Ottův slovník naučný/Falstaff

Ottův slovník naučný
Falsobordon	Falstaff	Falster

Údaje o textu
Titulek:	Falstaff
Autor:	František Xaver Šalda
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 1037–1038. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Falstaff

Falstaff [-stef] John sir, jméno Shakespearovy dramatické osoby z „Jindřicha IV.“ a „Veselých žen windsorských“, líčené jako typ ničemy, zbabělce a chlubivého tlachala, člověka povrchního, lehkomyslného, zhýralého a vilného, duševně klidného a vtipného, se svým konáním vždy spokojeného, obratného a pod zdánlivou hrubostí vychytralého. Psychologicky je F. z nejhlubších tvoreb Shakespearových: sloučení a sladění různorodých prvků, pohyblivý tok a bohatá měnlivost v rozvoji, ostrá charakteristika dodávají F-ovi neobyčejné sytosti a plnosti životní. Pod jménem F-a kreslil Shakespeare osobu historickou: sira Johna Fastolfa, kavalíra, pána hradů Caisteru a Reedhamu (1378—1459), který sloužil Jindřichu V. ve válce franc.-anglické od r. 1415 a vyznamenal se při různých příležitostech jako statečný voják i jako obezřetný správce politický (spravoval Condé-sur-Noireau a později Bastillu). Pohroma vojenská stihla jej teprve r. 1429, kdy bylo mu uloženo zásobiti armádu obléhající Orléans. V Rouvray byl napaden Francouzi pod hr. Clermontem, ale odolal jim přes jejich číselnou převahu (v Shakespearově „bitvě u Harengsu“ je tato historická událost travestována), a teprve když přišla Jeanne d’Arc, byli Angličané se svými vůdci Talbotem a Fastolfem poraženi u Pataye (18. června 1429). Z této bitvy lpí na Fastolfově válečné cti skvrna; Monstrelet viní jej ze zbabělého útěku, jímž prý uniknul zajetí. Za trest prý také zbaven řádu podvazkového, což však není údaj správný, poněvadž brzy potom král siru Fastolfovi svěřil jiné úkoly. Soukromý život Fastolfův vylíčen je s dostatečnou určitostí v listech Johna Pastona (Pastons Letters), souseda a přítele Fastolfova a dědice jeho. Po válečných výpravách vrátil se totiž po r. 1440 Fastolf do Anglie, zbohatnuv ve Francii, a vystavěl si nádherný zámek v Caisteru, kde žil jako pán přísný a hospodárný, lakomý, krutý k poddaným i sluhům a zapletený do processů. — Zajímavo jest ještě, že figura, která dnes nese jméno F-ovo, slula původně Oldcastle, kteréžto jméno Shakespeare na žádost lorda Cobhama, potomka Oldcastleova, zaměnil za F-ovo. Tento John Oldcastle byl stoupencem Wiclifovým a upálen kacířským soudem r. 1417. Odpůrci jeho líčili jej jako chlubivého zbabělce, a na tuto niť navázal původně Shakespeare typ F-ův. Typ F-ův spracován byl často též v mnohých operách, jejichž hudbu složili: Salieri (1798), Balfe (1838); Adam (1856); Nicolai (1849) a Verdi (1892). — Srv. Halliwell, On the character of Sir J. F. (1841); Morgann, Essay on the dramatic character of Sir J. F. (1825); Hairdner, The historical element in Shakspere’s F. (Fortnightly Review, 1873). Šld.