Ottův slovník naučný/Emeritus

Ottův slovník naučný
Emeritovaný	Emeritus	Emerse

Údaje o textu
Titulek:	Emeritus
Autor:	Josef Čapek (1851–1915), Petr Durdík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Osmý díl. Praha : J. Otto, 1894. s. 571. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Emeritus (lat.), ve vojenství římském vysloužilý, vysloužilec, jenž nezřídka i po dokonání předepsané služby na vojně zůstával (v. evocatus, veteranus). Za republiky bylo povinností občana řím. účastniti se polních výprav od 17–46. roku. Brzy čítala se délka služby podle počtu vykonaných tažení polních. Od dob Mariových, kdy vojenství římské ve mnohé příčině bylo reorganisováno, trvala povinnost vojenská u mužstva legií 20 let, později přidáno ještě 5 let. Praetoriánům vyměřeno Augustem 16 let, auxiliím 25 let. Námořní mužstvo sloužilo 26, později 28 let. Čap.

Za našich dob označuje se slovem e. vůbec každý, kdo pro stáří, slabost, nemoc a pod. není s to, aby spravoval nějaký úřad, a proto zbaven jest svých prací úředních, buď na nějaký čas nebo na vždy, dostávaje dále celý nebo částečný svůj plat. Emeritovaní říká se zvláště kněžím a učitelům, kdežto ostatním úředníkům pensionovaní. PD.