Ottův slovník naučný/Epideixis

Ottův slovník naučný
Epidaurum	Epideixis	Epidémie

Údaje o textu
Titulek:	Epideixis
Autor:	Karel Cumpfe
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. S. 656. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Epideixis (nebo epideiktická řeč) nazývána byla řeč, jež nejednajíc o určitém případě právním anebo o předmětu, o němž v radě a sněmu bylo se raditi, za účel měla mistrnou obratností a skvělým slohem, plným rhétorických příkras, na odiv stavěti řečníkovo nadání. Zejména rozuměly se jí populární přednášky sofistů z oboru éthiky, politiky, náboženství, poesie atd., vypočtené spíše na okouzlení posluchačů květnatou, duchaplnou dikcí, než na přesvědčení důvody neúprosné logiky a přísné pravdy. Prótagoras, Gorgias, Prodikos a jiní sofisté putovali po městech řeckých a rozsévali jak v menších kruzích, tak o slavnostních shromážděních — na př. závodech olympijských — lesklá zrnka své výmluvnosti, padající na úrodnou půdu četných, zejména mladistvých posluchačů. Později nazván podle toho ze tří druhů řečnictví třetí druh genos epideiktikon (genus demonstrativum), v němž dle Cicerona vynikli zvláště Isokratés a Theopompos. Cfe.