panna. V září je v zenitu Labuť (Deneb), k jihu Orel, Kozorožec, na vých. vystoupil Pegasus, zapadají Arktur a Váhy. V říjnu kupí se kolem zenitu Labuť (Deneb nejblíže), Pegasus, Andromeda, Kassiopeja a Cepheus. Na východě vystoupily Skopec, Plejady, Býk (Aldebaran vychází). Na jihu Vodnář, na obzoru Fomalhaut (α Jižní Ryby). Zapadají Hadonoš a Herkules. V listopadu jsou kolem nadhlavníku Andromeda, Perseus, Kassiopeja, na severu Vel. Medvěd, na vých. vychází Orion (α Betelgeuze), na záp. plají Orel, Labuť, Lyra. V prosinci jsou blízko zenitu γ Andromedy, β a θ Persea, Kassiopeja. Na jihu je Velryba, jihovýchodně vznáší se majestátně Orion, Prokyon vychází, Lyra a Labuť zapadají. Lednem roku následujícího zjevy uvedené se opakují. VRý.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.