Feriae (lat). Římané dělili dny v roce v dies festi (= f.), dny sváteční, svátky, ve které práce odpočívaly, oběti byly přinášeny, hostiny vystrojovány a hry pořádány, a dies profesti, dny všední (viz Dies). F. pak dělily se 1. ve f. publicae, svátky veřejné, státní, týkala-li se slavnost veškerého občanstva, 2. ve f. privatae, soukromé svátky slavené pouze od jistých rodů nebo takové, které občas v každé rodině se naskytly, na př. narozeniny, den úmrtní některého člena (f. denicales). F. publicae dělily se, jako svátky naše, 1. ve f. statae, stativae, legitimae, svátky stálé, které ročně na stejný den měsíce připadaly. Sem spadají na př. Matronalia 1. bř., Quinquatrus (maiores) od 19.–23. bř., Palilia 21. dub. (slavnost založení Říma), Saturnalia od 17. pros. po několik dní slavené; 2. ve f. conceptivae, indictae, svátky pohyblivé, které sice každoročně, ale ne v určité dny, byly slaveny, na př. f. Latinae; 3. ve f. imperativae, svátky mimořádné, ustanovené od pontifiků neb úředníků za zvláštních příležitostí, na př. sacrum novendiale u Liv. I. 31. (že pršelo kamením). Sem spadají rozmanité supplikace, svátky prosebné a děkovné. Fasty zachované nám nápisně i rukopisně spracoval Th. Mommsen v Corpus inscript. Lat. I., 293, a sestavil slavnostní kalendář římský pro celý rok. – F. Latinae byla starobylá slavnost spolku měst latinských pod náčelnictvím Alby Longy. Když však tato od Římanů byla vyvrácena a obyvatelstvo převedeno do Říma, zaujali náčelnictví ve spolku latinském římští králové. Než i po době, když Latinové vzbouřivše se bylí pokořeni, spolek jejich zrušen a postavení Říma k Latiu bylo dominující, slaveny f. Lat. stále každoročně až do dob pozdních na vrchu Albánském ku poctě Jova, ochránce Latia (Jupiter Latialis). Za tou příčinou odebírali se co rok oba konsulové na horu Albánskou, aby tam vzdali oběť; za jejich nepřítomnosti zastupoval je v Římě praefectus urbi. Pk.
PD old 70