Ottův slovník naučný/Eventuální princip

Ottův slovník naučný
Eventuální otázka	Eventuální princip	Eventus

Údaje o textu
Titulek:	Eventuální princip
Autor:	Ferdinand Pantůček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 848. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Eventuální princip (maxima koncentrační, soustřeďovací) jest zásada soudního civilního řízení, dle které všecky úkony určitému processuálnímu cíli sloužící současně vedle sebe nabízeny nebo provedeny býti mají, aby, jestli jediný z nich sám o sobě k dosažení onoho cíle nestačí (tedy in eventum), ostatní k platnosti přišly. Dle zásady této, souvisící se zásadou legálního (formálního) pořádku, má zejména žalobce uvésti již v žalobě všecka fakta žalobní, jeho nárok zakládající, a žalovaný činiti již v odpovědi na žalobu všecky možné námitky jemu proti žalobě příslušící. Dle téže zásady mají sporné strany současně s tvrzením určité okolnosti všecky důkazy jim po ruce jsoucí pro případ, že by okolnost ta byla popřena, nabídnouti (anticipace důkazů) a v řízení opravném všecky své stížnosti proti témuž rozhodnutí v jedno shrnouti. Zanedbala-li sporná strana povinností svých z eventuální maximy pro ni plynoucích, ztrácí právo opominutý úkon dodatečně provésti (praecluse). Nepříznivé následky tyto mohou dle různosti případu vydobytím či povolení ku kladení novot, restitucí in integrum a p. býti odčiněny. Maxima eventuální, processu římskému i kanonickému neznámá a v řízení obecnoprávním teprve nejmladším říšským snesením r. 1654 zavedená, platí v rakouském soudním řízení nejpřísněji v řízení řádném (písemném a ústním), méně již v řízení stručném, kde i dodatečné uvádění okolností a důkazů do žaloby neb odpovědí patřících se dopouští a kde doplnění neúplného řízení i po skončeném jednání instrukčním se dovoluje. Zcela nepatrný význam má zásada tato v řízení bagatelním, ve kterém až do skončení jednání kdykoli fakta uváděti a důkazy o nich nabízeti lze. Srv. Menger, System des osterr. Civilprocessrechtes (Vídeň, I. sv. § 26). Pčk.