Enghien, starý hraběcí rod francouzský, jehož jmění po popravení posledního mužského potomka Pavla r. 1475 v Paříži přešlo sňatkem jeho dcery Marie s Františkem, vévodou vendômským, na větev bourbon-soissonskou. Od r. 1567 bylo ustanoveno, aby vévodou Enghienským byl vždy nejstarší syn prince z Condé. Z rodu vynikají: 1) E. François de Bourbon, hrabě (* 1519 — † 1546), třetí syn Karla bourbonského, za Františka I. velel v Piemontě, opanoval Nizzu a zvítězil r. 1544 u Cerisoles. — 2) E. Louis Ant. Henri de Bourbon, vévoda, syn Ludvíka Jindř. Jos. Condéa (* 1772 v Chantilly — † 1804 ve Vincennech). Opustiv s první emigrací Francii, vstoupil do vojska Condéova a velel v l. 1796—1799 předvoji, r. 1801 opustil vojsko a vstoupiv v tajný sňatek s princeznou Charlottou Rohan-Rochefortovou, žil klidně beze vší účasti na životě politickém v Ettenheimě v Badensku. Napoleon, který z výroku odsouzeného Cadoudala (v. t.), že plán, zavražditi prvního konsula, byl překažen tím, že »princ« přes očekávání všech nepřišel, soudil, že princem tím jest E., a v domnění tom utvrzen byl falešnou zprávou, že E. podniká často tajné cesty s generálem Dumouriezem, pojal úmysl, popravením princovým zastrašiti royalisty od dalších pokusů, obnoviti království. Nadarmo plánu tomu se vzpíral Cambacérés; dne 15. bř. 1804 vyslán byl plukovník Orderer s 300 dragouny přes Rýn do Ettenheimu, zajal v noci prince, nic zlého netušícího, a odvedl ho do Štrasburku, kdežto plukovník Caulaincourt odeslán byl ke dvoru badenskému s listem Napoleonovým, ve kterém zatčení E-ovo prohlášeno za státní nutnost. Listiny a papíry, které by prince kompromittovaly, nebyly nalezeny, aniž mu mohla býti dokázána účasť při spiknutí Cadoudalově; nicméně vydal Napoleon 18. března rozkaz, aby E. odveden byl do Vincennesu a postaven před zvláštní vojenský soud pod předsednictvím generála Hullina; zároveň vyslán jest do Vincennesu plukovník Savary, aby naléhal na rychlé provedení soudu a rozsudku. Choť Bonapartova, Josefina, a paní Rémusatová naléhaly na Bonaparta, aby nedal svolení svého k popravě, ten však daného rozkazu neodvolal a tak E. dne 20. března večer postaven před soud, před kterým jen vyznal, že bojoval proti Francii, i byl uznán vinným a za půl hodiny po pronesení rozsudku ve hradebním příkopě vincenneském od četníků zastřelen. Dle zpráv Fleuryho de Chabulon byl prý Bonaparte do poslední chvíle nerozhodnut, má-li dáti prince popraviti nebo ne, až došla ho zpráva o vykonaném rozsudku; sám v pamětech svých svádí vinu na Talleyranda. Dupin v uveřejněných listinách tohoto processu dle výpovědi Hullinovy svádí vinu na Savaryho, jenž naléhal na bezodkladné zastřelení princovo. V pamětech pí. Rémusatové (Paříž, 1880) vina dávána jest Bonapartovi. Viz Constant, le Duc d’E. (Paříž, 1869).
PD anon 70