Ottův slovník naučný/Geison

Ottův slovník naučný
Geismar	Geison	Geissau

Údaje o textu
Titulek:	Geison
Autor:	Jindřich Fialka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha: J. Otto, 1895. S. 992–993. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Geison (řec.) slove ve stavitelství přístřešek, okap. V architektuře jest g. korunující částí stavby — corona — částí zakončující a zároveň chránivou. Proto vystupuje značně a silně z průčelí, vyniká daleko v před jako visutý okraj střechy, jejíž hlavní skloněnou linii také za svou přijímá. G. sestaveno jest z dlouhých, těsně vedle sebe položených kamenů, které více méně přečnívají tělo stavby na venek, vytvářejíce takto jakési kamenné přístřeší. Zpodní jeho plocha v podhledu jest buď šikmo do vnitř seříznuta nebo žlábkem — nosem — opatřena, což má za úkol zamezili stékání vody po zpodních článcích. Vykládání g-u mělo ten účel, aby voda deště přímo neprala do plastik vlysu, malé vodorovné profily na svislých čelech g-u, žlábkovitě podebrané, mají zabránili, aby stékající po nich voda netáhla se po kameni dále, nýbrž dolů kapala. Každé g. možno co do článkování děliti ve tři díly: ve zpodní část t. zv. články podporující, ve střední čásť, visutou plotnu, jako důležitý článek chránící, a ve svrchní část, t. j. články korunující. Šikmá zpodní plocha visuté plotny g-u v slohu dórském má osobité, zvláštní oživení: nad každou metopou a nad každým triglyfem vyniká z ní deska obdélníkové podoby — via, cesta — která je jako ze zpodu přibita ke g-u vždy osmnácti ve třech řadách do hloubky pravidelně rozestavenými kuželovitými kamennými kolíky, které širším koncern dolů jako kapky — guttae — visí. Týž motiv ozývá se o něco níže a sice vždy pod každým triglyfem, kde pod páskem lemujícím hoření okraj architravu je krátká laťka, na jejímž zpodu visí opět po šesti kapkách. Jejich tvar tu i onde ze všech částí chrámové stavby nejvíce a nejhlasitěji přivozuje na mysl, že jsou to tvary ze dřeva do kamene přenesené, že jsou to hřeby, kolíky, jimiž obě části, desky stezk i lišty při architravu, jsou přibity a připevněny. V slohu jónském nevyčnívá visutá deska g-u tak daleko nad vlys jako v řádu dórském, ale profily g-u v celku se s dórským shodují, jenže plastický ornament (vaječník a perloveci hrou svých stínů a světel dodává tomuto článku stavby výrazu a půvabu. Zpodní plocha desky geisonové zůstala v řádu jónském jednotnou a nedělenou, jenom na místě šikmého zříznutí do vnitř objevuje se mělké vyhloubení. Při této podobě g-u zůstaly attické stavby, avšak v Jónii, kde ohlasy orientálního umění a dřevěných konstrukcí měly větší trvání, vyskytuje se těsně pod visutou deskou nový tvar: geisipodes — zubořez (v. t.).

Visutá plotna g-u v slohu korintském a římském jest podepřena plastickými podporami, krákorci č. konsolami, které, mnohdy též růžicemi v náplních od sebe jsouce odděleny, nemálo přispívají k bohatosti g-u. (Více viz Římsy.) Fka.